Vojtěch Kotecký: Pražské senátní dilema

Pár lidí se mně ptalo, koho, pokud chtějí pomoci ochraně přírody a ekologickým zákonům, je lepší volit do Senátu v obvodu nazývaném Praha 1, kde proti sobě stojí Martin Bursík s Václavem Hamplem, kandidátem zelených a lidovců. Při vší úctě k bývalému rektorovi mé alma mater i ke Straně zelených si myslím, že je lepší a důležité hlasovat pro Bursíka. Neskromně se pokusím shrnout důvody, které mne k tomu vedou.

Senát čekají důležitá ekologická rozhodnutí. Bude hlasovat o nejrozsáhlejších reformách zákonů o zemědělském půdním fondu nebo o posuzování vlivů na životní prostředí v posledních dvaceti letech; chystá se velká novela zákona o ochraně přírody a krajiny i nový zákon o odpadech; patrně se bude opět revidovat legislativa na ochranu ovzduší. A během příštích šesti let se také povedou desítky menších diskusí o myriádě dílčích změn, které dohromady mohou proměnit naši krajinu, česká města a ekologické parametry ekonomiky.

Ačkoli se to při prvním pohledu na politickou debatu možná nezdá, někteří naši zákonodárci docela pravidelně podporují ekologické zákony. Pokud sečteme hlasování jednotlivých poslanců o dílčích návrzích, členové minulé sněmovny hlasovali ve prospěch ekologické legislativy ve 45 % případů. Jistě, mohlo by to být lepší. Nicméně pro srovnání: v americké Sněmovně reprezentantů to bylo 43 %. Eliška Wagnerová a Libor Michálek, jež do Senátu nominovala Strana zelených, se v tomto ohledu nemají za co stydět. Jsou pravidelnou a solidní oporou. A nepochybuji, že by jí byl také profesor Hampl.

Jenomže jeden další zákonodárce ochotný hlasovat pro ekologické zákony nestačí. Kromě toho parlament potřebuje také aktivního tahouna, který je systematicky sleduje a tlačí dopředu. Spoustu práce tu dělají ekologické organizace. Ale často je klíčové mít někoho uvnitř. Někoho, kdo organizuje ostatní vstřícné zákonodárce. Někoho, komu není potřeba vysvětlovat, jak a proč by se mělo hlasovat, protože to ví a dokáže sám vysvětlovat a přesvědčovat. Někoho, kdo se umí postavit za řečnický pultík, kolegům senátorům i veřejnosti lidsky představit komplikovanou technickou debatu o nuancích či paragrafech a přeložit ji do každodenního života.

V Poslanecké sněmovně tuhle důležitou práci hodně dobře dělá především Robin Böhnisch. Ale mezi senátory po odchodu Bedřicha Moldana někdo takový chybí.

Martin Bursík by se na tohle hodil. Za prvé mu nikdo nemůže upřít, že zná ekologická témata skrznaskrz. Je to jeden z mála politiků, kterým nemusíte nic nejprve vysvětlovat, protože je v obraze. Jeden z mála politiků, kteří v resortu léta doslova žijí, znají každý zákon a tykají si s polovinou českých odborníků. Za druhé mezi Bursíkovy kladné stránky patří, že namísto velkých slov chápe politiku jako práci. Rozumí politice, je diplomatem, umí věci dát dohromady a domluvit – Zelená úsporám by bez takového tahu na branku nevznikla.

---

reklama

---