http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/tajemstvi-zimniho-spanku-jaka-jsou-jeho-uskali-a-nebezpeci
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Tajemství zimního spánku - jaká jsou jeho úskalí a nebezpečí?

9.1.2013 01:23 (Naše příroda)
Plšík lískový podobně jako ostatní druhy plchů prospí zimu v hlubokém spánku
Plšík lískový podobně jako ostatní druhy plchů prospí zimu v hlubokém spánku
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ľubor Čačko / Naše příroda
Zimní období představuje pro všechny živé tvory nemálo komplikací. Mrazivé dny se sněhovou pokrývkou a výrazně omezená dostupnost potravy nutí každého živočicha, aby se před zimou chránil svým specifickým způsobem. Většina hmyzožravých ptáků ještě před začátkem zimy odlétá do teplejších krajin, kde má vhodnější klimatické podmínky a dostatek potravy. Zvířatům a ptákům, kteří zůstávají v našem podnebném pásmu, zase naroste teplejší a hustší srst nebo peří. To je chrání před nepřízní počasí. Nejzajímavější strategii k přežití zimy však mají některé druhy savců, kteří toto období jednoduše prospí. I když se zdá, že jde o pohodlný a jednoduchý způsob přečkání zimy, není to pravda, protože skýtá mnohá úskalí a nebezpečí ...
 

Co je vlastně zimní spánek?

Zimní spánek, odborně nazývaný hibernace, je velmi složitý fyziologický proces. Předchází mu důkladná příprava, která spočívá v nahromadění dostatečných tukových zásob zvířete a správném výběru vhodného úkrytu. Samotný akt upadnutí do zimní strnulosti trvá u zimních spáčů často i několik hodin. Během této doby se zvířatům výrazně snižuje tělesná teplota. Zatímco během vegetačního období se jejich tělesná teplota pohybuje kolem 38–41 °C, tak během zimní strnulosti často klesá až na jeden stupeň Celsia. Zpomalují se i všechny životní procesy. Frekvence srdce prudce klesne, zpomalí se dýchání a látková výměna. Zvíře křečovitě ztvrdne a zkroutí se do klubíčka. Takový kulovitý tvar má z geometrického hlediska v poměru k obsahu nejmenší povrch, což je pro zvíře velmi důležité, protože velikost tělesného povrchu je rozhodujícím faktorem při vyzařování a ztrátě tělesného tepla. Spící zvíře se proto fakticky nachází na hranici života a smrti, protože všechny jeho životně důležité tělesné úkony jsou omezeny na minimum.

Odpověď na otázku, jaký mechanismus ovlivňuje pud zvířat, aby se připravovali na dlouhotrvající zimní spánek, po kterém znovu ožijí, však dosud není uspokojivě vyřešen. Předpokládá se, že s největší pravděpodobností zimní spánek ovlivňují látky, které se nacházejí v krvi. Pokusy bylo zjištěno, že hormon testosteron zastavuje zimní spánek. Co však uvádí živočicha do zimního spánku, je dosud nejasné. Vzhledem k tomu, že většina zvířat během několikaměsíčního zimního spánku nepřijímá žádnou potravu, je jejich přežití závislé na množství zásob podkožního tuku, z něhož čerpají energii. Proto úspěšnému přežití zimy předchází důkladná příprava.

Příprava na zimu

Pořádně přibrat před zimou je jakousi fyziologickou potřebou pro všechny „spící“ zvířata. V podzimních měsících se dokážou vykrmit tak, že zvětší svou hmotnost o dvacet až třicet procent. Během spánku se totiž nahromaděný tuk rozkládá, přičemž organismus dostává látky potřebné k udržování fyziologických pochodů.

Netopýři nejčastěji zimují v podzemních prostorách. Před zamrznutím je chrání vnitřní signalizační mechanismus
Netopýři nejčastěji zimují v podzemních prostorách. Před zamrznutím je chrání vnitřní signalizační mechanismus
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ľubor Čačko / Naše příroda

Další nezbytnou podmínkou je nalezení dobrého úkrytu, chráněného před nepřízní počasí. Místo a tvar úkrytu však není věcí náhody, ale zvířata si ho pečlivě vybírají a připravují na zimu. Například medvědi, kteří nepatří k pravým zimním spáčům, si úkryty nejčastěji budují pod vývraty stromů, v houštinách jehličnatých stromů, pod skalními převisy, nebo ve skalních dutinách. Takový dobře ukrytý pelech si medvěd obalí suchou trávou, chvojím a listím. Zvlášť důkladně si ho buduje medvědice, která během zimy přivádí na svět mláďata.

Specifické úkryty mají i jezevci. Každý myslivec ví, že jezevci si budují letní a zimní nory. Během roku žijí v letních norách, které na podzim opouštějí a stěhují se do zimních nor, kde stráví nepříznivé zimní období nepravým zimním spánkem. Pečlivě vybrané zimoviště mají i netopýři. Nejčastěji jsou to podzemní jeskynní prostory se stálou teplotou nad bodem mrazu, kde neproudí vzduch a není v nich průvan.

Specifika zimního spánku

V naší přírodě se setkáváme s několika zvířecími „sedmispáči“. Někteří z nich prospí zimu na jeden doušek, aniž by se probudili, jiní přežívají zimu v jakémsi polospánku a občas se probouzejí. Mezi tzv. pravé zimní spáče patří svišti, plchové, ježci, sysli a některé druhy netopýrů. Každý z nich však má svůj specifický způsob spánku. Např. svišti přespávají společně v podzemních norách, které si před zimou důkladně ucpávají trávou. V labyrintu podzemních chodeb si sviští rodinka v nejhlubším místě vybuduje jakousi ložnici, kterou obalí senem. Tam schoulení do klubíčka a přikrytí huňatým ocasem prospí společně několik jedinců. Jejich tělesná teplota se sníží z 36 °C na 3 °C, přičemž tep jim klesne z 80 úderů za minutu na 4 údery a počet dechů se z 25 za minutu drasticky snižuje na jeden během pěti minut. Při takovém úsporném režimu organismu proto zvířata vypadají více mrtvé než živé.

Ježci prospí zimu schoulení a zahrabaní někde pod listím, plši zase s oblibou vyhledávají ptačí budky nebo jiné dutiny, kde rovněž schoulení do klubíčka a přikrytí ocasem přespávají celou zimu. Zajímavý způsob zimování mají i již zmínění netopýři. Ti nejčastěji zimují v podzemních prostorách se stabilním klimatem. Při zimním spánku u nich dochází k výraznému omezení životních funkcí. Tělesná teplota těla klesá až na úroveň teploty okolí, dech se zpomalí a tepová frekvence klesne z 880 úderů za minutu na 18–80 úderů. Je zajímavé, že při extrémním počasí s dlouhotrvajícími silnými mrazy mají tito živočichové vyvinuty zvláštní signalizační zařízení. Pokles teploty pod kritickou hranici u nich vyvolá samovolné probuzení, což jim umožňuje přemístit se do výhodnějších stanovišť, a tak předejít smrti zamrznutím. Každé takové probuzení má však za následek vyšší výdej energie, což např. při častějším vyrušování, např. člověkem, může vést až k jejich smrti. Zásobní látky se jim takto rychleji vyčerpají a nevydrží až do konce zimy. Proto je velmi důležité spící netopýry během hibernace nerušit, což platí i pro ostatní spící živočichy.

Ježek prospí zimu schoulený do klubíčka, nejčastěji zahrabaný v kupce listí nebo sena
Ježek prospí zimu schoulený do klubíčka, nejčastěji zahrabaný v kupce listí nebo sena
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ľubor Čačko / Naše příroda

Nepravý zimní spánek

Některé druhy živočichů však spí tzv. nepravým zimním spánkem. I?když spí, nacházejí se ve stavu jakési letargie a občas se probouzejí. U těchto živočichů tělesná teplota klesá jen o několik stupňů, ale dýchání a tep se nemění. Ale pokud jejich tělesná teplota klesne na kritickou hranici, aktivuje se obranný mechanismus, který zvíře probudí, aby nezmrzlo. K takovým nepravým zimním spáčům patří medvědi, jezevci nebo křečci. Je zajímavé, že např. medvědi během zimního spánku několik měsíců nic nejedí ani nepijí. V tomto období se jim dokonce zastavuje i činnost trávicí soustavy a močového měchýře. Tělo medvěda však moč nadále vytváří, avšak ta spolu s toxickými látkami neodchází ven, ale vrací se zpět do organismu. Toxické produkty látkové přeměny se mění na proteiny, které mimo jiné slouží k zásobování mláďat mateřským mlékem. To však není všechno. Pokusy se prokázalo, že čas srážení krve u zimních spáčů je třikrát delší než za normálních okolností. V krvi spících zvířat jsou totiž některé specifické látky, které znemožňují srážení, a tím zabraňují, aby zpomalený krevní oběh během zimního spánku nemohl způsobit trombózu. Zajímavá je i skutečnost, že zvířata jsou během spánku odolná vůči toxickým látkám, které by je jinak během normálního života usmrtily.

Při zkoumání chování zvířat během zimního spánku se zjistilo, že tento jev není pro zvíře relaxací, ale ve skutečnosti představuje velmi namáhavou a nebezpečnou činnost. Mnohá zvířata se během spánku pravidelně probouzejí, přičemž jejich tělesná teplota se zvýší téměř na normální hodnoty, a pak znovu usnou. Donedávna se předpokládalo, že občasné probouzení souvisí s nezbytnými životními potřebami nebo hladem. Vědecky se však prokázalo, že zimní spáči skutečně touží po hlubokém a vydatném spánku. Dojde-li ke krátkému procitnutí, zvířata opět znovu usínají blahodárným spánkem, aby načerpala energii k překonání další strastiplné letargické fáze.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama

Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist