http://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/lide-si-nepreji-mit-lesy-protkane-asfaltkami-rika-sociolozka-stachova
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Lidé si nepřeji lesy protkané asfaltkami, říká socioložka Stachová

2.1.2018 01:15 | PRAHA (Ekolist.cz)
PhDr. Jana Stachová, Ph.D., vystudovala sociologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, pracuje v oddělení Lokální a regionální studia Sociologického ústavu AV ČR, ve výzkumu se zaměřuje na občanskou společnost, neziskový sektor a environmentální problémy.
PhDr. Jana Stachová, Ph.D., vystudovala sociologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, pracuje v oddělení Lokální a regionální studia Sociologického ústavu AV ČR, ve výzkumu se zaměřuje na občanskou společnost, neziskový sektor a environmentální problémy.
Foto | Blanka Nezbeda Rosecká / Ekolist.cz
Jaký je vztah české veřejnosti k lesům, k hospodaření v nich a ke způsobům jejich využívání? Tomuto tématu se věnovala Jana Stachová ze Sociologického ústavu AV ČR ve svém letošním výzkumu.
 

Považujete za dobrý nápad, ptát se veřejnosti na názor v problematice, která vyžaduje komplexní oborové vzdělání?

Ano. Je důležité analyzovat, jak se společnost k lesům vztahuje, jak vnímá jeho funkce, ale i jak vnímá hospodaření v nich. Je jisté, že laik nemá dostatek informací o složitém oboru lesního hospodářství, nicméně je důležité popsat, jaký je obraz lesů v naší společnosti, popřípadě, zda tento obraz prochází nějakým vývojem.

Postoj společnosti v této obecné rovině může navíc odrážet změny v oblasti odborných znalostí a schopnosti tyto znalosti prosadit ve veřejném diskursu. Stejně tak jsou analyzovány postoje lidí např. ke geneticky modifikovaným potravinám či jaderné energii.

A jaký je obraz lesů? Co se lidem v lesích líbí a nelíbí?

Obecně lze shrnout, že se lidem nelíbí lesy, kde probíhá těžba formou velkých pasek a také si nepřejí mít lesy protkané asfaltovými cyklostezkami, to znamená lesy intenzivně turisticky využívané. Velké většině lidí se v lesích líbí místa s divokou přírodou, na druhou stranu se jim nelíbí suché a popadané stromy, což je trochu paradoxní. Znamená to, že část veřejnosti nemá o tématu divočiny dostatek informací a neví, co vlastně pojem divočina znamená a jaké mohou být její konkrétní projevy. I z jiných výzkumů, zaměřených na přímo divočinu, lze usuzovat, že si lidé pod pojmem divočina v českých podmínkách většinou neumí nic představit.

Asfaltové cesty v českých lesích nechceme!
Asfaltové cesty v českých lesích nechceme!
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Pro mě bylo také zajímavé zjištění, že lidé považují environmentální či ekologické funkce lesa za důležitější, než je funkce produkční. Pokud byli lidé dotazování na důležitost každé funkce lesa zvlášť, největší důraz kladli právě na ochranu klimatu, vody, půdy a biodiverzity, produkce dřeva byla označena za nejméně důležitou z celkem devíti funkcí. Nicméně pokud byli respondenti požádání, aby vybrali pouze tři nejdůležitější funkce lesa, produkce dřeva stala více významnou, jako první nejdůležitější funkci ji lidé po ochraně biodiverzity a klimatu vybírali nejčastěji. Takto položená otázka, více zohledňuje vzájemné porovnání důležitosti jednotlivých funkcí. Lidé se zamyslí nad vzájemným postavením funkcí lesa v pomyslném žebříčku, a uvědomí si, že produkci dřeva nelze pominout.

Jak se stavíte k myšlence, že z produkce dřeva v hospodářském lese prakticky nemá jednotlivec užitek, a proto jí tedy přikládá tak malou váhu?

Samozřejmě, tato skutečnost může hrát v utváření názoru na produkční funkci lesa roli. Obecně můžeme uvažovat o jakémsi odcizení se či odtržení člověka od přírody a krajiny, a to zejména od její produkční funkce, neboť drtivá většina lidí dnes není bezprostředně závislá na tom, co jim okolní příroda poskytuje, mám na mysli zemědělství a lesnictví.

Jakou může mít názor veřejnosti váhu? I já mohu mít názor na práci chirurga, ale do práce mu při operaci raději mluvit nebudu…

V zastupitelské demokracii samozřejmě tlak veřejného mínění může ovlivnit tvorbu politiky a zákonů. Myslím, že takovým příkladem může být i Národní park Šumava. Zatím se však nezdá, že by byla politická vůle prosadit změny v lesním zákoně.

Jaké změny by se měly prosadit?

To není otázka pro sociologa, ale pro odborníka na lesnictví, potažmo ekologii či biologii. Mohu pouze uvést svůj osobní názor, že by legislativa měla co nejvíce usnadnit adaptaci lesa a krajiny obecně na klimatickou změnu. Ta české lesy velmi zásadním způsobem ohrožuje, čehož jsme v těchto dnech svědky například na severní Moravě. Odborníci se pak shodují na akutní potřebě výrazně snížit stavy přemnožené zvěře v českých lesích. Vysoké počty zvěře způsobují lesním hospodářům významné ekonomické ztráty a navíc mnohdy úplně znemožňují přirozenou obnovu lesa.

Stanovisko v tomto duchu vydala i Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR, které zdůrazňuje potřebu změny stylu hospodaření v českých lesích a navrhuje ustavit pracovní skupinu, jež by připravila podklady pro novou koncepci práce s lesem.

Je Boubínský prales ten pravý les?
Je Boubínský prales ten pravý les?

Když se řekne les… tak si každý může představit něco jiného. Ty lužní se od krkonošské kosodřeviny dost liší, a Boubínský prales je taky dočista jiná šarže. Neptali jste se třeba respondentů, jaký les mají vlastně na mysli?

Máte pravdu, každý z nás si pod pojmem les může představit něco jiného. Po poradě s výzkumníky Centra pro výzkum veřejného mínění, kteří mají bohaté zkušenosti s dotazováním a data pro nás sbírali, jsme se rozhodli blíže pojem les nespecifikovat, a ptát se prostě na lesy obecně, abychom do otázek nevnesli zmatek. Nicméně je obecně úskalím dotazníkových šetření, že význam některých pojmů se může u jednotlivých lidí poněkud lišit.

Proměňují se nějak odpovědi lidí z různých krajů? Názory lidí na lesy se nijak výrazně neliší. V některých názorech se odlišuje Praha od zbytku krajů. Specifika jedné lokality samozřejmě takovýto typ výzkumu nezachytí.

Ve studii zmiňujete, že u nás „vzdělání ani věk rozdíly ve vnímání ohrožení lesů nevytvářejí.“ Co je tedy oním hybatelem názorů?

U otázky „jsou, nebo nejsou podle Vás české lesy odolné vůči současným klimatickým změnám, tedy hlavně suchu a vysokým teplotám?” se neobjevila žádná významná souvislost se základními sociodemografickými charakteristikami.

Roli hraje životní situace. O schopnosti českých lesů odolat klimatické změně pochybují zejména příznivci levice, lidé nespokojení se životem a politickou situací. Naopak lidé, kteří považují svoji životní úroveň za velmi dobrou, ti, kteří vyjádřili spokojenost se životem a politickou situací se častěji domnívají, že lesy jsou rozhodně odolné. Zdá se tedy, že vnímání odolnosti českých lesů souvisí s celkovým postojem člověka k životu a k dění ve společnosti.

Zajímavá je souvislost vnímání ohrožení lesů klimatickou změnou s frekvencí chození do lesa. Lidé, kteří odpověděli, že chodí do lesa denně nebo několikrát denně, se častěji domnívají, že lesy jsou rozhodně odolné. Naopak ti, kteří chodí do lesa jen několikrát měsíčně či ještě méně, si to myslí méně často.

Jistý pocit zmatení u mě vyvolává to, že podle vašich výsledků lidé sice vítají divočinu, ale už se jim nepozdávají suché a popadané stromy. Ty snad součástí lesní divočiny nejsou?

To je jedno ze zajímavých zjištění výzkumu. Veřejnost není dostatečně seznámena s významem pojmu divočina či divoká příroda. Lidé, kteří nemají jasně vyhraněné názory na tyto dvě otázky, nesou náznaky neporozumění pojmu divoká příroda.

Konkrétně řečeno, těm, kterým se v lese rozhodně nelíbí místa s divokou přírodou, se také rozhodně nelíbí suché a popadané stromy. Ale respondenti, kteří uvedli, že se jim v lese místa s divokou přírodu spíše líbí, také častěji uvádějí, že se jim spíše nelíbí suché a popadané stromy.

To zní zajímavě. Zaznamenala jste prosím ještě nějaké příklady dalších konfliktních interpretací, nebo nedostatečné znalosti obsahu pojmů, nebo faktických rozporů v odpovědích dotázaných?

Například to, že v lese nejsou přítomny staré stromy, považuje za nepříznivou skutečnost pouze 39 % respondentů. Přestože lidé akcentují prvky divočiny a přiklání se k přírodě bližším způsobům zacházení s lesem, důležitost mrtvého dřeva, o kterém se v této souvislosti v odborných kruzích diskutuje, veřejnost výrazně neakcentuje.

Také se zjištěné postoje k lesu výrazně nepromítají do jednání lidí, konkrétně v rovině spotřebního chování. Přestože z výsledků průzkumu bychom mohli usuzovat, že lidé dávají přednost přírodě bližšímu hospodaření v lesích, o existenci certifikátů, které označují, že výrobek je vyroben ze dřeva získaného z šetrného a přírodě blízkého hospodaření v lesích (například FSC – Forest Stewardship Council) ví pouze necelých 14 % respondentů, a z těch se pak pouze 55 % rozhoduje při koupi zboží podle toho, zda jde o produkt šetrného hospodaření.

Pokud bychom přání o představy respondentů o tom, jak se má v lese hospodařit, dovedli do důsledků, jak by to v našich lesích asi vypadalo?

Na tuto otázku neumím jednoduše odpovědět. Výsledky výzkumu veřejného mínění nelze přenést do praktické roviny hospodaření v lese. Z našich výsledků vyplývá, že lidé akcentují takové funkce lesa, jako je ochrana klimatu, biodiverzity, vody či půdy. Zároveň však vědí, že důležitým úkolem lesního hospodářství je produkovat dřevo. Umím si představit, že lidé vítají posílení ekologických funkcí (například prostřednictvím zvyšování podílu smíšených lesů) a šetrnější hospodaření v lese (například formou těžby po jednotlivých stromech či skupinách stromů).

Myslíte si, že je to reálné?

Praktické ukázky změny ve stylu hospodaření lze vidět i v českých lesích, takže taková představa do jisté míry reálná je.

Jaké změny máte na mysli?

Mám na mysli nejen zvyšování podílu smíšených lesů, ale i příklon k přírodě bližším způsobům hospodaření v lesích, jako jsou výběrné či podrostní postupy, u kterých je kladen velký důraz na přírodní procesy. Zjednodušeně to znamená, že v lese nejsou vytvářeny veliké paseky, které jsou následně osázeny sazenicemi vypěstovanými v lesních školkách, ale naopak stromy jsou těženy pouze po jednotlivých kusech či skupinách, a je maximálně využívána přírodní obnova porostu, tedy stromky, které v lese samy vyrostou ze semene. Někteří vlastníci lesů takto s úspěchem hospodaří.

Máte pocit, že ze studie vyplývají nějaké konkrétní závěry, které lze jednoduše interpretovat? Lze říct, že když se 85 % dotázaným líbí divočina, chtějí tedy lidé nutně více divočiny? Že když se 77 % dotázaných nelíbí asfaltové cyklostezky, bude to chtít méně cyklostezek, nebo jen méně asfaltu?

Myslím, že takto jednoduché to s ohledem na složitost formování názorů veřejnosti není. Na příkladu divočiny jsme mohli vidět, že odborníci mají vůči veřejnosti určitý dluh, co se týče osvěty vedoucí k porozumění nejen pojmům, ale i procesům v lese probíhajícím. Dovolila bych si však tvrdit, že tento výzkum naznačil jasně, jak lidé o lesích smýšlejí - některé environmentální a ekologické funkce lesa jsou pro ně významnější, než produkce dřeva.

Předpokládáte nějakou reakci od odborníků, například lesníků?

Doufám, že odborníkům tento výzkum pomůže porozumět tomu, jaký je obraz lesů v české společnosti. Z neformálních reakcí odborníků, které jsem obdržela jako reakci na prezentaci těchto výsledků na semináři o lesích, mohu usuzovat, že je pro ně taková sociologická sonda inspirativní.

Co bude s tématem dál?

V rámci Strategie AV 21 bychom chtěli příští rok pokračovat aktivitou Ekologická infrastruktura krajiny, která na téma lesů logicky navazuje. Sociologická část výzkumu se zaměří na roli občanské společnosti v procesu ochrany, správy a plánování ekologické infrastruktury krajiny. V prostoru občanské společnosti bychom takto chtěli identifikovat úspěšné strategie prosazování trvale udržitelných způsobů využívání krajiny to zejména na lokální a regionální úrovni.

Co je environmentální sociologie, jaké má poslání?

Cílem environmentální sociologie je popis a analýza vztahu lidí a přírody. Tato vědní disciplína studuje to, jak lidé se svými hodnotami, kulturou a jednáním ovlivňují svoje životní prostředí, a jak toto prostředí naopak ovlivňuje lidskou společnost. Pro mě je důležitá také další rovina zkoumání, nezůstat u pouhé deskripce těchto vztahů, ale podívat se na sociální procesy definování, vyjednávání a legitimace environmentálních problémů. Klademe si otázky, kdo ve veřejném prostoru artikuluje existenci environmentálních problémů, kdo naopak stojí proti těmto tvrzením, a jaký má tento proces sociální a politický kontext

reklama

foto - Dohnal RadomírRadomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (1)

Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jan Škrdla

5.1.2018 22:53
Problémem č. 1 je, že současný lesní zákon sice chrání lesy a vymezuje principy udržitelného hospodaření, ale na druhé straně komplikuje adaptaci lesů na klimatické změny.

Příklad - smrková monokultura, věk 40 let, 4. vegetační stupeň.
Jak adaptovat:
A.smýtit a osázet směsí buku, smrku, jedle (popř. i jiných dřevin).
- podle zákona nelze (úmyslný mýtní těžba v porostech do 80 let není povolena)
- dle mého to také není vhodné řešení (předčasné smýcení porostu holosečí, porost, který vznikne je zase stejnověký)
B. provést silnou probírku a následnou podsadbu stinnými dřevinami např. bukem, jedlí nebo javorem, popř. i lípou nebo habrem.
- podle zákona ale nesmí klesnout zakmenění porostu pod 70% a také by neměly vzniknout mezery větší než 400 m2.
- možným řešením je provést silnou probírku pouze v části porostu, tak aby celkové zakmenění nekleslo pod zákonem stanovenou hranici.
C. ponechat to na přírodě - sucho, kůrovec, vítr - pokud to půjde, ponechat zdravé stromy a podsadit.

Problém č. 2 - možná ještě závažnější - přístup některých lesníků, respektive podniků (možná víte, kam mířím).
Např. se jedná odmítání výběrného hospodaření i podsadeb, preferování monokultur (ikdyž už třeba ne smrkových) a stejnověkých porostů.
Když se vrátím k předchozímu příkladu, tak to dojde až k variantě C - s tím, že se napadený porost smýtí na holo (celý) a znovu zalesní. Často to končí tak, že na velkou kalamitní holinu vysadí stínomilné dřeviny jako buk a jedle, kterým dané prostředí moc nesvědčí.
Odpovědět
reklama



Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist