http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/budoucnost-slonu-potrebovali-by-svou-vlastni-afriku
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Budoucnost slonů? Potřebovali by svou vlastní Afriku

29.6.2017 11:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zastavit pytláky zabíjející slony je naléhavé a nezbytné, pokud chceme zabránit vyhubení slonů. I když se ale zbavíme fenoménu pytláctví a obchodu se jejich kly, budou sloni i nadále bojovat s lidmi o půdu, vodu a potravu. Tedy o přežití.
 

Praktickou ochranu slonů v Africe přirovnává James Randerson ve svém článku, uveřejněném v žurnálu Guardian, k druhé, odvrácené straně žiletky. Té, kterou nevidíme. Je přitom neméně ostrá, jako čepel, o které už víme. „Ano, majestátní slony ohrožuje kruté pytláctví a hon za slonovinou, penězi živená posedlost překupníků, nejrůznějších výrobců ozdobných předmětů či zastánců tradiční čínské medicíny. Jenže v pozadí za tímto už dobře známým příběhem probíhá ještě jeden navazující boj o existenci.“ Zápas o vodu, půdu, potravu. I v tomto souboji stojí sloni proti lidem, ale situace je do značné míry odlišná. Pojmy jako „viník, řešení, budoucnost“ se tu ztrácí ve značně nejistých konturách.

Randerson ve svém pesimistickém výhledu na přežití slonů pracuje s informacemi od řady odborníků. A ti se shodují, že problém jejich záchrany silně přesahuje problematiku nelegálního lovu „Obchod se slonovinou má velmi významný dopad na populaci slonů, to zajisté," říká například Julian Blanc z Environmentálního programu OSN v Nairobi. „Ale destrukce habitatů způsobená rostoucí lidskou populací přináší dalekosáhlejší dopady. Pytláctví přitáhlo k tématu výraznou mediální pozornost, ale je to jen jeden z dílků celé skládanky. Pokud by nějakým kouzelným způsobem hned zítra pytlačení slonů skončilo, budou mít ta zvířata stále problém. Ztrátu přirozených habitatů. Ta přitom nepoškozuje jen slony, ale řadu živočichů, od žiraf po gekony."

Pytláctví? Jen další dílek skládanky

Zabránit ztrátě původního habitatu, životního prostoru kde by sloni mohli nalézt potravu, je přitom o poznání těžší. Proč? Stojí za tím "výrazně komplikovanější příběh", který už mají problém nejrůznější celebrity a populární ochranářské neziskovky uchopit. Blanc upozorňuje, že tato skutečná ochrana slonů má mnohem hlubší podtext, kterému ne každý chce rozumět. „Je to spíš oblast různých tónů šedé barvy, na rozdíl od černobílých jistot obchodu se slonovinou." Je prý snadné pro milovníky zvířat zaštítit se heslem "Ne v mém jménu!", a distancovat se tak od praktik překupníků se slonovinou. Jenže například tím, co jíme nebo kupujeme, ovlivňujeme i my vlády v zemích, kde sloni žijí. A ty zase působí na své obyvatele, zemědělce.

„Vztah to není bezprostřední a přímý, ale existuje," říká Blanc. „Pěstování okrasných květin nebo ovoce v Africe má ale na původní životní prostředí a tím i úbytek slonů daleko drtivější dopad, než kulky pytláků." Morálním argumentem je, že podpora afrických zemědělců jim pomůže dostat se z chudoby a zlepší kvalitu jejich života. „Proto také naše vlády i neziskovky tento byznys podporují," zmiňuje Blanc. „Z čistě ochranářského hlediska to ale není win-win situace. Příroda kvůli tomuto modelu jednoznačně ztrácí, a lidé zase jen získávají."

Vodu chtějí jak sloni, tak lidé.
Vodu chtějí jak sloni, tak lidé.

Ještě ostřeji k danému tématu promlouvá Holly Dublinová, specialistka z týmu IUCN na ochranu slonů. „V jednoduchosti: příběh slonů se dotýká mnoha aspektů našeho života. Až tak komplexní je. A jsme do něj zapleteni. Všichni. Ne jen ti zlí, kdo kupují slonovinu."

Kde končí sloni a začínají lidé

Když totiž odhlédneme od černo-bíle zjednodušeného světa zlých pytláků a hodných slonů, narazíme třeba na šedivě nejasný a nevymezený svět afrických zemědělců. „A sloni rozhodně nejsou decentní a majestátní gentlemani, jaké bychom si je přáli mít,“ říká Blanc. „Ničí úrodu, zabíjí lidi. Často bez vyprovokování. V Africe se právem počítají mezi největší zvířecí zabijáky lidí. A jeden slon dokáže během chvíle rozdupat a zničit pole, ze kterého mohlo několik rodin přežít celý rok. Ztráta úrody z nich udělá hladovějící žebráky.“ Je zřejmé, že pokud vás takový osud postihne, sotva budete ještě kdy nakloněni ochraně slonů.

Aktuálně je situace nejkritičtější v Asii. Každý rok tu je slony zabito kolem stovky lidí (a padne mezi 40-50 slony). A Afrika se nyní rychlým tempem blíží ke stejnému eskalačnímu scénáři. S rostoucím počtem lidí totiž přibývá i polností a farem, a současně s tím se prostor pro život slonů stává ohraničeným. Majestátní tlustokožci se přitom nijak nekrátí o možnost vydávat se na tato pole za dostupným krmením. Tím ale strmě narůstá množství konfliktů, které nemají jednoznačné řešení. Lidé v Africe mají pochopitelný a přirozený nárok na to, aby nezemřeli hlady, a bránili se slonům.

Ochrana přírody a místní vlády přitom zatím dost jednoznačně straní slonům. James Randerson popisuje situaci, kdy je skupina slonů z jednoho afrického národního parku na „noční loupežné výpravě“ preventivně doprovázena skupinou rangerů. Pokud by se stádo zatoulalo až na pozemky zemědělců, strážci je s pomocí hlukových a výstražných zařízení odeženou. Přítomnost ozbrojených rangerů současně tlumí situaci, kdy by si to se slony chtěli zemědělci vyřídit po svém. Zároveň ale upozorňuje na to, že teritorium či spíše akční rádius jednoho sloního stáda může překrývat plochu 3000 kilometrů čtverečních, a není v lidské síle zajistit takový doprovod pro 415 000 v Africe žijících slonů.

Sloni v Keni.
Sloni v Keni.

Voda (nejen) pro slony

„A zhruba v ten moment, kdy vystrnadíte jednu skupinu úrodu ničících slonů z postiženého území, nastěhuje se tam další,“ říká Holly Dublinová. „Je to jako předepisovat na rakovinu aspirin. A čím více přibývá v Africe lidí, tím se konkurence o území stává větší komplikací.“ Jen pro přehled: v roce 1980 žilo na území afrického kontinentu 477 milionů lidí, v roce 2050 to bude 1,2 miliardy. A podle údajů neziskovky Elephants in the Dust žije už dnes 29 % africké sloní populace na územích „silně ovlivněných rozvojem lidské společnosti“. V roce 2050 to bude už 63 % stávajícího areálu. „Když ale s někým řešíte přežití slonů a lidí, a zeptáte se někoho jaký je vlastně plán, ozve se ticho,“ říká Dublinová. Vadí jí, že ochrana slonů probíhá bez nějaké širší koncepce a bez výhledu do budoucna.

„Pokud se sloni a lidé dostávají do těsného kontaktu, někdo při plánování nepřemýšlel. Stávající koncepce chráněných území a koncepce rozvoje lidského osídlení běží souběžně, ale nikoliv dohromady. Nikdo neřeší, kde lidská populace v Africe momentálně roste nejrychleji, nebo kam se lidé a sloni budou v důsledku klimatických změn posouvat. Neexistuje žádné vyvážení plánů na rozvoj zemědělství a schémata na budování nové infrastruktury. Nikdo tak v zásadě neví, kde by byla umožněna klidná koexistence slonů a lidí. Nebo kde jsou oblasti s největším rizikem konfliktů. Řeší se jen následky.“

Z Afriky možná jednou může vymizet pytláctví, ale slonům se stejně nepovede lépe. „Podívejte se, kde žijí sloni,“ uzavírá téma Dublinová. „Tam, kde je voda. A tam se taky stahuje zemědělství. A lidé. Bude dost těžké zachovat tohle všechno.“



Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Radomír Dohnal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist