Český venkov trápí nedostatek mladých farmářů a výkyvy počasí
Celosvětový propad cen mléka a vepřového masa, tlak obchodních řetězců či dopady ruského embarga. To jsou sice aktuální problémy, které trápí české zemědělce, nejsou ale zdaleka jediné. Z dlouhodobého hlediska stojí české zemědělství a rozvoj venkova před celou řadou výzev, na které je třeba se v příštích letech soustředit.
Ty nejzávažnější z nich chce Česká republika řešit také za pomoci dotací z evropského Programu rozvoje venkova, z něhož je možné získat téměř 3,1 miliardy eur (více než 84 miliard korun). Podpořena tak má být například konkurenceschopnost zemědělských, lesnických a potravinářských podniků či zaměstnanost na venkově. Dále pak efektivní využívání energetických zdrojů či potírání chudoby ve venkovských oblastech.
Chování ke krajině
„Výzvy se v průběhu let příliš nezměnily,“ myslí si agrární analytik Petr Havel. „Stejně jako v minulosti se značná část zemědělců chová ke krajině způsobem, který jí do budoucna ´vybydluje´ a snižuje její produkční potenciál,“ říká v rozhovoru pro EurActiv. Pokud se podle něj něco nezmění, české zemědělství čekají krušné časy.
Podle častých názorů, které zaznívají v diskusi o stavu českého zemědělství, je třeba za touto situací hledat zejména způsob hospodaření na půdě. V České republice totiž většinu zemědělské půdy kontrolují velké podniky, které tak rozhodují o způsobu jejího využití a produkci. Podle údajů Evropské komise zemědělské podniky obhospodařují až 70 % zemědělské půdy. Pro Česko je navíc typické, že čeští zemědělci často nehospodaří na vlastní půdě, ale na pozemcích, které si pronajímají. Podle statistik Evropské komise se to týká až 74 % zemědělské půdy.
„Tento trend je v přímém rozporu s takzvaným evropským modelem zemědělství, který je postaven na vlastnickém způsobu hospodaření na bázi rodinných farem, které mají přirozený zájem chovat se k přírodě lépe,“ nabízí vysvětlení Havel. Údaje Evropské komise hovoří o tom, že například v Rakousku se hospodaření z 99 % věnují rodinné farmy, které obdělávají vlastní půdu a které si nenajímají další pracovníky.
Pro sedláka, který zdědí farmu pro předcích, je proto přirozenější se o svůj majetek starat, než je tomu u velkých podniků, kde často rozhoduje volený management. „Pokud by se farmář o svou půdu nestaral, v konečném důsledku by vlastně poškozoval svůj majetek,“ vysvětluje předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Josef Stehlík. „Malí zemědělci moderní způsob hospodaření, který je udržitelný a šetrný ke krajině, už tak vlastně dávno praktikují a nijak dalece o tom nepřemýšlí.“
Všichni jsou zemědělci
Agrární komora ČR, která zastupuje zájmy zemědělců, lesníků či potravinářů, se však dlouhodobě striktnímu dělení zemědělských podniků na malé, střední a velké brání. „V každém případě jsou to bez ohledu na velikost podniku jedni zemědělci, kteří hospodaří na stejné půdě ve stejné republice,“ razí dlouhodobě komora.
Podle prezidenta komory Miroslava Tomana je důležité především „optimálně nastavit systém podpor a pobídek pro ty, co reálně hospodaří a svou činností se podílejí na utváření a vlastnostech krajiny, tedy samotné zemědělce, ať už jsou to malé farmy, střední nebo velké podniky. Ať hospodaří intenzivně či zvoleným alternativním směrem, ať jsou zaměřeni na konvenční produkci, provozují agroturistiku, nebo vyrábí místní speciality, udržují tradice a řemesla.“
Podmínkou je podle Tomana pouze to, aby činnost zemědělců měla společenský přínos. „Můžeme si pod tím zjednodušeně představit především produkci bezpečných potravin při racionálním využití a zhodnocení obnovitelných přírodních zdrojů. Každá z uvedených forem podnikání má na trhu své místo a v provázanosti na produkci běžných potravin i strategické zasazení do národního hospodářství,“ dodal.
Boj s počasím
Další velkou výzvou je pro české zemědělce a venkov schopnost vyrovnat se s výkyvy počasí. Časté povodně v minulosti ukázaly, že česká krajina má problémy s krátkodobým zadržováním (retencí) vody. Podle informačního portálu Naše voda se riziko kvůli nepříznivým přírodním podmínkám týká 60 % území ČR a zvyšuje se špatným zacházením s krajinou.
„Počasí se chová jinak, než bylo obvyklé v minulosti. Srážky jsou intenzivnější v krátkém období a pak jsou tu dlouhá období sucha. Zemědělci na to musí reagovat,“ řekl EurActivu předseda Zemědělského svazu České republiky, který sdružuje je zaměstnavatele - podnikatele v zemědělství, Martin Pýcha.
Zadržet vodu v krajině je nejdůležitějším úkolem, na který se musí Česká republika v budoucnu soustředit, i podle analytika Analytického centra Glopolis Vojtěcha Koteckého. „Potřebujeme zdravěji nakládat s půdou, obnovit v krajině meze, remízky a další zelené bariéry, drobné mokřady nebo meandry potoků,“ říká.
Stárnutí venkova
Jak ukázal nedávný průzkum Evropského statistického úřadu Eurostat, z 10,8 milionu farmářů žijících v EU je téměř 3,5 milionu (31,1 %) starších 65 let. Farmářů, kteří by byli mladší než 35 let, je pouhých 6 %. V České republice jich takových najdeme dokonce jen 4,6 %. Na stárnutí venkovské populace dlouhodobě poukazuje i Český statistický úřad.
„V současné době mnoho lidí žijících na venkově dosahuje důchodového věku a adekvátní náhradu není jednoduché najít,“ zdůrazňuje prezident Agrární komory ČR Miroslav Toman.
Podle českého europoslance Stanislava Polčáka (EPP) zásadní úlohu sehrává výše mezd pracovníků v zemědělství. „Pro mladé lidi, kteří se rozhodují o své budoucnosti, nepředstavuje dostatečnou motivaci,“ napsal redakci. Řešení situace proto vidí zejména „ve zvyšování konkurenceschopnosti a reálné prestiže našeho zemědělství“.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Skupina poslanců navrhla uzákonění rodinných zemědělských hospodářství
Nové centrum má od příštího roku zefektivnit výzkum v zemědělství a potravinářství
Na zemědělské dotace dá stát příští rok 3,75 miliardy korun, více než letosOnline diskuse
Všechny komentáře (1)
