Dříve hojný a obávaný chřestýš diamantový skomírá na pár lokalitách. Pomoci mu může požár
Území od jihovýchodu po středozápad USA se chřestýšům diamantovým smrsklo jen na 3 % původní rozlohy. Z dříve hojného a obávaného plaza, jehož kůže se vykupovaly za desítky dolarů, se tak stala nevšední rarita hodná ochrany. Ačkoliv jej orgány US FWS (United States Fish and Wildlife Service) zařadili na seznam ohrožených druhů, jeho situace se v posledních padesáti letech nelepší. Nyní žije na území státu Louisiana (kde ale nebyl ve volné přírodě viděn už dvacet let) a v několika rezervacích Severní Karolíny.
Problémem už není jejich lov nebo nelegální odchyt (kvůli kůži, suvenýrům, nebo odběru jedu k medicínským účelům), ale praktická ztráta původního prostředí. Chřestýši totiž preferovali prostředí prosvětleného dlouhostébelného borového lesa, který si při troše fantazie můžeme připodobnit k borům rostoucím kolem jihomoravské NPR Váté Písky. Prostě světlý a prosluněný les s dominanci borovice bahenní, kde rostou štíhlé rovné stromy v rozvolněném zápoji korun, se sypkou písčitou půdou zakrytou trávou. Proč je dnes těchto lesů v USA nedostatek? Paradoxně za to může důsledné vzdělávání veřejnosti, ochrana přírody a požární bezpečnost.
Maskot amerických národních parků, dobromyslný medvěd Smokey, už od roku 1944 přesvědčuje americké děti, že: „Jen oni mohou zabránit vzniku lesních požárů.“ Jenže jinak chvályhodná nepřítomnost požárů způsobila, že se chřestýši vyhledávané lesní porosty zcela proměnily. Hustý zápoj korun stromů a neprostupný křovinný podrost jim vůbec nesvědčí. Doktorandka University of South Carolina Jennifer Fillová by ale měla řešení. I když se asi medvědu Smokeymu líbit nebude.
„Klíčem a nápovědou je v první řadě životní strategie borovice bahenní,“ říká Fillová. „Je to vůči ohni snad nejodolnější dřevina.“ Borovice bahenní, v Česku přezdívaná blatka, se 6-20 let drží při zemi, zatímco buduje intenzivní kořenový systém. Z toho je pak schopna obrazit, kdyby náhodou přišel nečekaný požár, ke kterému jsou tyto lesy poměrně náchylné. Teprve po letech z křovité borovice vyroste vysoký strom, který se díky tlusté kůře lesních požárů obávat nemusí.
„Mám ráda ohně a hady,“ říká Fillová. „Už na škole jsem si myslela, že když dokážu nakombinovat tyhle dvě věci, budu šťastná.“ Pokud jde o vytvoření habitatu pro chřestýše diamantové, nemá na mysli žádný skromný táborák, ale skutečně řízené velkoplošné vypalování podrostu lesů. To by zbavilo borové lesy nahuštěné biomasy, opět je prosvětlilo a otevřelo je – kromě chřestýšů – liškám, králíkům a mývalům. Drsné opatření k záchraně druhu ale ne všude naráží na pochopení. Někomu se nelíbí myšlenka vypalování lesů, jiní se obávají navýšení početnosti jedovatého hada. „Lidé se ale bát chřestýšů nemusí,“ říká Fillová. „Poslední, co chřestýši chtějí, je, aby je někdo viděl a netouží po nikom útočit.“
reklama
