Výsledky klimatické konference? Podle politiků průlom, aktivisté chtěli víc

Čtrnáctidenní vyjednávání o nové klimatické dohodě přineslo sice formální shodu na dalším snižování skleníkových plynů, státy se ale ke konkrétním cílům nezavázaly. V zásadě se téměř dvě stovky zemí dohodly na tom, že se po roce 2015 dohodnou na právně závazné smlouvě. A to je podle environmentálních organizací málo.

Hlavním úspěchem je předběžná dohoda na budoucí smlouvě, která bude platit pro všechny členy Rámcové dohody o klimatických změnách (UNFCC). Ta by měla donutit i dnešní největší znečišťovatele, aby začali emise skleníkových plynů snižovat. Tím by se odstranila největší slabina dnešního Kjótského protokolu, který zavazuje k omezování jen některé průmyslové země, ale nijak neomezuje rozvojové země.

V tom se ukazuje, jak smlouva z Kjóta neodpovídá dnešní realitě, nebo jak se svět za patnáct let proměnil. Čína předběhla USA v roli největšího producenta oxidu uhličitého, na třetím místě je Indie. Nová smlouva by měla mít podle durbanské dohody právní rámec, nicméně platit bude až od roku 2020. Samotná dohoda by neměla vzniknout později než v roce 2015. „Věřím, že to čeho jsme dnes dosáhli v Durbanu, bude hrát hlavní roli v záchraně zítřka,“ prohlásila Maite Nkoana-Mashabane, ministryně zahraničních vztahů Jihoafrické republiky, která durbanské konferenci OSN předsedala.

Druhé období

Důležitým krokem je i formální shoda na pokračování stávajícího Kjótského protokolu. "Strategie Evropské unie fungovala," prohlásila komisařka pro klimatickou akci Connie Hedegaardová s tím, že právě EU se snažila prosadit víc, než jen potvrzení předchozích konferencí z Cancúnu a Bali. Podle ní nemůže fungovat další kjótské období bez dohody na budoucí smlouvě závazné pro všechny. „Zatímco Kjóto rozděluje svět na dvě části, potřebujeme systém, který bude počítat s dnešním světem, kde jsou státy vzájemně propojené a na sobě závislé,“ dodala. Evropská unie na konferenci prosazovala co nejsilnější závazek na ochranu klimatu, spojila se proto do koalice se sdružením nejméně rozvinutých států a aliancí ostrovních zemí.

Stále platná dohoda o omezování skleníkových plynů, vyprší na konci příštího roku. Státy se v Durbanu dohodly, že platnost prodlouží o druhé závazné období. To začne v ledna 2013 a bude trvat do konce roku 2017. Jaké budou ale cíle pro druhé období se země teprve domluví a to do konce roku 2012. Jednotlivé země musí své návrhy předložit do začátku května příštího roku, může jít jak o snížení emisí, tak o závazek nepřekročit určitou úroveň.

Spokojená je také Indie, která do závěrečného textu prosadila princip budoucí smlouvy pro všechny státy, kterým by se měl stát "protokol, nebo jiný právní nástroj či jednotné řešení s právní silou".

Také Čína dohodu přivítala, ale zároveň obvinila bohaté státy za malý pokrok při ochraně klimatu. "V rozvinutých zemích chybí politická vůle snížit emise a poskytnout na pomoc rozvojovým zemí finance a technologie," citovala ČTK čínského zástupce Sie Čen-chua. Na jednání v Kataru příští rok bude podle něj Peking očekávat od průmyslových zemí politickou serióznost při přípravě druhé fáze Kjótského protokolu. Rezervovaně přivítaly dohodu USA. „Je to velmi důležitý balíček. Nikomu z nás se nelíbí všechno, co obsahuje. Věřte mi, je toho hodně, z čeho USA nejsou zrovna nadšené,“ citovala USA Today hlavního amerického vyjednavače Toda Sterna.

Dva roky zpoždění

Podle environmentálních organizací naopak není žádný důvod k oslavám, konference prý nepřinesla žádný posun. Podle Greenpeace se v Durbanu jen potvrdilo to, co se domluvilo v Kodani. Namísto pokroku prý dohoda znamená dva roky zpoždění. Například klimatický fond (viz přehled hlavních bodů dohody v boxíku), který má přinést 100 miliard dolarů chudým zemím, vznikl již v Kodani. Ale stejně jako přede dvěma lety ani dnes nikdo neví, kde se do něj vezmou peníze.

„Smutná zpráva je, že uspěly státy, které chtějí blokovat účinnou ochranu klimatu,“ říká Kumi Naidoo, výkonný ředitel Greenpeace International. Myslí tím zejména USA, kterým se prý podařilo do schválených textů vtěsnat formuli, díky které bude možné se z budoucích závazků vyvléct. Problém je ale i příliš vzdálená platnost budoucí smlouvy. „Kvůli shodě na roku 2020 nám nezbývá téměř žádný prostor pro větší snižování emisí v rámci tohoto desetiletí,“ říká Naidoo.

Summit nesplnil očekávání ani podle českých aktivistů. Podle nich sice Evropská unie a některé další státy slíbily závazky pro druhé období Kjóta, nicméně zatím se nic neví o jejich přesné výši. „Summit otevřel cestu k dohodě umožňující přijmout každé zemi OSN svůj právně závazný díl zodpovědnosti, v mnoha ohledech však zůstal stát na prahu skutečně ambiciózních opatření na ochranu klimatu,“ komentuje výsledky Jan Doležal z Glopolisu.

Podle něj Evropská unie plně nevyužila svých možností, pochvalu si ale zaslouží - navzdory vnitřním ekonomickým a politickým problémům dokázala hrát konstruktivní roli a umožnila vytvoření koalice států, která prosazoval silný závazek. „Ukazuje se, že důležitý demokratický proces mezinárodního klimatického vyjednávání je velmi zranitelný vůči zemím, jako jsou Spojené státy či Kanada, které k neúspěchu summitu v Durbanu významně přispěly.“

---

reklama

---