Jaká divoká zvířata mají děti rády? Liší se to podle toho, zda dítě žije ve vnitrozemí či na ostrově
Byl to právě pohled dětí pocházejících z ostrova prodchnutého exotikou, který vědcům poskytl nevšední náhled na to, jak vlastně vnímáme to „vzácné a mimořádné“. A také, že se preference oblíbenosti živočichů a rostlin dětí žijících ve vnitrozemí a na ostrově značně liší. „Pro budoucnost ochrany přírody je totiž zásadní porozumět tomu, jak priority ochrany druhů vnímá nadcházející generace,“ říká Hannah Shaphirová, bioložka z NCSU a hlavní autorka celé studie.
V dotazníkové kampani tedy oslovila děti, žijící v „kontinentální“ Severní Karolíně, a pak také žáky a žákyně ze základních škol na bahamském ostrově Andros. Výsledky možná někoho překvapí: zatímco severokarolínské děti si s divočinou spojovaly především savce, například jeleny, králíky, veverky (a také medvědy a vlky), děti z ostrova jmenovaly nejrůznější ptáky, ještěry, ryby a hmyz.
Hned prvním zjištěním tedy je, že děti vyrůstající v druhově pestřejším prostředí mají výrazně širší záběr napříč živočišnými skupinami. Ostrovní chlapci se přitom výrazněji zajímaly o ryby a hmyz, zatímco děvčata tíhla spíše k savcům. Jenže i s dětmi na ostrově je určitá potíž. Když totiž došlo k odpovědím na otázku, která zvířata mají nejraději, děti z Androsu houfně odpovídaly, že nejraději mají divoké kočky, psy a prasata.
„Tedy druhy, které na Bahamských ostrovech považujeme za invazivní a vůči zdejší přírodě vyloženě škodlivé,“ říká Shaphirová. „A to je pro budoucnost zdejší ochrany přírody problém.“ Je totiž těžké chránit lokální divočinu, pokud s ní nejsou místní nějakým způsobem sami identifikováni. „A pochopitelně, ochrana ostrovního ekosystému spočívá v nejširší míře právě v kontrole výskytu nepůvodních invazních druhů. Narážíme tu tedy na bariéru kulturních preferencí.“
Sice to není problém současný, ale stane se jím, až děti dospějí. Potvrzuje to i Nils Peterson, spoluautor studie. „Ochrana přírody je řízena lidskými rozhodnutími, a pochopit při nich názor veřejnosti a otázku lidského faktoru je pro efektivní úsilí ochránců důležité," říká Nils Peterson. "Čelíme totiž neustálému poklesu druhů a k dispozici pro jejich záchranu máme jen limitované zdroje. Proto je pro nás důležité vybrat ty nejohroženější druhy, a k nim napřít svou činnost. A pokud se tyto druhy těší oblibě veřejnosti, můžeme stavět jejich záchranu na širší bázi.“
reklama
