Napodobit efektní orientaci mravenců se u robotů podařilo díky světlu
Mravencům slouží jejich feromony hlavně při hledání cesty z bodu A do bodu B. Jednotliví mravenci nejprve jakoby zmateně pobíhají prostorem, ve skutečnosti ale pro ostatní mapují slepé uličky a vyznačují správnou trasu. Brzy je cesta nalezena a mravenci po ní běhají jako po dálnici. Vědci z New Jersey Institute of Technology a z francouzského Research Centre on Animal Cognition se zaměřili hlavně na úlohu jedince v procesu hledání cesty pro zbytek kolonie a to, jak se orientuje v prostoru.
Vědci se zaměřili hlavně na mravence argentinského. Ti si při mapování prostoru pomáhají pomocí feromonových značek. Vědci si vyrobili svou kolonii umělých mravenců z malých robůtků o velikosti cukrové kostky. Tito robůtci ale místo feromonových značek za sebou nechávají světelné značky. Každý z nich pak je schopen světlo rozpoznat pomocí senzorů.
Na začátku experimentu bylo bludiště, kterým měli robůtci projít, ponořené do tmy. Jednotliví mravenčí roboti se na základě naprogramovaného chování odpozorovaného z přírody pustili do „objevování“ cesty: z počátku pobíhali naprosto náhodně, byť ve stejném směru k bodu B. Tímto způsobem nakonec objevili cestu, která je bludištěm provedla k hledanému místu. Trasa pak byla vyznačena světelnými značkami. Kdykoliv na ně nějaký dosud tápající robot narazil, „věděl“, kudy se má dát.
Vědci tímto testem ověřili, že není nutné každého jednotlivého robota programovat složitým softwarem pro zmapování prostředí a schopnost se v něm orientovat. Stačí je naučit je náhodný postup daným směrem a zároveň je naučit orientovat se podle zanechaných světelných značek.
„Náš výzkum ukazuje, že k efektivní navigaci a hledání potravy nejsou zapotřebí složité kognitivní schopnosti,“ říká Simon Garnier, vedoucí výzkumu.
reklama
Skokan Grafův při rozmnožování předává genom jen jednoho z rodičů
Vědci vyřešili záhadu hnědých pand, za zbarvení může chybějící sekvence DNA
Věda ukazuje, jak hadi získali evoluční výhodu před konkurencí