Pomůže nám buk zvládnout klimatickou změnu?
Klimatické prognózy pro střední Evropu naznačují trend zvyšujících se teplot vzduchu, které by mohly způsobit zvýšení četnosti a délky trvání intenzivních letních dešťů. V České republice se v období 1961–2021 v důsledku klimatické změny zvýšila průměrná roční teplota vzduchu o 2 °C (ČHMÚ 2022), přičemž se předpokládá, že do roku 2047 mohou v jižní a střední Evropě vzrůst teploty o další 2 °C.
Jednou z dřevin, do které se vkládají naděje, je buk lesní. Vědci z VÚLHM, v. v. i., a Mendelovy univerzity v Brně proto zpracovali článek Význam buku lesního ve střední Evropě v období klimatické změny. Jejich hlavním cílem bylo poskytnout komplexní přehled stávajících poznatků o adaptačních strategiích buku lesního v reakci na měnící se podmínky prostředí.
Buk lesní, jakožto dominantní a ekologicky významná listnatá dřevina, čelí v podmínkách měnícího se prostředí významným výzvám. Změna klimatu (zvýšení průměrných teplot vzduchu, změna distribuce srážek) nejen ovlivňuje jeho růst, obnovu i areál rozšíření, ale způsobuje i častější tlak biotických škůdců (např. hmyzí škůdci). Adaptace buku na tyto změny, společně s managementovými strategiemi, které tyto adaptace podporují, jsou zásadní pro jeho ochranu a udržitelné využití.
Buk je stín snášenlivá dřevina, schopná růst na celé řadě různých lokalit. Dokáže odrůstat ve snížených podmínkách ozářenosti pod porostním zápojem, a to často až pod 5 % ozářenosti volné plochy. To z něj v porovnání s jinými dřevinami činí vysoce konkurenceschopný druh, protože buk lesní je prakticky jediná listnatá dřevina, která dokáže regenerovat v takto extrémních světelných podmínkách.
Buk se velmi dobře a snadno přirozeně zmlazuje díky až 20m účinnému bočnímu doletu semen, kdy je i poměrně nízká intenzita difuzního záření pro bukovou přirozenou obnovu dostatečná.
Na úspěšnost jeho přirozené obnovy mají výrazný vliv ptáci konzumující bukvice. Bylo zjištěno, že významnými konzumenty bukvic jsou jak lesní, tak i zahradní druhy ptáků, jako např. strakapoud velký, sýkora koňadra, sýkora uhelníček, brhlík lesní, sojka obecná či pěnkava obecná. Mimoto jsou bukvice často vyhledávány celou řadou hlodavců, mezi které patří především veverky, norník rudý, myšice či plch velký.
Mezi lety 2018 a 2020 byla střední Evropa sužována extrémními horky doprovázenými suchem, které vážně zasáhly i lesní ekosystémy. Dostupnost vody je hlavním limitujícím faktorem pro vitalitu a produktivitu lesních dřevin, včetně buku lesního. Působením sucha mohou být navíc ovlivněny nejen fyziologické procesy, ale i konkurenceschopnost buku, jelikož sucho snižuje míru dostupnosti živin v lesních půdách.
V důsledku toho bukové porosty trpí časným opadem listoví a ztrátou tloušťkového i výškového přírůstu. Ztráta asimilačního aparátu pak může výrazně ovlivnit fotosyntézu, následkem čehož strom nedostává potřebné zásobní látky (sacharidy, lipidy, proteiny, sekundární metabolity) a může dojít k jeho tzv. vyhladovění a následné ztrátě na produkci.
Na stres suchem je v porovnání s jinými listnatými dřevinami (např. dub, habr, jasan, lípa) méně odolný, protože zejména nižší zásoba vody v půdě zvyšuje citlivost jeho růstu na klima. Je prokázáno, že zvýšení teplot vzduchu o 1,5 °C způsobí snížení přírůstu buku o 20–40 %, které může být navíc v případě nízkého úhrnu srážek umocněno až k 50% poklesu.
Buk je na přísušek nejvíce citlivý na začátku vegetačního období. Pokud na buk působí krátkodobě, způsobuje časný opad listí. Prosychání korun buku se děje nejen v roce výskytu sucha, ale takovéto oslabení stromů doznívá delší dobu, a to až 15 let po přísušku. Mladé výsadby a semenáčky jsou poměrně náchylné k pozdním jarním mrazům, kdy dochází k poškození květů a čerstvě vyrašených listů.
Kvůli těmto problémům, kterým buk v současné době čelí a v budoucnu čelit nejspíš bude, je na místě zabývat se otázkou vhodné adaptační strategie.
Pěstování buku ve smíšených porostech představuje efektivní adaptační opatření pro zvýšení objemové produkce, tlumení negativního vlivu sucha i dalších rizik, efektivnějšího využití zdrojů (hlavně světlo a voda) a stability porostů v rámci probíhající globální klimatické změny.
Pěstování buku ve směsi např. s dubem či s javory se zatím zdá být jako nejvhodnější adaptační strategie nejen s ohledem na objemovou produkci, ale i pro udržení buku v nižších polohách. Také je velmi vhodná směs buku lesního se smrkem ztepilým, protože se jedná o dřeviny s odlišnými ekologickými nároky a odlišnou morfologií kořenového systému, díky čemuž dochází k lepšímu využití živin a vody v půdě.
Alternativou může být i pěstování buku formou strukturně bohatých porostů, kdy podúrovňové stromy často nevykazují téměř žádnou negativní reakci na zvýšenou teplotu vzduchu. Ale na druhou stranu podúrovňové stromy s vyšší kompeticí mohou být v budoucnu náchylnější na působení sucha. Proto problematika vhodného obhospodařování bukových porostů může pomoci zmírnit dopady klimatické změny.
Jedinci buku ve směsi mají širší korunu, a tím i lépe využívají korunový prostor oproti monokulturám. Smíšené bukové porosty tak dosahují vyššího počtů stromů, kruhové výčetní základny, zásoby porostu a sekvestrace uhlíku v biomase.
Při pěstování bukových a smíšených porostů s bukem lesním jsou vhodné především přírodě blízké způsoby s důrazem na vertikální i horizontální diferenciaci.
Smíšené lesní porosty, efektivní hospodaření a výzkum zaměřený na genetickou diverzitu i adaptabilní schopnosti buku lesního mohou pomoci zajistit jeho trvalou a bezpečnou produkci a vést k posílení jeho adaptace a udržitelného využití.
Přečtěte si také |
Buky a smrky nakládají s vodou jinak. Ovlivňuje to i zásoby podzemních vodČlánek Význam buku lesního ve střední Evropě v období klimatické změny autorů Jakuba Černého, Ondřeje Špuláka, Petra Sýkory, Kateřiny Novosadové, Jiřího Kadlece a Martina Kománka je volně ke stažení.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (14)
Karel Zvářal
10.5.2024 07:15Honza Honza
10.5.2024 08:27Je tedy třeba co nejpestřejší les, smíšený les, co nejpřirozenější: v nížinách s převahou listnáčů, v horách jehličnanů. Nejpřirozenější i v lesnické agrotechnice- podobnější norm. přírodě, nikoli podobný hospodářsky efektivní metodě monokulturního kukuřičného pole.
Nezastupitelnou úlohu má člověk, který může s předstihem posílit jinak přirozenou a zcela přírodní adaptaci přírody na nové podmínky- dnes je to sucho a teplo a upředňostňovat suchomilné druhy (tím i méně obvyklé, třeba i cizokrajné, tím, že lépe prospívají i (v rozumné míře) invazivní).
Musí to být rozumný zásah, ne nějak zkostnatělými předpisy svázaný rigidní předpis, protože v každé obl. jsou podmínky jiné.
Nejhorší je proto rigidní zkostnatělý úřednický postup (a to i v odborné přírodovědě a ekologii- chránění různých i protikladných názorů a zájmů, nakonec v celku poškozující přírodu) typický pro české prostředí.
Prostě základ v dnešní době je schopnost lesa zachytávat vodu.
DAG
10.5.2024 10:38Vtipné je, že už se doporučuje kombinovat druhy dřevin, které mají jinou růstovou strategii.
To znamená rezignovat na kvalitu a jít formou bezpečnosti.
Ještě budeme ty srnce prosit, aby ty stromky okusovali. Aby si stromky vytvořili bohatý kořenový systém a aby měly nízkou a širokou korunu :)
Já tady ty směsky v našich lesích dělám, ale spíš s myšlenkou, že ten co přijde po mě si z toho vyřeže co bude potřebovat.
Dalibor Motl
10.5.2024 12:51Dalibor Motl
10.5.2024 12:54 Reaguje na Dalibor MotlSlavomil Vinkler
10.5.2024 19:12 Reaguje na Dalibor MotlKarel Zvářal
10.5.2024 19:30 Reaguje na Dalibor MotlNicmémě bučinám se v Jizerkách celkem daří, jsou dokonce národní přírodní rezervací. Skalnatý terén byl pro pohyb koní náročný, neschůdný, bylo zde hodně smrťáků mezi dřevorubci. Díky tomu známe i jiné lesy než smrčiny. Pochybovat o budoucnosti buku je malováním čerta (viz. předřečník).
Jarka O.
12.5.2024 15:12 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
12.5.2024 18:32 Reaguje na Jarka O.Buk JE významná hospodářská dřevina, nemám rád tyto žabomyší ("pindíkové") války:-) Je to náš původní strom, na kterém je závislá kořist mých ikonek. Prostě mix buku, dubu, habru, javoru, lípy s jehličnany/smrkem (zejména ve vyšších polohách) je optimálním řešením do nejistých časů klimazměny. Tady nějaké staré knížky moc nepomůžou, je třeba reagovat pružně.
Radim Polášek
11.5.2024 16:20Místo vysazování až víceletých stromků vypěstovaných ve školkách, kterým se při přesazování poškodí kořenový systém a ten už plnohodnotně nevyroste, co třeba nové lesy přímo sít ze semen?
Stromky vyseté ze semen přímo na místě vytvoří optimální a místním podmínkám přizpůsobený kořenový systém, který mnohem efektivněji tahá z půdy i živiny i vodu. Stromy jsou tak odolnější i proti suchu a ve vyšším věku i proti pádu větrem a podmáčením.