Změna klimatu a sesuvy v horách: Co ukázal případ Blatten

Katastrofický kolaps ledovce ve švýcarské vesnici Blatten v květnu 2025 připomněl, že hory nejsou jen klidné scenérie, ale krajina v pohybu. Klimatická změna narušuje jejich stabilitu – tání ledovců i permafrostu přispívá ke vzniku sesuvů, řícení a náhlých povodní z ledovcových jezer. Středa 28. května 2025 se stala osudným dnem pro švýcarskou vesnici Blatten. Kolaps ledovce zde pohřbil velkou část zástavby pod masou ledu, bahna a sutě. Sesunutý materiál zatarasil údolí a vytvořené jezero zaplavilo zbývající domy až po střechy. V době katastrofy už byla vesnice evakuovaná, přesto si událost pravděpodobně vyžádala jednu oběť.

První varování přišlo už o dva týdny dříve, kdy došlo ke skalnímu řícení – následná mura se tehdy zastavila jen několik set metrů od prvních domů. Pozorování vrcholu Kleine Nesthorn (3335 m n. m.) následně odhalilo pohyb přibližně 5 milionů m^³ horniny. Kvůli obavám z jejího katastrofického kolapsu byla vesnice evakuována. Ten však nenastal – většina masy se sesunula postupně a přímé ohrožení z velkého skalního sesuvu pominulo.

Uvolněný materiál však zatížil ledovec Birch, podle odhadů šlo o 9 milionů tun hornin. V důsledku toho se ledovec začal zrychlovat až na 10 metrů za den, což nakonec vedlo ke katastrofickému kolapsu 28. května. Do údolí se tehdy rychlostí asi 200 km/h zřítilo přibližně 2,9 milionu m^³ ledu a 6,4 milionu m^³ hornin. Celá událost trvala zhruba 40 sekund. Sesuv zavalil vesnici a přehradil řeku Lonza – vzniklé jezero zaplavilo zbývající domy. Jedná se o nahodilou událost, nebo budeme svědky častějších katastrof v důsledku klimatické změny?

Ledovce – tvůrci vysokohorské morfologie

Horské ledovce patří k nejúčinnějším erozním činitelům – dokážou výrazně prohlubovat a rozšiřovat údolí. Přilehlé svahy tak bývají mnohem strmější, než jaké bychom očekávali v klasickém říčním údolí. Dokud je dno údolí vyplněné ledem, svahy se o ledovec jakoby „opírají“ a zůstávají stabilní. Jakmile však ledovec ustoupí nebo se ztenčí, opora zmizí – a narušená rovnováha může spustit pohyb horninové masy.

V Alpách i v dalších horských oblastech po celém světě máme řadu dokladů o tom, že sesuvná aktivita prudce vzrostla po skončení posledního zalednění, tedy zhruba před 20 až 25 tisíci lety. Ne vždy je ale reakce svahů na ústup ledovců okamžitá. Z výzkumů se ukazuje, že odezva svahů může trvat i stovky let. To se ale netýká sesuvů v ledovcových morénách, tam může docházet k sesuvům prakticky okamžitě po ústupu. Tento typ sesuvů je častou příčinou dalšího nebezpečného fenoménu tzv. GLOFů neboli přívalových povodní z ledovcových jezer.

Permafrost – tmel svahů

Permafrost – tedy horninové a půdní vrstvy, které zůstávají dlouhodobě pod bodem mrazu – je nedílnou součástí vysokohorského prostředí, a to i v Alpách. Pukliny ve skalních masivech jsou v těchto oblastech často vyplněné ledem. Ten brání průniku kapalné vody do větší hloubky a zároveň funguje jako „lepidlo“, které drží horninu pohromadě – jak potvrzují i laboratorní experimenty.

S oteplováním klimatu se však skalní stěny prohřívají do větší hloubky a permafrost začíná tát. Led v puklinách mizí, horninový masiv ztrácí svou vnitřní soudržnost a do uvolněných spár začne pronikat dešťová voda. Ta působí jako lubrikant – snižuje tření mezi bloky horniny a přispívá k destabilizaci svahu. Výsledkem mohou být skalní řícení, sesuvy nebo jiné typy svahových poruch. Problémem je ale i častější přechod přes 0 °C, tedy nárůst počtů cyklů mrznutí a tání, které jsou hlavním hybatelem mrazového zvětrávání.

Blatten a klimatická změna

Od průmyslové revoluce ve stoupla průměrná teplota ve Švýcarsku o více jak 2 °C, což způsobilo velké ztráty ledovcové masy a jejich ústup do vyšších poloh a změny v délce a množství sněhové pokrývky. S rostoucí teplotou mizí i horský permafrost – skalní masiv se prohřívá do větší hloubky. Vrchol Kleine Nesthorn se nachází v zóně, kde je předpokládaná přítomnost permafrostu. Lze předpokládat, že jeho tání bylo jednou z příčin sesuvů, které vyústily v následný kolaps ledovce.

Případ Blatten není jen tragickou epizodou jedné horské vesnice. Je varovným signálem a ilustrací toho, jak se v podmínkách měnícího se klimatu mění i dění ve vysokých pohořích. Kombinace tání permafrostu, ústupu ledovců a extrémních srážek nebo vln veder vytváří nové podmínky, které mohou vést ke kolapsům svahů v oblastech, kde po staletí panovala relativní stabilita. Z výzkumů je patrné, že zejména u menších skalních řícení se za poslední dekády proměnila četnost událostí, ale také období, kdy k nim dochází. Jejich četnost je primárně řízena rostoucími teplotami v létě.

Kaskádové procesy

Sesuvy nejsou nebezpečné jen samy o sobě – často spouštějí řetězec navazujících procesů, tzv. kaskádových efektů, které mohou mít mnohem ničivější následky než původní událost. Blatten je toho příkladem. Sesuv na ledovec způsobil jeho následný kolaps. Masa ledu a sutě přehradila údolí a voda z řeky Lonza zaplavila domy, které nebyly samotným sesuvem dotčené. Zároveň vyvstala další hrozba – protržení vzniklé hráze a přívalové povodně. Obavy z protržení hráze se naštěstí nevyplnily, jinak by katastrofa měla mnohem větší rozměr.

Tyto řetězové události – řícení, sesuv, ledovcová lavina, přehrazení údolí, povodeň – ukazují, jak provázaný a zranitelný je horský systém. Stačí spustit jediný článek a celý mechanismus se rozběhne. S postupující klimatickou změnou se podobné kaskády stávají pravděpodobnější, rychlejší a méně předvídatelné.

Změna klimatu není jen o vyšších teplotách a proměně chodu srážek. Ovlivňuje i méně nápadné, ale zásadní části krajiny a procesy – jako je stabilita horských svahů. Blatten je připomínkou, že hory nejsou statické kulisy, ale citlivý systém, který reaguje na klimatickou změnu.

Použité zdroje:
https://polybox.ethz.ch/index.php/s/eazXqWn8z6rPNwo
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0012825224002137
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0169555X12000979

---

reklama

---