Papouškům se podařilo překonat Andy. Před 120 tisíci lety
Badatelům z ústavu Maxe Plancka ve Freiburgu a institutu Konrada Lorenze ve Vídni nedalo rozšíření papoušků na obou stranách And spát a rozhodli se přímo na místě prozkoumat oblast o rozloze přibližně 13 000 kilometrů čtverečních. Vědci se zaměřili na fosilní nálezy i aktuální hnízdiště papoušků patagonských (Cynoliseus patagonus), sběr jejich peří a následné genetické analýzy. Ukázalo se, že z původní místa rozšíření v dnešním Chile se papouškům podařilo jedno překonání neprostupných hor. Podle vědců to bylo zhruba před 120 000 lety.
Kolonie papoušků patagonských nabízejí poměrně „výhodné“ možnosti studia migrujících populací. Při překonávání geografických překážek jsou omezeni výskytem vhodných hnízdišť – většinou pískovcových nebo vápencových skal a útesů, a to ještě umístěných v údolích podél řek. Přesto se vyskytují na obou stranách pohoří And, při atlantickém pobřeží i na hranici pralesů. Badatelé tedy propátrali plochu bezmála třinácti tisíc kilometrů čtverečních a nalezli celkem 66 hnízdních kolonií.
Za skřehotavého zpěvu papoušků zde sbírali peří, určené pro rozbory DNA v laboratořích. „Výsledky byly fascinující,“ tvrdí Juan F. Masello. „Oproti našemu očekávání se ukázalo, že tam, kde dnes v Chile najdeme jen malé, skomírající populace, se dříve nacházela pravlast všech patagonských papoušků. Odtud pak vyrazili na jednu úspěšnou cestu přes pohoří. Šťastlivci pak založili hnízdní kolonii v El Condór, která je v současnosti se svými 35 000 páry největší na světě.“
Podobná práce, která by na jedné straně řešila rozšíření druhů přes bariéru andského pohoří, s dopadem na praktický ochranný management lokálních populací dosud nebyla nikde publikována. Podle Petry Quillfeldtové muselo k překonání vrcholů dojít někdy před 120 000 lety. „Informace o tom, která sub-populace je starší, jsou velmi důležité,“ vysvětluje Quillfeldtová. „Díky nim můžeme optimálně navrhnout ochranné režimy a priority jednotlivých druhů. Například ta chilská představuje už jen nějakých 5–6 000 párů, navíc velmi ohrožených odchytem a prodejem domácím chovatelům. Podobná situace je u severní populace papoušků v Argentině, kde zbývá okolo 2 tisíc jedinců. Populace papoušků v jižní Argentině, která má okolo 35 tisíc jedinců, ohrožuje rozšiřující se pěstování sóji.
Článek byl uveřejněn 14. 7. 2011 na serveru ScienceDaily pod názvem „Colorful Boundary Trespassers: Burrowing Parrots Crossed the Andes 120,000 Years Ago“.
reklama
Skokan Grafův při rozmnožování předává genom jen jednoho z rodičů
Vědci vyřešili záhadu hnědých pand, za zbarvení může chybějící sekvence DNA
Věda ukazuje, jak hadi získali evoluční výhodu před konkurencí
