Investice stovek miliard do ochrany ovzduší se během posledních 20 let vyplatila
 |
|
|
Největší úspěch posledních 20 let je podle odborníků pokles koncentrací oxidů siřičitého.
|
|
| Ilustrační foto: Victor Ranedo/Ekolist.cz |
Zlepšení ovzduší potvrdil Ivan Obrusník, ředitel Českého hydrometeorologického ústavu na semináři „České ovzduší dvacet let po listopadu ´89“, které uspořádalo Ministerstvo životního prostředí, a kterého se zúčastnili pamětníci a přední odborníci na životní prostředí let minulých i současných.
Během deseti let od roku 1990 došlo podle Obrusníka především k desetinásobnému poklesu emisí oxidu siřičitého, které dlouhodobě v České republice způsobovaly kritické smogové situace. Do roku 2000 došlo k jejich desetinásobnému poklesu. „V současné době se však všechny látky dostaly na určitou mez a dále neklesají. V roce 1993 převážnou část emisí způsobovaly většinou velké stacionární zdroje jako teplárny a elektrárny, dnes se zvyšují negativní efekty z dopravy a roli znečišťovatele dnes hrají i malé a komunální zdroje,“ doplnil Obrusník s tím, že nebezpečnými jsou prachové částice. Právě proto bude Český hydrometeorologický ústav v blízké budoucnosti vydávat smogové výstrahy upozorňující na vysoké množství pevných prachových částic (PM10) ve vzduchu v konkrétních oblastech. Jemné částice na sebe vážou pro zdraví rizikové látky a prašnost zejména z dopravy stoupá. Podle Obrusníka je současná situace z pohledu prašnosti srovnatelná se znečištěním vzduchu oxidem siřičitým na konci 80. let.
Podle Heleny Kazmarové ze Státního zdravotního ústavu Praha měla změna stavu ovzduší v posledních 20 letech jednoznačně pozitivní vliv na tzv. délku dožití. „Ubylo úmrtí na kardiovaskulární onemocnění, prodloužila se střední délka života. S tím zároveň stoupla citlivost stárnoucí populace na znečištění a nároky na zdravotní komfort. Stoupl počet alergiků, cukrovkářů, vzrostl také počet lidí, které trápí neplodnost,“ říká Kazmarová. „I přes zlepšení prostředí zřetelně zaostáváme za evropskými zeměmi a jejich náskok se nám zatím nepodařilo vyrovnat. V České republice se v letech šedesátých až devadesátých délka života v podstatě neměnila, na rozdíl od evropských států, kde se zvyšovala“, doplnila Kazmarová.
Investice do ochrany ovzduší byla podle Vladislava Bízka z Akademie věd České republiky v letech 1990 až 1997 přibližně 173 miliard českých nebo československých korun. Nejvyšší výdaje se ukazují pro léta 1996 až 1998, kdy každý rok vyšel na 20 a více miliard korun. „Část byla financována ze Státního fondu pro ochranu přírody a část ze státního rozpočtu, naprostou většinu však platili provozovatelé zdrojů, například ČEZ,“ uvedl Bízek. A co se za dané peníze pořídilo? Byly odprášeny a odsířeny prakticky všechny velké zdroje znečištění. Proběhla plynofikace zhruba 1200 obcí a zavedly se nové technologie. Došlo k 15ti násobnému snížení emisí prachu a podle Bízka k řádovému snížení emisí oxidu siřičitého. Nevýhodou rozsáhlé plynofikace je, že jsme zvýšili závislost na dodávkách zemního plynu ze zahraničí, což se například tento leden ukázalo jako rizikové, dodal Bízek.
Ministr životního prostředí Ladislav Miko představil návrh nového zákona o ovzduší, který v současné době prochází veřejnou diskusí. „Původní zákon o ovzduší se mnohokrát upravoval a pokračovat v dalších novelizacích nepovažujeme za rozumné. Ve stávajícím zákoně nám chybí nástroje, které je třeba nově vytvořit,“ říká ministr Miko. Změny se budou týkat revize systému poplatků za znečištění, snížení administrativní zátěže, zavedení nízkoemisních zón, kompenzace na novou výstavbu či regulace mobilních a malých zdrojů znečištění. Zákon je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení, po vyhodnocení a vypořádání připomínek bude předložen vládě.
Více o nově připravovaném zákoně o ochraně ovzduší se dočtete ve zprávě Návrh zákona o ochraně ovzduší chce kontrolu domácností a poplatky za kotle z 13. října 2009.
reklama
