Miroslav Bobek: Mravenčí snídaně naší malé Connie

Pětiměsíční samička luskouna Connie si speciální naředěné kaše ani nevšimla. V plastové krmné bedně jí dokonce prošla a rozmazala ji po dně. Názorně tak ilustrovala velký problém, se kterým jsme si celé týdny nevěděli rady: ne a ne ji převést z mateřského mléka na potravu dospělých luskounů. Tou jsou v přírodě zejména mravenci a termiti a v lidské péči speciální kaše, jejíž hlavní složku tvoří larvy včelích trubců. A právě přechod na tuto kaši je při odchovu mláďat luskounů zásadní překážkou.

Jak popisuji v knížce Snídaně s Její Excelencí, v případě našeho prvního mláděte luskouna krátkoocasého – slavné Šišky – proběhl tento přechod bez problémů. S Connie tomu bohužel bylo zcela jinak. Nejenže ji kaše nezajímala, když ji dostávala v misce, ale nepomáhalo ani to, když touto kaší pomazávali chovatelé záda Conniiny matky Tang. To mělo napodobit situaci v přírodě, kdy luskouní mládě vezoucí se na ocase samice ochutnává mravence či termity, kteří po ní lezou, když rozhrabává jejich hnízda. Jenže Connie kaši i tak ignorovala. Sice jsme z Tchaj-wanu věděli, že přechod z mateřského mléka na kaši může trvat velmi dlouho, ale přesto jsme týden po týdnu s rostoucím neklidem sledovali, jak Connie ztrácí náskok, který měla ve svém vývoji ve srovnání se Šiškou, a jak se její hmotnost zvyšuje jenom velmi pomalu či dokonce stagnuje. Když před necelými třemi týdny padla na poradě zmínka o tom, že by mohlo dojít na krmení Connie sondou, bylo jasné, že než přistoupíme k tomuto krajnímu řešení, musíme zkusit něco vymyslet.

Ideální by sice bylo nabídnout Connie živé mravence, ale jejich shánění se ukázalo obtížnější, než by se mohlo zdát. Nakonec jsme z vídeňské zoo dovezli kolonii asijských mravenců Camponotus nicobarensis, ale ještě předtím vyzkoušeli chovatelé všechno možné, například mražené mravence, mravenčí kukly nebo malé cvrčky. Nic z toho nefungovalo. S o to větším napětím jsme pak čekali, jak se osvědčí „vídeňští“ mravenci. Poprvé na ně došlo minulý pátek. O dva dny později – v neděli ráno – jsem pak na vlastní oči viděl, že působí téměř zázračně.

Když Connie dvakrát s naprostou nevšímavostí prošla miskou s naředěnou kaší, přinesl David Vala skleničku s nějakými patnácti mravenci, které předtím odebral ve formikáriu dovezeném z Vídně. Vyklepl je do kaše – a i když jsem věděl, co by mělo následovat, nevěřil jsem vlastním očím. Connie se v tu ránu otočila, přišla k misce a začala kaši s mravenci konzumovat. Během chvíle ji snědla úplně všechnu!

Působilo to jako malý zázrak… Nepředbíhejme však událostem. Přechod Connie na „pevnou“ potravu se sice zdá být na dobré cestě, ale vyhráno ještě není. Držte prosím jí i nám palce!

---

reklama

---