Řízení poptávky po dopravě
Kniha je určena především lidem odpovědným za dopravní plánování nebo zabývajícím se výzkumem dopravního chování a jeho řízením, má však co říci i laické veřejnosti. Předkládá závěry odborných studií a nabízí inspiraci v alternativních řešeních v zemích vyspělého světa, které mají vždy jedno společné: rezignaci na dogma společnosti závislé na individuální automobilové dopravě.
 |
Kurfürst nám v prvé části knihy, čerpaje z mnoha odborných studií, vysvětluje příčiny a důsledky často katastrofální dopravní situace mnoha měst a zemí. Zavrhuje řešení dalším zvyšováním kapacity komunikací jako neefektivní a neekologické a zaměřuje naši pozornost na strategii řízení poptávky po dopravě, na taková řešení dopravní situace, která vedou k omezování (redukci) individuální automobilové dopravy ve prospěch jiných forem dopravy.
Za klíčové považuje pochopení principu indukce dopravy a jeho respektování při řešení dopravních problémů. Každá nová komunikace totiž vyvolává (indukuje) kromě dočasného odlehčení původně přetížené trasy vznik dopravy nové, která by se dříve vůbec neuskutečnila. Časem nová kapacita přestane být dostačující a situace se dostává do krizového stavu.
Na indukci dopravy má vliv i územní plánování, satelitní městečka a nákupní centra stavěná na okrajích měst jsou bez automobilu téměř nedostupná. Princip indukce dopravy lze však využít i ve prospěch městského životního prostředí, funguje totiž i u cyklistů a chodců. Je jen třeba vytvořit vhodné podmínky.
Kurfürst poukazuje na pozitivní dopady omezování osobní automobilové přepravy. Mizí trvalé zácpy (kongesce), zlepšuje se kvalita ovzduší a životního prostředí vůbec, městský prostor začíná plnit i jiné funkce než jen ryze dopravní.
Autor upozorňuje na další zajímavý poznatek - redukce individuální dopravy má kladný vliv na společenský život lidí: v hromadné dopravě i na ulici dochází k častějším kontaktům mezi lidmi a k navazování nových známostí. Při cestování bez automobilu mají lidé více času poznávat své okolí. Své nákupy častěji realizují ve svém bydlišti, což upevňuje pozici místních prodejců a zprostředkovává další příležitosti společenského kontaktu. Vytváří se tak společná místní identita. V neposlední řadě dochází i ke značným ekonomickým úsporám, sníží se náklady na údržbu a rekonstrukce vozovek, sníží se spotřeba paliv a zvýší se bezpečnost dopravy.
Kniha čtenáře seznámí i s mnoha programy, které samostatně nebo v kombinaci vedou k omezení osobní automobilové přepravy. Podpora pěší chůze, cyklistiky a veřejné dopravy a jejich upřednostňování v městské dopravě na úkor automobilistů jsou jedním z nich. Spolujízda, sdílené automobily či motivování zaměstnanců k používání jiných dopravních prostředků jsou další. Mezi nejúčinnější, ale také pro svou radikálnost zřejmě nejhůře prosaditelné, patří územní plánování, které s osobní automobilovou dopravou téměř nepočítá.
Konkrétní úspěšně realizované projekty uvádí autor v druhé části knihy. Jedenadvaceti příkladovými studiemi z Evropy a Jižní a Severní Ameriky dokazuje, že předložené strategie řízení poptávky po dopravě jsou funkční a aplikovatelné. Odkazem na tyto projekty nabývá kniha vážnosti a nutí čtenáře položit si otázku, proč to nejde i u nás.
reklama
