Francouzští zemědělci oživují tradici pěstování mandlí

Vůně marcipánu linoucí se ulicemi jihofrancouzského městečka láká kolemjdoucí do cukrářství s více než stoletou tradicí, kde místní mistři cukráři připravují calissons – proslulou provensálskou cukrovinku vyrobenou z kandovaného melounu a drcených mandlí. Více než deset let se Francouzi snaží znovu oživit domácí pěstování mandlí, a dnes se tento historický delikatesní poklad, poprvé uvedený na stůl krále Reného I. v 15. století, stále častěji vyrábí z lokálních surovin, včetně mandlí. Napsala to agentura AFP. Hlavním regionem pěstování mandlí byla kdysi Provence. Místní mandlové květy inspirovaly umělce, včetně Vincenta van Gogha. V polovině 20. století ale místní produkce klesla, když v roce 1956 zničil sady noční mráz.

Drtivá většina mandlí se nyní pěstuje ve Spojených státech. Francouzští pěstitelé se ale snaží udržet si pozici na trhu a usilují o to, aby jejich místní madle patřily do prémiového segmentu. A současně upozorňují na ekologické aspekty.

"Vsadím se, že i když nejste Pierre Hermé, nejlepší cukrář na světě, ochutnáte-li americké mandle a pak mandle pěstované v Provence, okamžitě poznáte rozdíl v chuti," uvedl ředitel komunikace cukrářské společnosti Le Roy René Alexis Bertucat. Společnost Le Roy René sídlící ve městě Aix-en-Provence používá ročně asi 50 tun místních mandlí k výrobě cukrovinek, jako jsou calissons a nugát.

Když cukrářství v roce 2014 koupil Olivier Baussan, zakladatel řetězce kosmetiky a kosmetických produktů L'Occitane en Provence, dováželo mandle z USA a ze Španělska, uvedl Bertucat. Brzy se ale uchytila myšlenka pěstovat vlastní mandle a oživit tradici sahající až do 15. století.

"Důvod, proč vyrábíme calissons právě v Aix-en-Provence, je ten, že tu kdysi byly mandlové sady téměř všude," vysvětlil Bertucat. Podle něj díky práci provensálských farmářů – jejich způsobu zavlažování, šetrnému přístupu ke stromům a péči o půdu – mají místní mandle vysoký obsah tuku. "Když se spojí s kandovaným ovocem a cukrem, vzniká velmi charakteristická a jedinečná chuť," dodal.

Firmu ale podle něj k rozhodnutí používat místní mandle vedly rovněž ekonomické a ekologické důvody, protože pokud se používají mandle, které jsou blíže domovu, snižuje se tím uhlíková stopa.

Podle oficiálních údajů dnes mandlové sady ve Francii pokrývají více než 2700 hektarů. Roční produkce loupaných mandlí dosahuje asi 1200 tun, což je ale zanedbatelné množství ve srovnání s 50 000 tunami dovezených ořechů.

François Moulias, který je jedním z producentů, se domnívá, že místní sklizeň bude i nadále růst. Avšak ve srovnání s globálním trhem zůstane nízká. "K pokrytí našich potřeb bychom potřebovali mandloně pěstovat na 50 000 hektarech," dodal.

Moulias v roce 2018 založil s bývalým francouzským ministrem Arnaudem Montebourgem společnost La Compagnie des Amandes, která pomáhá farmářům vysazovat mandlové stromy na jejich pozemcích. Dnes firma obhospodařuje 230 hektarů sadů na jihu Francie. "Díky našim šetrnějším zemědělským postupům nedosahujeme tak vysokých výnosů jako Američané," upozornil Moulias a dodal, že francouzské mandle spotřebují pětkrát méně vody než ty pěstované v Kalifornii. V říjnu byla spuštěna také zpracovatelská továrna, která zásobuje prémiové cukráře, supermarkety i kosmetický průmysl.

Mandle začal v roce 2011 pěstovat i producent třešní Fabien Dauphin. Následoval tak svého pradědečka, který vlastnil mandlové sady ještě před ničivým mrazem v roce 1956. Dnes, jako předseda Unie provensálských producentů mandlí, obdělává 22 hektarů mandlových sadů ve vesnici Cucuron. Mandle tvoří polovinu jeho příjmů, hlavně díky prodeji přes internet a na trzích.

"Stále je to poměrně malý segment, naši zákazníci jsou většinou lidé s vyššími příjmy," říká Dauphin. Přemýšlí ale také o rozšíření produkce o pistácie, které ve Francii teprve začínají. "Jsou to vlastně dvojčata mezi plodinami: potřebujeme stejné vybavení a především máme stejné zákazníky," dodal.

---

reklama

---