New Scientist: Městské prostředí je laboratoří evoluce, říkají vědci
"Evoluční iluzí" nebo lépe řečeno "evoluční pastí" je například pro veverku zvyk či pud pohybovat se otevřeným prostorem co nejrychleji, bez ohlížení. Za miliony let se veverky vyvinuly tak, že překonávaly otevřený prostor co nejrychleji, aniž by ztrácely čas sledováním predátorů, kteří by je stejně dohonili a sežrali. "Za normálních okolností je to velmi účelné, ale u městské veverky přehopkávající čtyřproudou silnici to není nejlepší nápad," říká Joel Brown.
Ekologové původně městské prostředí zavrhovali jako nehodné výzkumu, poslední dobou si začínají uvědomovat, že to byla chyba. Města jsou totiž ideální scénou, na níž lze vidět vývoj chování v tempu, jaké se v divočině vidí jen vzácně. Prostředí měst mají tendenci být méně rozmanitá než venkov. Ostrůvky horka ve městech umožňují hmyzu být aktivní mnohem déle nebo dokonce po celý rok. Lidská přítomnost poskytuje divokým zvířatům ve městě stabilní a předvídatelné zdroje potravy i vody.
Tato situace může také nastražit takzvanou evoluční past. Hojnost potravy totiž může dávat živočichům špatný signál. Pro příklad: mnoho lidí, kteří krmí ptáky v okolí měst na Floridě, umožňuje tamější populaci ohrožené sojky křovinné (Aphelocoma coerulescens, foto viz http://www.fi.edu/fellows/fellow6/feb99/Wildlife_Ambass_scrub1.html) žít v dostatku a relativně bez stresů. "Tento snadný život si vybírá daň," říká Reed Bowman, behaviorální ekolog z Archboldské biologické stanici města Lake Placid na Floridě. Nezvykle brzké jaro spolu s uměle navozenou hojností potravy zblázní městské ptáky natolik, že vyvádějí mláďata o několik týdnů dříve než ptáci na venkově, a staví si větší hnízda.
A v tom tkví ona past, jak zjistil Bowman. Ořechy a další rostlinná potrava, která vykrmila rodiče, jsou nevhodné pro malá ptáčátka, která potřebují lépe stravitelné bílkoviny. Ty jsou obsaženy v larvách hmyzu, které se objevují až později na jaře. Výsledkem je, že ptačí mláďata ve městech mnohem častěji strádají hlady a jsou zakrnělá. O výsledcích tohoto výzkumu referoval ornitolog Reed Bowman na semináři o městských ptácích v Americkém muzeu přírodní historie v New Yorku.
Další pastí mohou být jasná světla ve městech. Malé mořské želvy, které se vylíhnou, obvykle hned míří do moře, aby byly v bezpečí. Moře bývá v divoké přírodě vždy světlejší než pevnina. Nyní však mohou zamířit i do vnitrozemí, protože je zmatou světla blízkých staveb. Pravděpodobnost, že přežijí, je tak mizivá. Známý je i problém ptáků, migrujících během noci, kteří narazili do silně osvětlených mrakodrapů nebo vysílacích věží.
Třeba v roce 2003 Hans Slabbekoorn z nizozemské Univerzity v Leidenu přišel na to, že sýkory koňadry (Parus major) ve městech zpívají ve vyšší tónině než jejich venkovské příbuzné. Domnívá se, že je to proto, aby se jejich hlas prosadil proti hluku města, který bývá na nižší frekvenci. Slabbekoorn teď provádí další experimenty, aby zjistil, zda se mohou naučit tento způsob sýkory jednotlivě.
Město je pro evoluční biology ideální laboratoří, kde mohou pozorovat adaptaci zvířat, odehrávající se přímo před jejich očima.
reklama
Lidská řeč se zřejmě vyvinula z ptačího zpěvu, tvrdí vědci z MIT