Přeshraniční projekt má zmírnit rizika konfliktů spojených s vlky
Zkušenosti Němců s vlky ve volné přírodě jsou výrazně vyšší než v Česku. V Sasku se obnovuje populace vlků již od roku 2000 a momentálně se tam vyskytuje 13 smeček. Do Česka se vlci navrátili před čtyřmi lety, potvrzený byl zatím výskyt čtyř smeček. Na severu Čech se objevili v okolí Doks, ve Šluknovském výběžku, v Jizerských a Krušných horách a pravděpodobně se usadili i v Lužických horách.
"Projekt je šancí, jak pomoci nekonfliktnímu návratu velkého predátora, a přitom vyslyšet a zohlednit zájmy dotčených subjektů. Šelmy do přírody patří úplně stejně jako jejich kořist a měli bychom být rádi, že v době globálního vymírání velkých živočichů se najdou i takoví, kteří vedle člověka mohou existovat," uvedl manažer projektu Tomáš Jůnek.
Přínosem vlka v krajině je podle ochránců přírody regulace přemnožených zvířat, jako jsou divoká prasata, daňci, jeleni a srnci. "Vlci jsou dobří lovci a pomáhají regulovat přemnožené velké kopytníky, kteří způsobují značné škody zemědělcům i lesníkům. Mohou ale působit problémy chovatelům hospodářských zvířat, zejména ovcí," uvedla Šůlová. Jen Liberecký kraj na náhradách za škody způsobené vlky vyplatil za poslední čtyři roky 156.000 korun. V rámci projektu už byl vytvořen web, kde majitelé stád hospodářských zvířat najdou rady, jak chov před vlky chránit.
Největší divoká populace vlků je v regionu německé Lužice, kde přežívají i v poměrně hustě osídlené krajině. Přizpůsobit se dokázali i jinde. "Mýtus o plachém zvířeti, které ke svému životu potřebuje panenskou přírodu a obrovské liduprázdné oblasti, je opravdu jen mýtus. Vlk je zvědavé zvíře a je normální, že se může pohybovat i ve dne v okolí lidských stavení či dopravních prostředků," uvedla Šůlová. O ztrátě plachosti podle ní nesvědčí ani to, když vlk projde třeba 20 metrů kolem traktoru v lese. "Ve dne vidí hůře než člověk, takže těch pár sekund, než zjistí, že se dívá na lidi, neznamená, že chce člověka napadnout, ale že vyhodnocuje, co vlastně vidí," řekla Šůlová. Poznatky z Německa podle ní ukazují, že takové chování nepředstavuje zvýšené nebezpečí pro člověka.
Hlavním nositelem projektu je Česká zemědělská univerzita v Praze. Kromě vědců se do něj zapojilo také ministerstvo životního prostředí a AOPK ČR a za německou stranu Senckenbergská přírodovědná společnost prostřednictvím muzea ve Zhořelci.
reklama
Devět divokých koní našlo nový domov na Josefovských loukách a v rezervaci u Třeboně 
V Česku je poprvé přes 150 zubrů, největší stádo žije u Milovic
K čemu jsou dobří velcí kopytníci? K obohacování půdy o živiny i k ukládání uhlíku