Rušte parkovací místa. Pomalu a potichu, radí dánský architekt Jan Gehl
Podle Jana Gehla se města navrhují pouze technicky – plánuje se infrastruktura, cesty nebo domy a doufá se, že se lidé s novými objekty prostě srovnají. „Většinou se s nimi ale nesrovnají,“ říká Ghel.
Po celou historii až do šedesátých let dvacátého století se města stavěla pro lidi, kteří se pohybují po vlastních nohách. Rozšiřovala se postupně, po krocích, po jednotlivých budovách, připomíná Gehl. V roce 1960, někde dříve, jinde později, se ale podle jeho slov tento zažitý systém převrátil. Výstavba měst se začala provádět ve velkých jednotkách, byly určovány zóny na bydlení, práci, rekreaci a dopravu. A nastal rozmach automobilismu. Gehlovými slovy doslova „invaze automobilů“.
Pro lidi, kteří se chtějí nyní pohybovat pěšky, je ve městě stále méně místa a podmínky pro pěší jsou v záplavě aut často nedůstojné. „Nejdůležitějším člověkem ve městě se stal řidič,“ tvrdí architekt.
Více asfaltu, více aut
Množství aut ve městě je přitom podle Gehla relativní. „Každé město má tolik aut, kolik si jich pozve,“ říká. K snížení jejich počtu doporučuje velmi nepopulární krok: rušení parkovacích míst. „Když lidé nemohou zaparkovat, tak nepřijedou,“ vysvětluje. Na příkladu Nizozemí se totiž ukazuje, že ani sebevětší podpora cyklistiky sama o sobě na snížení automobilové dopravy ve městech nestačí. Parkovací místa by se ale měla podle Gehla rušit pozvolna a potichu. „Když to nikomu neřeknete, nikdo si toho nevšimne,“ říká architekt ze své kodaňské zkušenosti.
V Kodani nyní jezdí do práce na kole 37 % obyvatel. „V květnu skoro nemůžete přejít silnici, místo automobilové zácpy, máme zácpu na cyklostezkách,“ na oko si stěžuje Gehl. Bicykl je v dánské metropoli natolik běžným, že jej můžete převézt nejen vlakem nebo metrem, ale přizpůsobily se i místní taxíky.
„Co je dobré pro lidi, je dobré i pro podnikání,“ snaží se vyvrátit jeden z argumentů odpůrců rušení parkovacích stání. Lidé, kteří se po městě rádi pohybují, v něm tráví i více času. V Kodani se podle Gehlových slov prodloužila například letní sezóna venkovních zahrádek. Do podpory alternativní dopravy se ostatně mohou zapojit i samy obchody a další podniky a připravit například speciální programy pro cyklisty.
Podporovat docházení či dojíždění do práce na kole znamená zároveň podporovat zdravý životní styl, připomíná Gehl. Vyspělý svět potýká s nedostatkem pohybu a civilizačními chorobami. V dlouhodobém měřítku se tedy může ušetřit nejen na výdajích za infrastrukturu, ale i za léčebné výdaje.
Lidské měřítko
Od chvíle, kdy mají hlavní slovo v plánování měst dopravní inženýři nastala podle Gehla paradoxní situace: zatímco o autech a jejich pohybu po městech víme všechno, o tom jak procházejí a jak využívají město lidé, nevíme nic. Vnímání města v rychlosti 5 km v hodině a oční výšce je přitom prý to nejdůležitější měřítko. Ptačí perspektiva je sice přitažlivá, ale také záludná.
„V padesátých a šedesátých letech se města navrhovala tak, aby vypadala dobře z letadla a jejich čtvrti z helikoptéry,“ tvrdí Jan Gehl. „Ale nikdo se nezajímal o to, jak to vypadají z pohledu člověka,“ vysvětluje. Příkladem podle Gehla může být město Brasília postavené v 50. letech na zelené louce. Metropole navržená tak, aby z výšky připomínala siluetu orla, vypadá z letadla fantasticky. To ovšem běžný obyvatel a návštěvník města tolik neocení. Naopak stará rezidenční čtvrt v Kodani ze začátku 20. století je z ptačí perspektivy naprosto nezajímavá, přesto podle Gehla přitahuje významné dánské osobnosti, včetně architektů. „Prostě proto, že se tam dobře žije,“ říká Jan Gehl.
reklama
Architekt Jan Gehl a inspirace z Kodaně
Další informace |
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (1)
Václav Příhoda
1.6.2023 13:43
Nařknout... - 1. 6. 2012 - Martin Štěpánek1: ale ano, pokud budete osekávat lidské svobody, třeba i dle ekologismu nebo třeba dle "developerismu", anebo třeba dle neoliberalismu (který nám mimochodem nádherně ukazuje, kam až to může zajít, viz "finanční" krize, reálně klesající příjmy zaměstnanců kontraktorů nadnárodních firem, de facto závislosti států na nadnárodních korporacích - daňové úlevy, pobídky, pomoc při rozjezdu podnikatelských plánů nadnárodních soukromých subjektů na území suverénního státu z veřejných peněz, nebo třeba taková ta nenápadná snaha ČEZu zajistit si finanční kompenzace od státu při poklesu cen energií na světových trzích - tedy kompenzace z veřejných peněz v podstatě soukromému subjektu atd.). Záleží, jak moc budeme hloupí a jak moc si necháme věšet bulíky na nos - aby nedošlo k mýlce, nepatřím mezi radikální zastánce "všeho zeleného". Už jen proto, že "vše zelené" se stalo významným byznysem ze strany podniků, kteří rozhodně nevidí zeleně, jen to využívají pro svůj marketing, případně byznys. A stejné je to i ze strany politiků, kteří na tom sbírají politické body, stejně tak i skutečně radikálních aktivistů, jejichž aktivity by v důsledku skutečně znamenaly autokratismus v nějaké ze svých jeho podob. Stejně tak jako u neoliberálních praktik, stejně tak jako u tabákové lobby, herní lobby (výherní automaty do každé školy, dle Komenského školy hrou - navíc to generuje peníze školám a školy peníze potřebují => jak úžasná představa), automobilové lobby - jedna poznámka => automobily v USA se stávají vážným předmětem výzkumu např. v mezinárodních vztazích, neb se tak trošku ukazuje, že taková míra automobilismu, jaká je v USA, vážně ohrožuje bezpečnostní zájmy Ameriky a de facto nutí USA k angažmá po celém světě k zajištění přísunu ropy. Můžete namítnout, že USA není ČR. Ale to lze odmítnout argumentem právě o vysoké spotřebě ropy (a tedy jejím globálním přesunu) do USA, Číny, Indie, celé Evropy... Navíc, politika "automobil do každé rodiny" i v ČR zvyšuje (globální) spotřebu, zvyšuje závislost na těžbě, a tedy na získávání ropy z nestabilních oblastí a samozřejmě závislosti na těchto zemích, závislosti na těžařských společnostech, závislosti na světových trzích, zvyšuje závislost na dalších stavbách pozemních komunikací, na parkovacích místech, zvyšuje to množství odpadu, spotřeby všeho možného, zatěžuje složky IZS - čím více aut, tím větší rizika (nehody, spojené choroby) atd.poznámka na konec - svobody se v Německu, Itálii, ale ani ČSR neubíraly pozvolna, ale víceméně ve velké rychlosti revoluce. To je kouzlo diktatur. Ano, zázemí revoluce tvořené diskursem a řečovými akty k tomu vedly, ale musel nastat zlom a země musela být převzata (polo)vojensky. Ostatně,něco obdobného zažíváme teď s terorismem - "teroristický útok bude, jen nevíme kdy a kde". Proto se osekávají svobody a společnost je víc a víc kontrolována. Doporučuji přečíst si práce Didera Biga. Bojujete proti tomu? Souhlasíte s tím? Nebo Vám to nevadí? 2:Druhému bodu nějak nerozumím. Takže centra měst se vylidňují pod náporem "ekologismu", i když za tím stojí vysoké nájmy, poplatky, developeři, kteří chtějí natřískat peníze? Logiku by to dávalo s tímto lze souhlasit. Jen mi tady ale vadí jedna věc - ekologický developer a politika státu/měst. Co je na tom ekologického? Používánní zeleného slovníku, který mi má dopomoci k zisku, i když po mě potopa? To nedává logiku. Developer užívající zelený slovník, který nakonec zlikviduje poslední zbytky zeleně, vydělá peníze a táhne dál. O čem to svědčí? O mocné stavařské lobby, lživých argumentech, síle peněz a lidské blbosti. Co s tím má společného ekologie? Je ekologické zlikvidovat poslední park ve městě a postavit tam hypermarket s parkovištěm? Na Západě tu chybu udělali (koneckonců, světový vývoj je do jisté míry stejný, i paneláky se stavěly na Západě), tak proč tu chybu musíme dělat u nás? Proč umrtvovat centra měst vyháněním obyvatel? Proč je hnát na periférii? 3: Když na jídlo, tak do nekuřácké restaurace, vaří tam lépe jsou levnější, než kuřácká konkurence. Hmm, a jsme v patové situaci. Tak, kde vaří lépe a levněji? V kuřáckých nebo nekuřáckých restauracích? 4: Jevonsův paradox je ekonomický termín anglického ekonoma z 19. století. Nikolivěk ekologistický blábol... Zóny zákazu vjezdu se obyčejně vztahují paušálně na všechny vozy s výjimkami - dopravní obsluha, rezidenti, mhd, složky IZS. Jde o to, vytlačit co nejvíce transferových vozidel, které nemají s oblastí nic společného. Nákupy od místních neuživí obchodníky, neb tam žádní místní bydlet nebudou, takže nebudou potřebovat základní druhy spotřebního zboží. Nevím jak pro Vás, ale pro mě je to celkem špatné. Když nebudou malí obchodníci, tak nebudou ani další obchodníci, služby. Zbude jen pár kaváren a restaurací, kanceláře a tím to hasne. Kladu si ale otázku, proč byste nemohl jít do obchodu pěšky? A nevykládejte mi tady pohádky o tom, jak si jedete nakoupit rohlíky přes celou Prahu, nějakých deset kilometrů, zdoláte několik hor, potřebujete přebrodit dvě řeky, takže to SUV vážně nutně potřebujete... Obyčejně se malé krámky s potravinami nachází v dosahu pěti minut od domu, kde seženu vše základní (hovoříme -li o domech v centru a přilehlém okolí, nikoli periférie). Třeba u mě je celodenní večerka 20 vteřin od domu, masna 23 vteřin, kavárna 7 vteřin, bordel 10 vteřin. Uspokojení mých základních potřeb v každém detailu:) Opraváři stejně jezdí na objednávku, není to tak, že každá ulice by měla svého vlastního opraváře. Ani za totáče to nebylo... Potom si tedy kladu další otázku, proč by lidé měli opouštět "zelené město" - rezidenti mají vesměs povolený vjezd (ideální stav bez korupce a "kamarádíčkování" s propustkami), dopravní obsluha taktéž, opraváři taktéž, obchody a služby v blízkosti (proč tedy jezdit nakupovat do periférních hyper a super? vesměs tam mají stejně to samé, jako ty malé krámky, oproti naší večerce dokonce ve většině i vyšší ceny), větší klid, dýchatelněji, méně hluku..? Ach ano, vytlačí je "ekologický developer"... Takže jsme opět na začátku, kde je onen ekoteror? Mimochodem, původem jsem z malinké vesnice - takže vím, že do obchodu se dá jít pěšky a vím, že se dá nákup odnést v ruce (i staré babky o holi - ty u krámu strávily drbáním půlku stáří). Nikdy jsem zcela moc nepochopil, proč se dělají obří týdenní nákupy, celý den v hyper, protloukat se naštvanými kupujícími, a stejně ušetřit jen minimum peněz. 5: Bez komentáře, doporučuji přečíst si díla od Hannah Arendt. |