Šimpanzi si zřejmě vytvářejí vlastní sociální tradice. Mají osobitý způsob hlazení a laskání

Schopnost šimpanzů vzájemně se od sebe učit není etologům neznámá, ale to, že jsou jednotlivé skupiny schopny sociálními mechanismy udržovat i své vlastní tradice, je novinka. Tým univerzity v Gonzaze spolu s holandským ústavem psycholingvistiky Institutu Maxe Plancka v Nijmegenu přichází s tím, že uvnitř jednotlivých šimpanzích komunit vznikají osobité způsoby vzájemného laskání a hlazení, které jsou vlastní jen konkrétním tlupám.

Primatologové mezi lety 2007 - 2012 sledovali šimpanzí skupiny v otevřených přírodních výbězích zambijského parku Chimfunshi. Tady nacházejí domov jedinci z narušených tlup, často různě vážně poranění šimpanzi nebo sirotci, pozůstalí nebo zabavení po útocích pytláků. Společně tu žijí tlupy tvořené divokými i v zajetí odchovanými mláďaty šimpanzů, o které zpovzdálí nenápadně pečují ošetřovatelé. To, co badatele při pozorování zaujalo, byl zdánlivě nepodstatný detail v jinak obvyklém sociálním projevu.

Při zahájení rituálu si dva proti sobě sedící jedinci podali ruce, zvedli je nad hlavu a dotýkaje se dlaněmi využívali druhou volnou ruku ke vzájemnému probírání srsti. Takzvaný grooming handsclap nepoužívají při sociálním kontaktu zdaleka všechny tlupy, ale byl pozorován jen u několika skupin šimpanzů. Otázkou tedy je, zdali se k tomuto modelu mazlení uchýlili šimpanzi instinktivně, nebo se jej naučili a předávali v průběhu generací.

Předchozí hypotéza považovala zmíněný dotyk dlaněmi za kulturní fenomén, ne nepodobný lidskému zamávání, pozdravu, jež se vyvinul i u zcela izolovaných etnik. Tato hypotéza ale vycházela jen z prostého konstatování, že některé skupiny „grooming handsclap“ praktikují, zatímco jiné ne, aniž by posuzovala drobné odchylky od tohoto sociálního rituálu mezi tlupami. A právě tyto existující odchylky uvnitř jednotlivých skupinek vedou dnes badatele k úvaze, že se jedná o projev jakéhosi sociálního memu, odkazu rozvíjeného a předávaného jen uvnitř určitých tlup.

„Někteří jedinci v tlupách si při doteku proplétají prsty, zatímco jiní se dotýkají hřbety rukou. Během pětiletého pozorování se ale v jednotlivých mazlících se tlupách udržely specifické postupy, které jsou dodržovány a předávány dál,“ říká Edwin van Leeuwen z Institutu Maxe Plancka. „Naše pozorování potvrzuje, že jednotlivé komunity si udržují vlastní tradice v rámci sociální péče o srst. Teoreticky to pak může znamenat, že šimpanzi mohou překonat své vrozené predispozice a na základě sociálních konstruktů manipulovat se svým prostředím jinak, než jen instinktivně.“

„Za pětileté období byl grooming handsclap nově pozorován u dvaceti dospívajících jedinců v různých tlupách, včetně zmíněných lokálních odchylek od rituálu, který přejali od své matky,“ říká Mark Bodamer z univerzity v Gonzaze. „Tato pozorování podporují závěr, že šimpanzi se sociálně učí vlastním tradicím, což už můžeme považovat za důkaz sociální kultury. Navazující monitoring by nám pak mohl prozradit více o tom, jak tyto tradice přetrvávají a proč vlastně při probírání srsti někteří šimpanzi zvedají ruce.“

---

reklama

---