Současná čistička v Plzni slouží už 25 let, voda v Berounce je 20krát čistší

Odpadní voda

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Toa55 / Shutterstock

Kvůli dlouho odkládané stavbě ČOV I se v polovině 20. století zhoršila jakost vody v Berounce tak, že její využití k úpravě na užitkovou i pitnou vodu bylo obtížné technicky, hygienicky i ekonomicky. "Ekologický stav řeky byl katastrofální a kvalita říční vody za Plzní odpovídala zhruba pětkrát zředěné odpadní vodě," řekl Máca. Berounka je přitom velmi oblíbená vodáky a její okolí je místem častých procházek. Podle šéfa městské firmy Vodárna Plzeň Jiřího Kozohorského je kromě moderní technologie ČOV klíčovým pro udržení jejího dobrého stavu také rozumné nakládání s dešťovou vodou v krajině. "Už nyní je v areálu ČOV a na kanalizační síti pět retenčních (zádržných) nádrží a několik retenčních stok o celkovém objemu 50.000 metrů krychlových. Dále je třeba podporovat zejména rozvoj zelených ploch, zelených střech a dalších stavebních úprav, které zajistí zadržení vody v krajině," uvedl Kozohorský.

"Nová ČOV II vybudovaná v letech 1989 až 1996 využívá nejlepší dostupné technologie na čištění městských odpadních vod. Při rekonstrukci v letech 2010 až 2012 byla jako jedna z prvních v Evropě doplněna o špičkovou technologii řízení biologických procesů v aktivační nádrži," uvedl předseda představenstva Vodárny Pavel Šindelář. Snižuje také energetickou náročnost čištění.

Zděná kanalizace se v Plzni budovala od konce 16. století. První zděnou stoku, která odváděla vody z městských jatek do Mlýnské strouhy, postavili v roce 1637 řezníci. O postupné odkanalizování hlavně vnitřního města od roku 1827 se zasloužil purkmistr Martin Kopecký, nařídil nahrazení otevřených vodotečí zděnými stokami. V roce 1895 byl dokončen a schválen v té době pokrokový projekt "Splachovací kanalizace", podle něhož byla v letech 1895 až 1914 postavena uliční stoková síť. Základní parametry byly voleny tak velkoryse, že vyhovuje i dnešním potřebám. Dále byla už tehdy nařízena i výstavba ČOV, na niž si ale město muselo počkat dalších 50 let.

Po dvou neuskutečněných projektech byla stavba ČOV I zahájena až v roce 1955 a dokončena v roce 1964. Šlo o mechanicko-biologickou čistírnu s dvoustupňovým biologickým čištěním a stabilizací kalu bez přístupu vzdušného kyslíku. Od zahájení provozu byla ale ve všech parametrech přetížená a kvůli rostoucímu množství znečištění se její čistící efekt snižoval. V letech 1989 až 1996 proto město vybudovalo novou ČOV II na Jateční třídě.

Vodárna Plzeň se stará o 26 čistíren a 957 kilometrů kanalizační sítě s 97 čerpacími stanicemi. Prostřednictvím 33 000 přípojek zajišťuje odvod a likvidaci odpadních vod zhruba od 233 000 obyvatel.