Suché jaro poškodilo ozimou pšenici na řadě míst v Česku

Srážky jsou v poslední době méně vyrovnané. Hodně zaprší a pak následují delší období sucha. Typickým příkladem bylo letošní suché jaro, které se negativně podepsalo na ozimé pšenici. ČTK to řekl Aleš Vymětal z pražské společnosti Selgen. Podnik drží v Česku asi dvacetiprocentní podíl v prodeji osiv. Firma se účastnila výstavy Naše pole na Chrudimsku. "Tady na Chrudimsku se to nakonec jakž takž srovnalo díky dešti, který přišel doslova za pět minut dvanáct. Nicméně jsou lokality, například v jižních Čechách, kde pšenice výrazně utrpěly a porosty jsou řídké. Dá se tam očekávat výnosová deprese," řekl Vymětal.

Sucho také způsobilo to, že ozimá pšenice tolik nevyrostla. To je zásadní pro živočišnou výrobu při výrobě slámy pro dobytek. "Letos to může být problém, protože pšenice jsou obecně kratší, takže zemědělci nemají co do žlabu," řekl Vymětal.

Pšenice je původem stepní rostlina, která dobře odolává suchu. I tak ji šlechtitelé na suchá období připravují. Musí ale dělat kompromisy. Vyšší výnos bývá často spojen s nižší mrazuvzdorností nebo s horší kvalitou zrna, zatímco kvalitnější potravinářské pšenice mívají obvykle nižší výnosy než krmné odrůdy.

Pšenice by měla být i odolná proti poléhavosti, aby se takzvaně nesložila na zem pod váhou klasu nebo vlivem deště a větru. U vyšších odrůd se šlechtí tak, aby měly pevnější stéblo.

Hlavním parametrem šlechtění je ale výnos. Zatímco se meziválečné výnosy na českém území pohybovaly do tří tun z hektaru, dnes je to nemyslitelná hodnota, pro kterou by ani nemělo smysl zasít, řekl pořadatel výstavy Martin Sedláček.

Výnosy pšenice ozimé se v dobrých podmínkách pohybují běžně kolem osmi až deseti tun z hektaru. Tuzemské rekordní hodnoty dosahují zhruba 11 až 12 tun, v ojedinělých případech i více. "Průměr v Česku snižují méně úrodné lokality, například suché nebo zamokřené půdy. Světové maximum se pohybuje okolo 16 tun z hektaru, to bylo na Novém Zélandu," řekl Vymětal.

Šlechtění je dlouhodobý proces, který trvá deset až 15 let. Šlechtitelé ho běžně zrychlují tím, že posílají přes zimu genotypy obilovin na jižní polokouli, kde jsou opačné klimatické podmínky. Zatímco v Evropě je zima a rostliny nerostou, tam mohou dál růst a dozrát. Po dokončení tohoto cyklu se materiál vrací zpět donů. "Díky tomu lze během jednoho roku využít dvě růstová období a celý proces šlechtění tak výrazně urychlit," řekl Vymětal.

Firmy v Česku každoročně uvádějí na trh nové obiloviny. Neprosazují ale podle Vymětala kvantitu. "Letos máme například nově vyšlechtěnou odrůdu Paganini, je to virtuos na poli. Jedná se o pekařskou pšenici elitní kvality s velmi vysokým výnosem. Odrůda se vyznačuje také velmi dobrou odolností proti poléhání, a to i přesto, že jde o vyšší rostliny," řekl Vymětal.

---

reklama

---