Vítězem soutěže Farma roku je rodina Cihlářových z Farmy Milošovice
11.12.2021 00:51 | PRAHA
(ČTK)
Titul Farma roku 2020 putuje do středočeských Milošovic k rodině Cihlářových.
"Se svými holštýny, předváděnými všemi třemi dětmi včetně nejmladší, desetileté Káji, dosahují četných titulů na oblastních i národních výstavách. Pro skvělé mléčné výrobky od maminky Mirky si zvykli jezdit na statek lidé z širokého okolí," uvedla o vítězné farmě Cihlářů asociace.
Na stříbrné příčce skončila Farma Koňákov rodiny Kotajných z regionu nedaleko Českého Těšína. "Špičkový chov masného skotu plemene aberdeen angus o počtu více než stovky matek mají Kotajní situován jak na malebných pastvinách Těšínské pahorkatiny, tak v kompletně zrekonstruovaném areálu," dodali organizátoři soutěže.
Třetí je Farma Ráječek rodiny Sklenářových z Brna. Rodina hospodaří nedaleko moravské metropole, pěstuje desítky druhů křehkých salátů o počtu více než 10 000 kusů denně, produkuje také hydroponická rajčata ze skleníku. Na čtvrtém místě byla Farma Moulisových z Milínova, která se v posledních letech proměnila na agroturistický areál, pětici oceněných uzavřel Statek Horní Dvorce. "Všechny tyto rodinné farmy totiž přirozeně a veskrze originálním způsobem prokazují, že jejich způsob života v rodinném kruhu těsně spojený s podnikáním na společném majetku je nejen životaschopným modelem s mnoha přesahy pro české zemědělství, ale může také působit pro část veřejnosti i jako určitá inspirace na životní štěstí a vnitřní trvalé naplnění," uvedl předseda ASZ Jaroslav Šebek.
Asociace soukromého zemědělství je dobrovolnou stavovskou organizací soukromých zemědělců v ČR, má kolem 7500 členů.
V ČR se vyhlašují i další zemědělská ocenění, například titul Zemědělec roku letos jako v dřívějších letech putoval ke třem farmám.
reklama
BEZK využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ze strany ČTK.
Dále čtěte |
Vítězem soutěže Farma roku je hospodářství Chlebovické brambory z Frýdku-Místku
NS: Chovatel nemusí drahám platit škodu po srážce vlaku se zatoulanou krávou
Unie: Pěstování dýní v Česku mírně roste, zelináři reagují na zvýšení poptávkyOnline diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (34)
pp
ss
smějící se bestie
11.12.2021 08:37Chce to také si přečíst článek o nich v okresním Deníku.
Proto jen pro doplnění - ano, peníze nejsou všechno, ale musí být alespoň na uživení, žití.
Odpovědět
Proto jen pro doplnění - ano, peníze nejsou všechno, ale musí být alespoň na uživení, žití.
DA
DAG
11.12.2021 09:09 s mnoha přesahy pro české zemědělství, ale může také působit pro část veřejnosti i jako určitá inspirace na životní štěstí a vnitřní trvalé naplnění," uvedl předseda ASZ Jaroslav Šebek.
Podle mě si takhle představují měšťáci soukromé zemědělství. Chvilku se pohrabu v hlíně. Odejdu od dobytka hezky čistý a nasmátý, jak ze seriálu na Primě nebo Nově a budeme všichni šťastní :)
Já zatím viděl jen "Kudrnovi" ze seriálu zelená sedma.
Odpovědět
Podle mě si takhle představují měšťáci soukromé zemědělství. Chvilku se pohrabu v hlíně. Odejdu od dobytka hezky čistý a nasmátý, jak ze seriálu na Primě nebo Nově a budeme všichni šťastní :)
Já zatím viděl jen "Kudrnovi" ze seriálu zelená sedma.
ss
pp
pavel peregrin
11.12.2021 12:20 Reaguje na DAGI vy máte pravdu.To vnitřní trvalé naplnění může prožít pouze ten, kdo je této práci bezmezně oddán i se všemi negativy, o kterých se samozřejmě nepíše, ale o kterých lidé ze zemědělství velmi dobře vědí.Z našeho okolí znám také dva, které to bezmezně naplňuje, ale jsem skálopevně přesvědčen, že pokud by měšťáci poznali jejich opravdový denní, měsíční a roční život, 99% z nich by si poťukalo na čela.
Odpovědět
Pe
Petr
11.12.2021 13:35 Reaguje na pavel peregrinPřesto je rozhodně co závidět a čím se inspirovat. V montovně na tři směny lze pocit trvalého vnitřního naplnění najít jen těžko.
Odpovědět
ss
smějící se bestie
11.12.2021 14:23 Reaguje na PetrTi od pásu, jsou na tom stejně, jako ti na statku.
Měšťák je jiná kategorie.
Odpovědět
Měšťák je jiná kategorie.
pp
pavel peregrin
11.12.2021 17:12 Reaguje na PetrNebudete tomu asi věřit, ale lze. Znám jistou osobu, pro kterou monotonní práce na páse byla vrcholem štěstí a každému vykládala, že lepší práci by nenašla.Jenže to vnitřní naplnění hledají a potřebují hlavně lidé přiměřeně inteligentní. Nechci nikoho urazit, ale podle mých životních zkušeností je tomu tak.Čím jednodušší člověk, tím menší potřeba pocitu vnitřního naplnění prací.
Odpovědět
DA
DAG
12.12.2021 07:58 Reaguje na PetrVíte, ta závist je možná to jediné, pokud člověk závidí zemědělcům mebo komukoliv, tak by měl spíše přemýšlet o svem životě. V dnešní době je jakakoliv sféralidske činnosti velice vyprofilovana. Dneska je člověk odborník jen na určitou část oboru a není to jen zemědělství. Takže inspirace opravdu není na místě. Když se někdo rozhodně pro zemědělství a není to odborník, tak nadělá víc škody než užitku. Z mého pohledu je zemědělství tak inspirativní, protože výsledek nemáte během hodiny. Pachtite se za tím celý rok a když se zadaří, tak prostě máte naplnujici pocit.
Dělal jsem ve firmě, která prodávala zemědělské stroje a já byl v oddělení lesnických strojů. Tam jeden manažer pri prodeji strojů na přípravu půdy říkal: když nemáte kvalitní stroj a pokazite to, tak se na to díváte celý rok.
Já se vždycky smál a říkal když něco pokazite v probirce, tak se na to díváte celý život😂
Odpovědět
Dělal jsem ve firmě, která prodávala zemědělské stroje a já byl v oddělení lesnických strojů. Tam jeden manažer pri prodeji strojů na přípravu půdy říkal: když nemáte kvalitní stroj a pokazite to, tak se na to díváte celý rok.
Já se vždycky smál a říkal když něco pokazite v probirce, tak se na to díváte celý život😂
pp
pavel peregrin
12.12.2021 09:21 Reaguje na DAGJen bych doplnil, že ani to zemědělství dnes není schopen člověk obsáhnout celé. Pokud byste se chtěl věnovat něčemu špičkově, tak si musíte vybrat. Je to úplně stejné jako v ostatních oborech.
Nejlepší na to všem je, že v zemědělství není ani jeden rok, co rok, ani jedno roční období stejné jako předešlé a tak mnohdy ani zkušenosti moc nepomohou, protože nevíte, jak příroda v nejbližším týdnu zareaguje. Ale když se povede, to máte úplnou pravdu, je to krásný pocit.
Odpovědět
Nejlepší na to všem je, že v zemědělství není ani jeden rok, co rok, ani jedno roční období stejné jako předešlé a tak mnohdy ani zkušenosti moc nepomohou, protože nevíte, jak příroda v nejbližším týdnu zareaguje. Ale když se povede, to máte úplnou pravdu, je to krásný pocit.
DA
DAG
12.12.2021 07:58 Reaguje na PetrVíte, ta závist je možná to jediné, pokud člověk závidí zemědělcům mebo komukoliv, tak by měl spíše přemýšlet o svem životě. V dnešní době je jakakoliv sféralidske činnosti velice vyprofilovana. Dneska je člověk odborník jen na určitou část oboru a není to jen zemědělství. Takže inspirace opravdu není na místě. Když se někdo rozhodně pro zemědělství a není to odborník, tak nadělá víc škody než užitku. Z mého pohledu je zemědělství tak inspirativní, protože výsledek nemáte během hodiny. Pachtite se za tím celý rok a když se zadaří, tak prostě máte naplnujici pocit.
Dělal jsem ve firmě, která prodávala zemědělské stroje a já byl v oddělení lesnických strojů. Tam jeden manažer pri prodeji strojů na přípravu půdy říkal: když nemáte kvalitní stroj a pokazite to, tak se na to díváte celý rok.
Já se vždycky smál a říkal když něco pokazite v probirce, tak se na to díváte celý život😂
Odpovědět
Dělal jsem ve firmě, která prodávala zemědělské stroje a já byl v oddělení lesnických strojů. Tam jeden manažer pri prodeji strojů na přípravu půdy říkal: když nemáte kvalitní stroj a pokazite to, tak se na to díváte celý rok.
Já se vždycky smál a říkal když něco pokazite v probirce, tak se na to díváte celý život😂
BM
Břetislav Machaček
11.12.2021 16:04Hluboký obdiv a přeji výdrž, protože nejsou pouze dny plné slunce, ale
taky dny zachmuřené a nebo dokonce temné. Znal jsem takové nadšence,
ale po sérii problémů nadšení vyprchalo. U nich děti odešly studovat
a už se nevrátily a po nemoci otce to matka vzdala. Smutné, ale ze
života. Spoléhat se pouze na sebe je fajn, ale nikdo neví, co ho potká.
Odpovědět
taky dny zachmuřené a nebo dokonce temné. Znal jsem takové nadšence,
ale po sérii problémů nadšení vyprchalo. U nich děti odešly studovat
a už se nevrátily a po nemoci otce to matka vzdala. Smutné, ale ze
života. Spoléhat se pouze na sebe je fajn, ale nikdo neví, co ho potká.
ss
smějící se bestie
12.12.2021 09:18 Reaguje na Břetislav MachačekS tím odchodem mladých ze statku, mají problémy i v Rakousku, Německu a to tam mají sedláci lepší podmínky od státu, než zde v ČR.
Odpovědět
pp
pavel peregrin
12.12.2021 10:06 Reaguje na smějící se bestieNávrat mladých do zemědělství ve větším měřítku nelze očekávat, zůstávají pouze ti, kterým sedláctví bylo předáno v genech.
Odpovědět
BM
Břetislav Machaček
12.12.2021 16:55 Reaguje na pavel peregrinOno se sedlačení i zhnusí, když se rodina snaží
vše zvládat vlastními silami. Ty děti o víkendu
čekala pouze dřina a na kolej se těšily. Tam
poznaly jiný život, partnery a bylo po genech.
To myslím rodiče zlomilo více, než ta choroba
a ekonomické problémy. Je to řehole a pouto,
kterého se nedá jen tak rychle zbavit. Tomu
otci to bylo osudné a matka ze smutku odešla
ke dceři na druhou stranu republiky, aby už
neviděla osudný statek. Velice smutné.
Odpovědět
vše zvládat vlastními silami. Ty děti o víkendu
čekala pouze dřina a na kolej se těšily. Tam
poznaly jiný život, partnery a bylo po genech.
To myslím rodiče zlomilo více, než ta choroba
a ekonomické problémy. Je to řehole a pouto,
kterého se nedá jen tak rychle zbavit. Tomu
otci to bylo osudné a matka ze smutku odešla
ke dceři na druhou stranu republiky, aby už
neviděla osudný statek. Velice smutné.
pp
pavel peregrin
12.12.2021 18:46 Reaguje na Břetislav MachačekVáhal jsem, zda o tom psát, ale myslím, že je třeba nalít si čistého vína. S těmi sedláky, jimž bylo pouze a jen to sedláctví předáno v genech, těžko žít, protože jejich život se skládá z práce a mamonu. Nerad to říkám, ale vím dost dobře, o čem mluvím. Proto také žena, kterou budoucí sedlák chce pojmout za manželku, by měla být ze stejného prostředí, jinak to nedopadá dobře. Ostatně, lze se o tom dočíst v běžně dostupných rurálních románech z 20-30 let a skutečně to tak bylo, autoři nepřehání. Lakota, tvrdost, bezcitnost a láska pouze k půdě a zvířatům.
Na jednu stranu sedlák takový být musel, na stranu druhou právě tyto vlastnosti a toto prostředí mnoho mladých odradí, jak jste popsal. Upřímně řečeno, není se čemu divit.
Kolektivizace přinesla mnohé zásadní přehmaty, ale jedno jí upřít nelze a to, že zemědělcům umožnila žít jako lidé a nikoliv jako otroci své práce. Pouze měla přijít s vývojem času, ale co už.
Odpovědět
Na jednu stranu sedlák takový být musel, na stranu druhou právě tyto vlastnosti a toto prostředí mnoho mladých odradí, jak jste popsal. Upřímně řečeno, není se čemu divit.
Kolektivizace přinesla mnohé zásadní přehmaty, ale jedno jí upřít nelze a to, že zemědělcům umožnila žít jako lidé a nikoliv jako otroci své práce. Pouze měla přijít s vývojem času, ale co už.
JO
Jarka O.
12.12.2021 19:16 Reaguje na pavel peregrinTo je pravdivé. Tak to fungovalo vždy i v rakousku, jen práce, mamon, nedůvěra ke všemu cizímu. Problém měly ženy, které si vzaly sedláka ze sousední vesnice nebo údolí a nemohly si na své nové okolí zvyknout. Hodně manželství se rozpadalo, v lepším případě. Celkem drsné příběhy o povaze venkovanů jsou v knížkách Elfriede Jelinekové. Má "kulacká" rodina prodala polnosti sice za špatnou cenu, ale mladí si oddechli,nechtěli se jen dřít a nic z toho nemít. Máslo a smetana nebyly nikdy pro ně, vždy jen na prodej, v podstatě žili o ovoci a bramborách a byli jen dětská pracovní síla. Dětství, co známe my a naše děti, nebyla samozřejmost ani v našich zeměpisných šířkách.
Odpovědět
pp
pavel peregrin
12.12.2021 20:03 Reaguje na Jarka O.Tak to bylo a mnohde je doposud, i když samozřejmě mechanizace i zde pomohla vymanit se z té největší dřiny. Ale ta chrapounskost v těch genech je, málo platné, to nikdo nepředělá,znám dost příkladů.
Odpovědět
JO
Jarka O.
12.12.2021 20:12 Reaguje na pavel peregrinMěsto i vesnice mají své dobré a temné stránky a člověk si musí vážit dobrého sousedství. Jeden můj příbuzný jako farář byl překládán z farnosti do farnosti, byly to vsi na J.a V. Moravě, za sociku, a z některých odcházel velice rád a z jedné se mu nechtělo, vzpomupinal, jak tam byli tak hodní lidi jako nikde jinde nepoznal. Proti dnešku nebude velký rozdíl.
Odpovědět
JO
14.12.2021 22:31 Reaguje na pavel peregrin
na obdělávaných polích spí věčným spánkem svoboda.
(paolo cognetti, divoký kluk, uvádí to jako citát z další jiné knihy. vůbec tu knihu a obecně toho autora doporučuji, mě, romantizujícímu měšťákovi to otvírá oči o tom, jak je práce v zemědělství prvobytně tvrdá)
Odpovědět
(paolo cognetti, divoký kluk, uvádí to jako citát z další jiné knihy. vůbec tu knihu a obecně toho autora doporučuji, mě, romantizujícímu měšťákovi to otvírá oči o tom, jak je práce v zemědělství prvobytně tvrdá)
BM
Břetislav Machaček
13.12.2021 17:32 Reaguje na pavel peregrinNechtěl jsem přilévat olej do ohně, ale ono
to tak bylo. Moje matka byla z deseti dětí
a děda byl kovozemědělec s jednou kravkou,
kozou a prasaty. Druhý děda taky a ten měl
i ovce. Po práci u dráhy a v hutích dřeli
doma a poorat jim přišel SEDLÁK, kterému
orání vraceli pouze prací. Ten měl taky
pár dětí, jeden syn byl jeho nástupcem,
druhý lékařem a třetí farářem. Dcery
se provdaly na jiné statky a vyváženy
dobytkem a výměnou polí mezi sedláky.
Žádná láska, ale mamon bez citu. Taky tu
byl statkář, který co by ukojený kanec
děvečky vyhnal a nebo provdal za pacholky.
Bylo to z praxe a ne z románů a to už
nehovořím o jeho kolaboraci s Němci, aby
nepřišel o majetky. Jemu Wermacht nechal
všech 30 krav a mému dědovi zrekvírovali
i tu jedinou. Není se pak co divit lidem po válce, že měla sedláků plné zuby a že měli radost, když byli vyvlastněni. Ten se ale
toho nedočkal, protože odtáhl s Wermachtem
do Rakouska. A světe div se, on se našel
dobrák, co mu pozemky po plyšáku vrátil.
O tom je už ale zbytečné diskutovat, neboť
ten nepořádek v pozemkových knihách se jim
sakra hodil. Kam se ty zápisy ztratily ví
jen bůh a člověk z pozemkového fondu, který
následný prodej developerovi zprostředkoval.
Ještě, že se toho nedožil můj děda, který
pole státu v sedmdesátých létech vnutil, protože pochopil marnost hospodařit na pár hektarech a pracovat k tomu v hutích. Ona
ta práce v zemědělství nikdy nebyla nikdy
selánka a já ty "farmáře" obdivuji, ale
se jim taky divím, že jsou ochotni se tak
uvázat a stát se otroky své práce.
Odpovědět
to tak bylo. Moje matka byla z deseti dětí
a děda byl kovozemědělec s jednou kravkou,
kozou a prasaty. Druhý děda taky a ten měl
i ovce. Po práci u dráhy a v hutích dřeli
doma a poorat jim přišel SEDLÁK, kterému
orání vraceli pouze prací. Ten měl taky
pár dětí, jeden syn byl jeho nástupcem,
druhý lékařem a třetí farářem. Dcery
se provdaly na jiné statky a vyváženy
dobytkem a výměnou polí mezi sedláky.
Žádná láska, ale mamon bez citu. Taky tu
byl statkář, který co by ukojený kanec
děvečky vyhnal a nebo provdal za pacholky.
Bylo to z praxe a ne z románů a to už
nehovořím o jeho kolaboraci s Němci, aby
nepřišel o majetky. Jemu Wermacht nechal
všech 30 krav a mému dědovi zrekvírovali
i tu jedinou. Není se pak co divit lidem po válce, že měla sedláků plné zuby a že měli radost, když byli vyvlastněni. Ten se ale
toho nedočkal, protože odtáhl s Wermachtem
do Rakouska. A světe div se, on se našel
dobrák, co mu pozemky po plyšáku vrátil.
O tom je už ale zbytečné diskutovat, neboť
ten nepořádek v pozemkových knihách se jim
sakra hodil. Kam se ty zápisy ztratily ví
jen bůh a člověk z pozemkového fondu, který
následný prodej developerovi zprostředkoval.
Ještě, že se toho nedožil můj děda, který
pole státu v sedmdesátých létech vnutil, protože pochopil marnost hospodařit na pár hektarech a pracovat k tomu v hutích. Ona
ta práce v zemědělství nikdy nebyla nikdy
selánka a já ty "farmáře" obdivuji, ale
se jim taky divím, že jsou ochotni se tak
uvázat a stát se otroky své práce.
pp
pavel peregrin
15.12.2021 08:38 Reaguje na Břetislav MachačekDěkuji, přesně a pravdivě napsáno. Bohužel pane Machačku, on to dnes chce málokdo slyšet.
Odpovědět
BM
Břetislav Machaček
15.12.2021 09:29 Reaguje na pavel peregrinVíte to je tím, že mnozí to neví
a tak je lze balamutit do aleluja.
Mi je pouze líto zmařených životů
a zbytečných kopanců, které ještě
budou, než k tomu poznání lidé
dojdou. Nějaká forma společného
hospodaření zbaví lidi otročiny,
ale problémem je nastavit vztahy
vlastnické a tudíž i odměňování.
Na tom se zadrhne každé společné
podnikání. No a zaměstnanecký
vztah je o tom, že už v tom schází
to podstatné a to vztah k půdě.
Tam je kritériem mzda a pracovní
podmínky, protože to může být jako za sedláků v minulosti od slunka
do slunka(dnes za svitu reflektorů
i v noci).
Odpovědět
a tak je lze balamutit do aleluja.
Mi je pouze líto zmařených životů
a zbytečných kopanců, které ještě
budou, než k tomu poznání lidé
dojdou. Nějaká forma společného
hospodaření zbaví lidi otročiny,
ale problémem je nastavit vztahy
vlastnické a tudíž i odměňování.
Na tom se zadrhne každé společné
podnikání. No a zaměstnanecký
vztah je o tom, že už v tom schází
to podstatné a to vztah k půdě.
Tam je kritériem mzda a pracovní
podmínky, protože to může být jako za sedláků v minulosti od slunka
do slunka(dnes za svitu reflektorů
i v noci).
me
meluzína
14.12.2021 08:19Vyrostla jsem v paneláku ale vždycky mě to táhlo k polím a velkým zvířatům. Když jsem hledala pozemky sjezdila jsem poměrně dost majitelů – často restituentů nebo jejich potomků. Dost často jsem od nich slyšela stížnosti typu „já nevím co s tím, nebaví mě to, nejlíp kdyby si to koupil nějaký developer“ Ceny, které si říkali za m2 často neudržovaných a zničených polí, byly také developerské. I když neměli dost mozku a pracovitosti, aby si svoje zruinované statky dali do pořádku, byly jejich a chtěli za ně kosmické peníze. V práci jsem měla pár kolegů kteří vlastnili pozemky, hospodařit na nich nikdy nechtěli, a většinou je prodali je za směšnou cenu. Jak to shrnula jedna moje kolegyně „ bojím se, že mi z družstva zavolají, ať jim platím, že se o to starají“ Smekám před každým kdo dokázal využít příležitosti a stará se o svoje hospodářství, na rozdíl od mnohých pro které je vlastní půda přítěží, nevítanou prací, nebo břemeno které s radostí prodají nejvyšší nabídce komukoliv na cokoliv.
Odpovědět
RP
Radim Polášek
14.12.2021 10:12Slepá větev zemědělství.
Pokud se nezaměří na produkci potravin pro horních 10 tisíc nebo na provozování divadla agroturistiky a podobné nebo na takovou produkci, která není dosud zmechanizována a tudíž se akceptuje vysoké náklady na jednotku produkce, budou současně pracovat od nevidím do nevidím a současně ekonomicky živořit.
I ta hydroponie a akvaponie provozovaná v malých produkčních celcích je ekonomicky výhodná jen nyní přechodně,dokud je obor startupový a než se do oboru dostanou a rozjedou plošnou produkci velcí producenti.
Budoucnost je ve velkých producentech potravin, protože ti jako jediní dokážou dát dohromady dost prostředků na průběžné financování aplikování nejnovějších poznatků, nejnovějších zařízení a provozních metod. Pokud zabráníme tomu, aby nesmyslná aktivistická zelená zemědělská politika EU velké producenty upozadila a riozbila na malé.
Malí producenti mají smysl pouze jako doplňkoví producenti pro párprocentní objem buďto místní produkce nebo speciální produkce.
Odpovědět
Pokud se nezaměří na produkci potravin pro horních 10 tisíc nebo na provozování divadla agroturistiky a podobné nebo na takovou produkci, která není dosud zmechanizována a tudíž se akceptuje vysoké náklady na jednotku produkce, budou současně pracovat od nevidím do nevidím a současně ekonomicky živořit.
I ta hydroponie a akvaponie provozovaná v malých produkčních celcích je ekonomicky výhodná jen nyní přechodně,dokud je obor startupový a než se do oboru dostanou a rozjedou plošnou produkci velcí producenti.
Budoucnost je ve velkých producentech potravin, protože ti jako jediní dokážou dát dohromady dost prostředků na průběžné financování aplikování nejnovějších poznatků, nejnovějších zařízení a provozních metod. Pokud zabráníme tomu, aby nesmyslná aktivistická zelená zemědělská politika EU velké producenty upozadila a riozbila na malé.
Malí producenti mají smysl pouze jako doplňkoví producenti pro párprocentní objem buďto místní produkce nebo speciální produkce.
me
meluzína
14.12.2021 11:22 Reaguje na Radim PolášekKolem mě mají pole velkokapacitní zemědělci, hospodaří na cizích polích a je jim jedno co bude s polem a půdou za rok, za dva, natož za 10let. Devastace půdy a krajiny těmahle velkoagrárníky je dnes tak velká, že jí nemůžou nevidět ani nezemědělský laici - turisté. Krajina bez jediného stromu, smrdící v létě petrolejem, půda která je šedivá a suchá jako beton, nedej bože aby vám do obilí vlezlo dítě nebo pes, vylezou opupínkovaný od chemie. Díky těmhle agro-těžebním společnostem dnes devastuje půda, mizející vodní zdroje, vymírající ptáci a hmyz. Každý kdo se k půdě a zvířatům chová slušně, je dnes vyjímka, a lidi s názorama p. Poláška jsou na koni, ale pořád neztrácím naději že se to změní.
Odpovědět
pp
pavel peregrin
15.12.2021 08:36 Reaguje na meluzínaBez urážky, je vidět, že jste z paneláku. To, co popisujete, není pravda, např. kde jste vzala proboha petrolej!? Možná, že by Vám práce v zemědělství otevřela oči a poznala byste skutečnost. Tak prosím zanechte papouškování o něčem, o čem opravdu nemáte představu.
Odpovědět
me
meluzína
15.12.2021 09:26 Reaguje na pavel peregrinPardon, jsem študovaný zemědělec a v zemědělství se pohybuji od 90.let. Ano, jsem nadšenec a idealista, věřím, že hospodařit se dá s úctou k přírodě a ke zvířatům, a ze když tak člověk hospodaří a ví že to dělá dobře, tak má z práce dobrý pocit a těší ho.
A "petrolejový smrad" mi prosím promiňte, vím že to není správný název, ale nemám potřebu tu rozepisovat jména herbicidů, pesticidů a hnojiv která se v sezone min. 2x do měsíce lejou po okolí.
Smrad mi nejvíc připomíná petrolej, a i když je to určitě v příbalovém letáku zdravotně nezávadné, tak raději odcházím když se John Deer zjeví na obzoru, pár let bych tu ještě chtěla ve zdraví prožít.
Odpovědět
A "petrolejový smrad" mi prosím promiňte, vím že to není správný název, ale nemám potřebu tu rozepisovat jména herbicidů, pesticidů a hnojiv která se v sezone min. 2x do měsíce lejou po okolí.
Smrad mi nejvíc připomíná petrolej, a i když je to určitě v příbalovém letáku zdravotně nezávadné, tak raději odcházím když se John Deer zjeví na obzoru, pár let bych tu ještě chtěla ve zdraví prožít.
me
meluzína
15.12.2021 09:37 Reaguje na meluzínaJeště jsem chtělaříci, že nijak nezpochybňuji váš názor, pokud je pro vás zemědělství způsob jak vydělat peníze a řehole bez smyslu, má respekt k vaší rozdílné životní zkušenost, ale jsou i lidé které zemědělství baví, a co člověka baví, to obvykle dělá dobře.
Odpovědět
pp
pavel peregrin
15.12.2021 12:09 Reaguje na meluzínaPři vší úctě, vy pracujete v provozu, v prvovýrobě? Silně pochybuji, asi byste nepsala to, co píšete, ale budiž. A jen pro pořádek- pesticid je souhrnný název, tedy nikoliv pesticidy, herbicidy....
Odpovědět
VS
Vilda Smakal
14.12.2021 12:00Tohle všechno je strašně krásná věc. Otázkou je, zda to jejich naplnění bude fungovat za pár let až budou mít zdravotní probléma a mladí to chtít dělat nebudou, což je častý jev. Dělal jsem ošetřovatele skotu, neboli dojil krávy......mohu říci, že práce sice na jedné straně příjemná, člověk k tomu musí mít vztah, ale na straně druhé je to otročina a hlavně POVINNOSTI.....nejdříve jsou zvířata a potom další práce. To nemluvím o tom že potřebujete další lidi na práci okolo...Nedělal bych to ani za zlaté vidle !!
Odpovědět
pp
