MF Dnes: 10 let spalovny: Liberečané už si zřejmě zvykli
30.10.2009 | LIBEREC | MF Dnes | Jan Šebelka |
Zapomenuty jsou zřejmě vášnivé protesty občanů, boje s ekologickými aktivisty i stížnosti na zápach vycházející z liberecké spalovny, která začala fungovat před deseti lety. „Dnes je vztah obyvatelů Liberce ke spalovně neutrální,“ domnívá se její ředitel Pavel Bernát.
Do spalovny kdysi nastoupil v době vrcholících protestů občanských i ekologických sdružení. Jedna z největších akcí byla, když se několik lidí připoutalo k bráně spalovny. Od té doby se podle ředitele mnohé změnilo. „Především poté, kdy experti dokázali, že odpad z ní není toxický a může se používat například jako podklad silnice, chodníků nebo cyklostezek. Nazval bych to klidem zbraní, ale nikdo neví, kdo s čím v budoucnosti proti spalovně přijde,“ říká Bernát.
Jindřich Petrlík z občanského sdružení Arnika to tak optimisticky nevidí.
Mezi Arnikou a spalovnou přetrvává spor o povinnost čistit popílek z dioxinových filtrů od dioxinů. Ostatně na jejich webových stránkách se lze dočíst: „Na první pohled se zdá, že spalovna (liberecká, pozn. autora článku) je spásným řešením pro nakládání s odpady ve městě. Když se však podíváme na její provoz důkladněji, objevíme řadu problémů. Nebezpečné látky obsažené v odpadu anebo vznikající jeho spálením nezmizí, ale koncentrují se v popeli a popílku, anebo jsou vypouštěny do ovzduší.“
Dalším důvodem protestů ekologů i občanů bylo plánované dovážení odpadů ze sousedního Německa. „Odvolali jsme se, vyhráli kasační stížnost, ale spíš z principu. Vozit je můžeme, ale nebudeme. Vůbec by se nám to nevyplatilo. V sousedním Sasku postavili osmdesát kilometrů od nás velkou spalovnu, odpady tam dost zlevnily a u nás naopak zdražily,“ vysvětluje ředitel.
Zajímavý je vývoj zisků liberecké spalovny. Zatímco prvních pět let byla silně prodělečná, ještě v roce 2003 byla ve ztrátě, o rok později se vývoj otočil a spalovna začala vydělávat. Loni činil zisk téměř padesát milionů korun. Podle ředitele Bernáta to nemá s prodejem přímou souvislost. „Především se nám podařilo lépe využívat technologii. Zpočátku jsme likvidovali odpady maximálně 7500 hodin ročně, loni již 8200 hodin a celkové množství odpadů, které prošlo spalovnou, bylo 96 milionů tun. Víc už zlikvidovat neumíme.“
Na otázku, zda spalovna neuvažuje o zvětšení kapacity odpověděl Pavel Bernát: „Ne. Přestože na to bylo v projektu pamatováno a stavebně by to nebyl problém. Nesehnali bychom tolik odpadů. V současné době však vylepšujeme technologii tak, abychom mohli ročně zlikvidovat sto milionů tun.“
Liberecká spalovna je jako jediná v České republice v soukromých rukou. Vlastní ji jedna z divizí PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a v současnosti se spekuluje o tom, že ji chce do konce roku prodat.
reklama
Jindřich Petrlík z občanského sdružení Arnika to tak optimisticky nevidí.
Mezi Arnikou a spalovnou přetrvává spor o povinnost čistit popílek z dioxinových filtrů od dioxinů. Ostatně na jejich webových stránkách se lze dočíst: „Na první pohled se zdá, že spalovna (liberecká, pozn. autora článku) je spásným řešením pro nakládání s odpady ve městě. Když se však podíváme na její provoz důkladněji, objevíme řadu problémů. Nebezpečné látky obsažené v odpadu anebo vznikající jeho spálením nezmizí, ale koncentrují se v popeli a popílku, anebo jsou vypouštěny do ovzduší.“
Dalším důvodem protestů ekologů i občanů bylo plánované dovážení odpadů ze sousedního Německa. „Odvolali jsme se, vyhráli kasační stížnost, ale spíš z principu. Vozit je můžeme, ale nebudeme. Vůbec by se nám to nevyplatilo. V sousedním Sasku postavili osmdesát kilometrů od nás velkou spalovnu, odpady tam dost zlevnily a u nás naopak zdražily,“ vysvětluje ředitel.
Zajímavý je vývoj zisků liberecké spalovny. Zatímco prvních pět let byla silně prodělečná, ještě v roce 2003 byla ve ztrátě, o rok později se vývoj otočil a spalovna začala vydělávat. Loni činil zisk téměř padesát milionů korun. Podle ředitele Bernáta to nemá s prodejem přímou souvislost. „Především se nám podařilo lépe využívat technologii. Zpočátku jsme likvidovali odpady maximálně 7500 hodin ročně, loni již 8200 hodin a celkové množství odpadů, které prošlo spalovnou, bylo 96 milionů tun. Víc už zlikvidovat neumíme.“
Na otázku, zda spalovna neuvažuje o zvětšení kapacity odpověděl Pavel Bernát: „Ne. Přestože na to bylo v projektu pamatováno a stavebně by to nebyl problém. Nesehnali bychom tolik odpadů. V současné době však vylepšujeme technologii tak, abychom mohli ročně zlikvidovat sto milionů tun.“
Liberecká spalovna je jako jediná v České republice v soukromých rukou. Vlastní ji jedna z divizí PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a v současnosti se spekuluje o tom, že ji chce do konce roku prodat.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
