MF Dnes: 44 kilometrů elektrického vedení je teď pro ptáky bezpečnějších
6.4.2010 | PŘEROV | MF Dnes | Stanislav Kamenský |
hruba čtyřiatřicet kilometrů elektrického vedení vloni upravili energetici firmy ČEZ na Přerovsku tak, aby ptákům, kteří na ně sedají, nehrozil úraz či smrt elektrickým proudem. Přerovsku se přitom vloni v zabezpečování sloupů věnovali energetici nejvíce na celé Moravě.
„Šlo o 458 podpěrných bodů, což rozlohou znamená čtyřiatřicet kilometrů vedení procházejícího oblastmi Lipníku nad Bečvou, Pavlovic, Slavíče, Dřevohostic a Oseku nad Bečvou,“ uvedl Jaroslav Lasoň, ekolog společnosti ČEZ Distribuce. Celkem firma v roce 2009 na celé Moravě zabezpečila téměř devadesát kilometrů vedení, což představuje více než tisíc podpěrných sloupů. Cena úprav přesáhla sedm milionů korun. Nejvíce ohroženou skupinou ptáků jsou ti s větším rozpětím křídel, jako jsou čápi nebo dravci. „Sloupy ve volné krajině využívají jako místa pro odpočinek nebo pozorování při lovu. K zásahu elektrickým proudem dochází zejména při dosedání nebo vzletu, kdy se ptáci křídly dotknou současně dvou vodičů. Menší ptáci, jako například vrabci a vlaštovky, ohroženi nejsou,“ vysvětlila mluvčí ČEZ pro střední a severní Moravu Alice Lutišanová.
Nebezpečná místa tipují místní, energetici i ornitologové
Vybrat místa, kde se zabezpečováním začít, pomáhají energetikům ornitologové. „Úseky se vybírají dvěma základními způsoby. Jednak se ho účastní místní lidé, kteří vědí, pod kterými sloupy k úhynům ptáků často dochází. Pokud to není možné, tak hodnotíme celkový vzhled terénu, protože obecně k úhynům dochází hlavně v nížinách a v otevřené krajině, kde si dravci nemají na co jiného sednout. Naopak v hornatém nebo lesnatém terénu k těmto nehodám tak často nedochází,“ nastínil Zdeněk Vermouzek z Ornitologické stanice Muzea Komenského v Přerově.
Nejnebezpečnější jsou klasické sloupy se třemi vodiči obrácenými vzhůru a plochou konzolou. „Tyto takzvané sloupy smrti jsou bohužel stále nejrozšířenějším typem. Jen v Olomouckém kraji je proto nutné zabezpečit řádově minimálně stovky kilometrů vedení,“ dodává Vermouzek. Možností, jak to udělat, je několik, od instalace plastových zábran chránících ptáka před kontaktem s vodiči až po výměnu celého sloupu za nový, takzvaný pařát. „Na ten si pták sice může sednout, ale vždy jen tak, že je to pro něj bezpečné,“ vysvětluje ornitolog.
reklama
Nebezpečná místa tipují místní, energetici i ornitologové
Vybrat místa, kde se zabezpečováním začít, pomáhají energetikům ornitologové. „Úseky se vybírají dvěma základními způsoby. Jednak se ho účastní místní lidé, kteří vědí, pod kterými sloupy k úhynům ptáků často dochází. Pokud to není možné, tak hodnotíme celkový vzhled terénu, protože obecně k úhynům dochází hlavně v nížinách a v otevřené krajině, kde si dravci nemají na co jiného sednout. Naopak v hornatém nebo lesnatém terénu k těmto nehodám tak často nedochází,“ nastínil Zdeněk Vermouzek z Ornitologické stanice Muzea Komenského v Přerově.
Nejnebezpečnější jsou klasické sloupy se třemi vodiči obrácenými vzhůru a plochou konzolou. „Tyto takzvané sloupy smrti jsou bohužel stále nejrozšířenějším typem. Jen v Olomouckém kraji je proto nutné zabezpečit řádově minimálně stovky kilometrů vedení,“ dodává Vermouzek. Možností, jak to udělat, je několik, od instalace plastových zábran chránících ptáka před kontaktem s vodiči až po výměnu celého sloupu za nový, takzvaný pařát. „Na ten si pták sice může sednout, ale vždy jen tak, že je to pro něj bezpečné,“ vysvětluje ornitolog.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
