Právo: Aby zelená zelenou byla

Efektivní politika se „silou, Kaťuško, silou“ provozovat nedá. Více užitku přináší schopnost dohody, o šikovných zákulisních tazích nemluvě. Proto míří Martin Bursík a Kateřina Jacques mimo poslanecké lavice, zatímco jimi ostouzená Olga Zubová se v říjnu chystá s čerstvým mandátem usednout mezi sociálnědemokratické zákonodárce. Je lepší mít ve Sněmovně konformní zelenou stranu, bleskurychle zapomínající na své programové priority s přímou demokracií v čele, nebo „zelené“ jednotlivce alternativními názory infiltrující zaběhnuté velké formace? Druhá cesta může mít smysl, podmínkou však je, že zelená barva nebude spojovaná toliko se stokorunami z kasy marketingového mága Jaromíra Soukupa. Poté, co environmentálně cítící voliče napálila Strana zelených, by je sociální demokracie neměla vystavovat dalšímu zklamání. Není důvod, proč by Olga Zubová nemohla kandidovat za ČSSD. Není přeběhlicí. Neopustila program, za který byla zvolena. Leč rozloučila se s ní její partaj. Zubová coby vyobcovaná ze Strany zelených pomohla sesadit Topolánkovu vládu, která si dělala dobrý den z právního státu a svým způsobem i z voličů. Jako spoluzakladatelka Demokratické strany zelených ještě v červnu nabízela ruku ke smíru Ondřeji Liškovi. Nepochodila. V očích oponentů středopravé koalice má kaz pouze jediný, zato opředený záhadami: oslabila tábor Jana Švejnara při prezidentské volbě. Později sem tam našla i vlídné slovo pro Václava Klause. Místo pokání ji v levicových šicích, kam se po letech navrátila, čeká náročný úkol. Pokud věty o posílení ekologické platformy nejsou jenom zástěrkou, měla by Zubová stanout v popředí odmítačů rušení těžebních limitů v severních Čechách, integrovat odpůrce dárečků energetickým gigantům v podobě emisních povolenek zdarma, vysvětlit sociálním demokratům, že existují i prospěšnější veřejné investice než do dálniční sítě, a otevřít v ČSSD seriózní debatu o budoucnosti jaderné energetiky. To vše jen jako zahřívací kolo klíčové diskuse o protiváze extrémně konzumní strategie „růstu Růstu“. Přesto je jedna věc politicky cennější než samotná Zubová: její stoupenci. Aktivisté hnutí Green Revolution brojící proti státním maturitám se nechali slyšet, že jim politické angažmá Zubové nevadí. Na internetu se k ní hlásí spousta mladých levicových zelených, již by ČSSD mohli kompenzovat absenci „Oranžového týmu“, tedy dobrovolníků z řad sympatizantů, které už dokázala shromáždit i modrá konkurence. Nemají-li ti sociální demokraté, kteří páté místo Zubové na pražské kandidátce zpochybňují, věrohodné indicie o rizikovosti této političky, měli by si dát pozor, aby se nestali symboly levicové xenofobie. Vždyť Lidový dům potřebuje zpestření kandidátních listin jako sůl. Zvlášť když pracovité veterány leckde nahradila jména, která občanům nic neříkají. To se Zubové netýká. Ona i ČSSD ale o poctivosti své hry budou ještě muset přesvědčit.

---

reklama

---