MF Dnes: Aktivisté nehrají na housle a chtějí prachy
29.11.2006 | OSTRAVA | MF Dnes | Ivan Brezina |
Výstavba průmyslové zóny v Nošovicích, kterou blokovali ekologičtí aktivisté, se konečně pohnula. Korejská automobilka Hyundai, úředníci a několik zelených skupin podepsali „deklaraci o porozumění“. Stát se v ní na žádost „ekologů“ zavázal, že zruší projekty dalších průmyslových zón v Šilheřovicích a Dolní Lutyni. Jen v první z nich přitom mohlo najít práci až dvanáct tisíc lidí.
Korejci podle ČTK slíbili, že založí „nadační fond na podporu občanských iniciativ“, do kterého převedou dvacet milionů korun. Peníze by se prý měly rozdělovat na „projekty vedoucí ke zvýšení povědomí o životním prostředí a jeho ochraně“. Aktivisté na oplátku nabídli, že budou „respektovat všechna dosud vydaná stanoviska úřadů“ a že stáhnou žaloby, které podali kvůli údajným negativním vlivům nošovické zóny na přírodu. Česky řečeno přestanou investorům znepříjemňovat život. Korejci už byli nervózní, protože kvůli zeleným obstrukcím zóna nabrala mnohaměsíční zpoždění.
Vzhledem k objemu investice (více než miliarda eur) je dvacet milionů korun pakatel. Korejci je „profesionálním občanům“ rádi zaplatí. Vědí, že další zdržení by je stálo mnohem, mnohem víc. Že to snad někomu může připomínat vyděračské vymáhání „výpalného“? Ale fuj! Právník aktivistů přece v novinách jasně vysvětlil, že je to přesně naopak: „Dohoda je dokladem, že nevládní organizace nejsou vedeny zištnými nebo soukromými zájmy, ale že jim jde o životní prostředí jako takové.“
Jistě, ani japonská Yakuza už dnes vlastně nikoho nevydírá. Kdysi vyhrožovala majitelům obchodů a restaurací a pak jim nabízela „ochranu“. Ale v 70. letech mafiáni zjistili, že mnohem výnosnější než racketeering „malých ryb“ jsou výhrůžky poškozování investic velkých firem. V první fázi nasadili taktiku FUD (zkratka z anglického „fear, uncertainity, doubt“, tedy cílené vyvolávání strachu, nejistoty a pochybností u veřejnosti). Pokud to nestačilo, nastoupila sokaiya. Tento japonský výraz popisuje situaci, kdy účelově nakoupíte pár akcií firmy jen proto, abyste mohli přijít na schůzi akcionářů. Nikdo by přece nechtěl, abyste tam zveřejnili informace o milenkách členů správní rady či důkazy o vnitřních nepořádcích, které měly zůstat veřejnosti utajeny, že? Nikdo by si přece nepřál, abyste jako „spoluvlastníci“ přišli s nesmyslnými požadavky na změnu systému řízení... Protože kdybyste byli odmítnuti, museli byste podat žalobu, která by bohužel ochromila chod firmy. Ale no tak, jsme přece lidi, proč si dělat zbytečné problémy? Čeští ekologičtí aktivisté samozřejmě nemají s Yakuzou vůbec nic společného.
Oni jen nezištně chrání přírodu a reprezentují „občanskou společnost“. Perfektně se vyznají v džungli zákonů a vyhlášek, s jejichž pomocí lze různé průmyslové projekty brzdit celé roky. Desítky lidí třeba účelově nakoupí několikametrové „nudle“ pozemků, a stanou se tak účastníky stavebního řízení. A pak se soudí, odvolávají, podávají stížnosti... Dohoda v Nošovicích otevřela ve vývoji českého zeleného hnutí novou etapu. Až dosud chtěli profesionální potížisté po investorech za „nedělání problémů“ jen nejrůznější ústupky a projektové změny. Teď už chtějí peníze - přesně jako ten pán z vtipu, který se živil tím, že nehrál na housle.
Bude proto velmi zajímavé sledovat, kde těch dvacet milionů vlastně skončí.
reklama
Vzhledem k objemu investice (více než miliarda eur) je dvacet milionů korun pakatel. Korejci je „profesionálním občanům“ rádi zaplatí. Vědí, že další zdržení by je stálo mnohem, mnohem víc. Že to snad někomu může připomínat vyděračské vymáhání „výpalného“? Ale fuj! Právník aktivistů přece v novinách jasně vysvětlil, že je to přesně naopak: „Dohoda je dokladem, že nevládní organizace nejsou vedeny zištnými nebo soukromými zájmy, ale že jim jde o životní prostředí jako takové.“
Jistě, ani japonská Yakuza už dnes vlastně nikoho nevydírá. Kdysi vyhrožovala majitelům obchodů a restaurací a pak jim nabízela „ochranu“. Ale v 70. letech mafiáni zjistili, že mnohem výnosnější než racketeering „malých ryb“ jsou výhrůžky poškozování investic velkých firem. V první fázi nasadili taktiku FUD (zkratka z anglického „fear, uncertainity, doubt“, tedy cílené vyvolávání strachu, nejistoty a pochybností u veřejnosti). Pokud to nestačilo, nastoupila sokaiya. Tento japonský výraz popisuje situaci, kdy účelově nakoupíte pár akcií firmy jen proto, abyste mohli přijít na schůzi akcionářů. Nikdo by přece nechtěl, abyste tam zveřejnili informace o milenkách členů správní rady či důkazy o vnitřních nepořádcích, které měly zůstat veřejnosti utajeny, že? Nikdo by si přece nepřál, abyste jako „spoluvlastníci“ přišli s nesmyslnými požadavky na změnu systému řízení... Protože kdybyste byli odmítnuti, museli byste podat žalobu, která by bohužel ochromila chod firmy. Ale no tak, jsme přece lidi, proč si dělat zbytečné problémy? Čeští ekologičtí aktivisté samozřejmě nemají s Yakuzou vůbec nic společného.
Oni jen nezištně chrání přírodu a reprezentují „občanskou společnost“. Perfektně se vyznají v džungli zákonů a vyhlášek, s jejichž pomocí lze různé průmyslové projekty brzdit celé roky. Desítky lidí třeba účelově nakoupí několikametrové „nudle“ pozemků, a stanou se tak účastníky stavebního řízení. A pak se soudí, odvolávají, podávají stížnosti... Dohoda v Nošovicích otevřela ve vývoji českého zeleného hnutí novou etapu. Až dosud chtěli profesionální potížisté po investorech za „nedělání problémů“ jen nejrůznější ústupky a projektové změny. Teď už chtějí peníze - přesně jako ten pán z vtipu, který se živil tím, že nehrál na housle.
Bude proto velmi zajímavé sledovat, kde těch dvacet milionů vlastně skončí.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
