MF Dnes: Amazonská džungle přitahuje zlatokopy
13.7.2006 | PRAHA | MF Dnes
Djalma Pereira de Oliveira je celý zbrocený potem, když tajně prohledává štěrk v bahnité řece na jihu amazonské džungle. Takto se mu podaří najít maximálně gram zlata za den, napsala agentura Reuters.
Oliveira je jedním z mnoha garimpeiros, zlatokopů, jak se místním chudým hledačům zlata říká. Pátrají po hrudkách zlata v odpadu z bývalého zlatého dolu a v řece Serra Pelada. Doba jim přeje, ceny zlata totiž nedávno dosáhly šestadvacetiletého maxima.
„Je to tvrdá práce, ale nic jiného mi nezbývá,“ říká čtyřicetiletý Oliveira a opírá se o dlouhou rukojeť lopaty. Z klacků, bláta a pytloviny staví malé hrázky, ve kterých nechává mezeru, kterou uniká voda a v níž se zachytává štěrk se zlatem.
Oliveira za gram zlata na místním černém trhu dostává 33 realů (asi 337 korun).
Více než 100 000 hledačů zlata se stáhlo do tohoto od okolního světa izolovaného kouta amazonské džungle na začátku 80. let minulého století poté, co zde byly nalezeny obrovské valouny zlata. Snímky slavného fotografa Sebastiaa Salgada ukazují horníky pokryté blátem, kteří po sobě na zlatonosné hoře lezou jako mravenci.
Z hory se podařilo vykutat na 50 tun zlata, ale vláda v roce 1992 důl uzavřela, neboť drahý kov se již nacházel příliš hluboko a jeho dobývání s sebou neslo velké nebezpečí.
Bývalý horník Francisco Gomes da Silva vzpomíná, že viděl sesuv bahna, který pohřbil 19 garimpeiros, a ukazuje směrem k jezeru, které zaplnilo bývalou těžební jámu. Říká, že mnoho lidí zemřelo také v důsledku různých nemocí, které způsobila otrávená voda a jídlo. Může za to rtuť, ve které se natěžené zlato rozpouští.
Osmašedesátiletý Joao Costa da Silva se již hledáním zlata neživí, dnes nosí čistou bílou košili a silné brýle. Stejně jako mnoho garimpeiros částečně oslepl v důsledku otravy rtutí. Jeho rodinu nyní živí jeho manželka, která pracuje na vzdálených farmách. Da Silva si stěžuje, že přes četné zdravotní problémy obyvatel nejsou v regionu téměř žádní lékaři.
Serra Pelada, kde tito muži žijí, vypadá jako normální americké provinční městečko na konci 19. století. Prašnou silnici lemují dřevěné domky.
reklama
„Je to tvrdá práce, ale nic jiného mi nezbývá,“ říká čtyřicetiletý Oliveira a opírá se o dlouhou rukojeť lopaty. Z klacků, bláta a pytloviny staví malé hrázky, ve kterých nechává mezeru, kterou uniká voda a v níž se zachytává štěrk se zlatem.
Oliveira za gram zlata na místním černém trhu dostává 33 realů (asi 337 korun).
Více než 100 000 hledačů zlata se stáhlo do tohoto od okolního světa izolovaného kouta amazonské džungle na začátku 80. let minulého století poté, co zde byly nalezeny obrovské valouny zlata. Snímky slavného fotografa Sebastiaa Salgada ukazují horníky pokryté blátem, kteří po sobě na zlatonosné hoře lezou jako mravenci.
Z hory se podařilo vykutat na 50 tun zlata, ale vláda v roce 1992 důl uzavřela, neboť drahý kov se již nacházel příliš hluboko a jeho dobývání s sebou neslo velké nebezpečí.
Bývalý horník Francisco Gomes da Silva vzpomíná, že viděl sesuv bahna, který pohřbil 19 garimpeiros, a ukazuje směrem k jezeru, které zaplnilo bývalou těžební jámu. Říká, že mnoho lidí zemřelo také v důsledku různých nemocí, které způsobila otrávená voda a jídlo. Může za to rtuť, ve které se natěžené zlato rozpouští.
Osmašedesátiletý Joao Costa da Silva se již hledáním zlata neživí, dnes nosí čistou bílou košili a silné brýle. Stejně jako mnoho garimpeiros částečně oslepl v důsledku otravy rtutí. Jeho rodinu nyní živí jeho manželka, která pracuje na vzdálených farmách. Da Silva si stěžuje, že přes četné zdravotní problémy obyvatel nejsou v regionu téměř žádní lékaři.
Serra Pelada, kde tito muži žijí, vypadá jako normální americké provinční městečko na konci 19. století. Prašnou silnici lemují dřevěné domky.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
