MF Dnes: Američané nedají bez auta ani ránu
6.10.2004 | NEW YORK | MF Dnes | Tomáš Nídr |
Člověk, který se v USA obejde bez čtyřkolového miláčka, je považován za výstředníka.
Návštěva rychlého občerstvení, vybrání peněz z bankomatu, telefonát z veřejného automatu a zhlédnutí filmu v kině, to vše mohou Američané zvládnout, aniž musí opustit svoje auto.
Čtyřkolový miláček se stal nejbližším přítelem Američana. Správný Američan jezdí autem prostě všude. Je schopen si zajet vozem i k poštovní schránce na rohu své ulice. Chodníky nikde nezejí takovou prázdnotou jako v amerických maloměstech.
Na lidi, kteří zvládnou pár kilometrů na kole nebo pěšky, kouká průměrný Američan jako na zjevení. A tak vysadil nedostatek pohybu (a tučná strava) obyvatele USA na zlatou příčku v "olympiádě obezity".
Nic naplat, kdo v USA nemá svůj vůz, ten nežije. Auto je symbol nezávislosti, a tak každý šestnáctiletý poté, co dostane řidičský průkaz, touží po vlastním bouráku. Většinou se ho dočká - paradoxně díky peněžence rodičů.
Láska k automobilům by v USA tolik nekvetla, kdyby americká vláda danila pohonné hmoty podobně jako v Evropě. No řekněte, nejezdili byste více, kdyby vás litr benzinu přišel na patnáct korun? Američané si stěžují, jak v posledních měsících benzin podražil. Nyní galon (3,85 litru) stojí na východě USA 1,8 dolaru a na západě se cena pohybuje kolem dvou dolarů.
A Američané se bojí, že se růst nezastavil. Když však slyší, kolik za pohonné hmoty platí Evropané, jen nevěřícně kroutí hlavami.
Nejen ceny benzinu, ale i vozový park odlišuje Ameriku od Evropy. V USA je malé auto o rozměrech felicie raritou. Na silnicích se to hemží jeepy, fordy a chevrolety s pohonem na všechna čtyři kola.
Američané však svých silných motorů nemohou pořádně využít, přestože mají dálnice jako podle pravítka. I v těch "nejrychlejších" státech je nejvyšší povolená rychlost 75 mil za hodinu (120 km/h) a nastavená pravidla se většinou dodržují.
Motor však nešetří, čistota ovzduší je nijak netrápí. Během čekání v zaparkovaném autě se Američané nikdy nenamáhají vytáhnout klíčky ze zapalování. Motor duní i během tankování (Američané nemají na nádržích zámek). Klimatizace či topení, záleží na počasí, vždy jede na plný výkon. Americkou specialitou je vyhřívat auto topením a k tomu si stáhnout okénko.
Největší rozdíl mezi starým kontinentem a Novým světem je skutečnost, že se většina Američanů za volantem přemění v jednonohé tvory. Jako blondýnka Marina z Kalifornie. S nastartováním hodí levou nohu na palubní desku. K sešlápnutí spojky ji nepotřebuje, řazení je automatické. "Jednou jsem si půjčila od rodičů auto s ručním řazením - a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že bez levé nohy se nerozjedu," říká s úsměvem.
Americký ideál, aby každý řídil vlastní auto, má za důsledek přeplnění silnic a dálnic. Projet po obchvatu kolem Washingtonu v době špičky znamená protrpět nejméně dvouhodinové martyrium.
Američané bloudí v začarovaném kruhu. Hromadná doprava (kromě velkých měst) takřka neexistuje, bez auta se do práce nebo k lékaři nedostanete, takže si každý musí pořídit auto. A protože má každý vlastní vůz, není nutné autobusová spojení zřizovat.
Úřady se pokusily tento problém rozetnout. Po americku. Na dálnicích vyčlenily pruh, ve kterém smějí jet pouze auta se dvěma a více pasažéry. Přestože vozidla v tomto pruhu se kolem šňůry čekajících aut jen míhají, zdá se, že ostatním řidičům dlouhé vysedávání v kolonách nevadí. Takže levou nohu na palubní desku a hurá do zácpy.
reklama
Čtyřkolový miláček se stal nejbližším přítelem Američana. Správný Američan jezdí autem prostě všude. Je schopen si zajet vozem i k poštovní schránce na rohu své ulice. Chodníky nikde nezejí takovou prázdnotou jako v amerických maloměstech.
Na lidi, kteří zvládnou pár kilometrů na kole nebo pěšky, kouká průměrný Američan jako na zjevení. A tak vysadil nedostatek pohybu (a tučná strava) obyvatele USA na zlatou příčku v "olympiádě obezity".
Nic naplat, kdo v USA nemá svůj vůz, ten nežije. Auto je symbol nezávislosti, a tak každý šestnáctiletý poté, co dostane řidičský průkaz, touží po vlastním bouráku. Většinou se ho dočká - paradoxně díky peněžence rodičů.
Láska k automobilům by v USA tolik nekvetla, kdyby americká vláda danila pohonné hmoty podobně jako v Evropě. No řekněte, nejezdili byste více, kdyby vás litr benzinu přišel na patnáct korun? Američané si stěžují, jak v posledních měsících benzin podražil. Nyní galon (3,85 litru) stojí na východě USA 1,8 dolaru a na západě se cena pohybuje kolem dvou dolarů.
A Američané se bojí, že se růst nezastavil. Když však slyší, kolik za pohonné hmoty platí Evropané, jen nevěřícně kroutí hlavami.
Nejen ceny benzinu, ale i vozový park odlišuje Ameriku od Evropy. V USA je malé auto o rozměrech felicie raritou. Na silnicích se to hemží jeepy, fordy a chevrolety s pohonem na všechna čtyři kola.
Američané však svých silných motorů nemohou pořádně využít, přestože mají dálnice jako podle pravítka. I v těch "nejrychlejších" státech je nejvyšší povolená rychlost 75 mil za hodinu (120 km/h) a nastavená pravidla se většinou dodržují.
Motor však nešetří, čistota ovzduší je nijak netrápí. Během čekání v zaparkovaném autě se Američané nikdy nenamáhají vytáhnout klíčky ze zapalování. Motor duní i během tankování (Američané nemají na nádržích zámek). Klimatizace či topení, záleží na počasí, vždy jede na plný výkon. Americkou specialitou je vyhřívat auto topením a k tomu si stáhnout okénko.
Největší rozdíl mezi starým kontinentem a Novým světem je skutečnost, že se většina Američanů za volantem přemění v jednonohé tvory. Jako blondýnka Marina z Kalifornie. S nastartováním hodí levou nohu na palubní desku. K sešlápnutí spojky ji nepotřebuje, řazení je automatické. "Jednou jsem si půjčila od rodičů auto s ručním řazením - a chvíli mi trvalo, než mi došlo, že bez levé nohy se nerozjedu," říká s úsměvem.
Americký ideál, aby každý řídil vlastní auto, má za důsledek přeplnění silnic a dálnic. Projet po obchvatu kolem Washingtonu v době špičky znamená protrpět nejméně dvouhodinové martyrium.
Američané bloudí v začarovaném kruhu. Hromadná doprava (kromě velkých měst) takřka neexistuje, bez auta se do práce nebo k lékaři nedostanete, takže si každý musí pořídit auto. A protože má každý vlastní vůz, není nutné autobusová spojení zřizovat.
Úřady se pokusily tento problém rozetnout. Po americku. Na dálnicích vyčlenily pruh, ve kterém smějí jet pouze auta se dvěma a více pasažéry. Přestože vozidla v tomto pruhu se kolem šňůry čekajících aut jen míhají, zdá se, že ostatním řidičům dlouhé vysedávání v kolonách nevadí. Takže levou nohu na palubní desku a hurá do zácpy.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
