MF Dnes: Až se začne stavět, bude pozdě
9.12.2003 | PAČEJOV | MF Dnes | Jaroslav Nedvěd |
Známý herec Miloslav Šimek se nedávno stal čestným předsedou sdružení Jaderný odpad - děkujeme, nechceme! Sdružení vzniklo letos v Pačejově, kde má Šimek chalupu, a založili jej lidé, kteří protestují proti projektu výstavby hlubinného úložiště jaderného odpadu.
Okolí Pačejova na Horažďovicku patří k pěti lokalitám, které v Česku vytipovala státní Správa úložišť radiokativního odpadu. Ta bude dva roky vybraná uzemí posuzovat a lokality pak doporučí vládě. Kabinet by potom měl rozhodnout, kde se sklad jaderného odpadu za několik desítek let postaví. Ve všech vytipovaných oblastech se proti projektu zvedla velká vlna odporu obyvatel. Odpůrci se obávají negativních dopadů na přírodu a vylidnění oblasti, kde sklad vznikne.
Herec Miloslav Šimek patří k nejradikálnějším a nehlasitějším kritikům projektu. Při protestních shromážděních dokáže lidi vyburcovat svými emotivními projevy. "Nic si na ta vystoupení nepřipravuji. Vždycky improvizuji," tvrdí herec. Miloslav Šimek vždy v souvislosti s projektem skladu radioktivního odpadu zdůraňuje, že příroda je tím největším bohatstvím, které peníze nabo majetek nikdy nemohou nahradit. Herec přitom prohlašuje, že zejména přírodu Pošumaví chce ubránit. "Já tady mám kořeny. Kdybych nedělal televizní pořady a divadlo a nemusel být v Praze, tak bydlím zde. Stejně jsem tady každou volnou chvilku a pokud mi Pán Bůh dá zdraví, tak tu chci dožít," říká Miloslav Šimek.
Nedaleko Pačejova máte chalupu. Kdekoho napadne: To je hlavní důvod, proč se ten Šimek bouří, kdyby měl chalupu jinde, ani by nehles. Protestoval byste i kdyby se problém skladiště radioktivního odpadu týkal jiné lokality?
Ale já jsem byl první pro to, abychom změnili stanovy sdružení Jaderný odpad - děkujeme, nechceme! a aby organizace měla celostátní působnost. Burcuji proti úložišti jaderného odpadu po celé republice. Myslím, že Česká republika je tak malé území, že tady hlubinné úložiště jaderného odpadu nemá co dělat. Domnívám se, že je to problém celé Evropské unie, jejíž státy by se měly společně dohodnout, co budou s radioaktivním odpadem dělat. Možná by se měla vytipovat nějaká pustá krajina, pokud v Evropě je. Rozhodně ale ne srdce Evropy. Odpad přece patří do úplně jiného orgánu, rozhodně ne do srdce. To si máme takovým odpadem zasvinit celou zemi? Už bychom se konečně měli rozhodnout.
Obhájci nebo zastánci stavby úložiště jaderného odpadu mohou ale obavy vyvracet tvrzením, že se bude jednat o téměř absolutně bezpečné zařízení. Má být pět set metrů pod zemí a ve skále. Věříte, že to bude bezpečné?
Nevěřím, že to může být absolutně bezpečné. Nikdo z politiků vám písemně nedá, že to bude na sto procent bezpečné. Myslím, že pod tvrzení, že bude úložiště absolutně bezpečné, se nikdo nepodepíše. Problém s ukládáním jaderného odpadu ještě není vyřešen nikde na světě. S radioaktivním odpadem jsou všude strašné starosti. Co je tedy bezpečné? Vždyť ten radioaktivní odpad je pouze z pěti procent zpracovaný materiál. Je to hrozné, jakého džina jsme s jadernou energií pustili na svět. Za to ale nemůžeme my - občani. Domnívám se, že problém likvidace jaderného odpadu vyžaduje hluboké zamyšlení. Myslím, že by bylo zapotřebí vrazit miliardy korun do vědeckého výzkumu likvidace odpadu. Zatím by se mohl odpad skladovat u jaderných elektráren, když už je tady máme.
Nejsou ale protesty proti úložišti předčasné, když stavba je naplánována až za desítky let?
Proti úložišti voláme hned, jak jsme se o něm dozvěděli. Teď nám ještě nikdo nemůže vyčítat, že v projektu jsou obrovské peníze a že se proto musí dokončit. Dnes mají politici čas změnit své rozhodnutí. Jdeme do toho férově a hned. Až se tu začne stavět, tak už nečekejte, že se budu přivazovat k nějakým vratům nebo bagrům. To už bude pozdě. Teď se musí argumentovat a dát najevo silný odpor občanů. Pak, doufám, se politici vzpamatují.
Pokud dnes protestujete proti úložišti radioaktivního odpadu, proč jste se nebouřil proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín?
Je pravda, že jsem proti Temelínu neřekl jediné slovo. A víte proč? Protože už byla elektrárna rozestavěná. Ale nikdo se nás občanů neptal, jestli se elektrárna má začít stavět. O tom se rozhodlo za komunismu. A dnes vám upřímní politici přiznají, že se stavba Temelína měla zastavit v roce 1990. My ten Temelín totiž nepotřebujeme. My vyvážíme hodně čisté elektrické energie na Západ. Klesla cena energie, když je postavený Temelín? Jsou na tom občané lépe? Ne. Trpí tím Jihočeský kraj. Zastavily se elektrárny na uhlí? Nazastavily. Tak čemu má člověk věřit?
Na protestních shromážděních prezentujete svůj názor na vývoj civilizace a její vliv na životní prostředí. Upozorňujete, že člověk jednou přírodu a Zemi zničí. Nejste příliš velký pesimista?
Bohužel takový názor mám. Ale zároveň říkám, že existuje nějaká naděje. Ono totiž nakonec bývá všechno jinak, než si člověk původně představuje. Doufám, že něco přijde. Možná, a nechci být fantasta, pomoc přijde z jiné planety. Nebo se devastace přírody člověkem zastaví. Představte si, co se může stát v Číně, která jde ekonomicky nahoru. Co bude, až se tam vrhnou miliony aut a všechna tam začnou kouřit? Samozřejmě, že by to nebyla záležitost jednoho roku. Ale já zažil dobu, kdy se pitná voda neprodávala v lahvích a kdy jsme ve Skautu pili z každého potůčku. Já zažil dobu, kdy se oslavovalo DDT. A jakou pak udělalo paseku! Vždyť se nakonec objevilo i v mateřském mléku.
V kampani proti stavbě úložiště se často zmiňujete o politicích. Dá se říct, že jim v podstatě nemůžete přijít na jméno. Vy nevěříte, že sami dokáží problém s jaderným odpadem vyřešit i bez tlaku lidí?
Věřil bych tomu, kdyby stát nevedli politici, kteří se mění po čtyřech letech. Jak můžu v tomoto případě věřit politikům, kteří jsou ve funkci na krátkou dobu? Kdekdo zná politiky, kteří mysleli především na to, jak zabezpečit sebe a svoji rodinu, blízké a možná si říkali: Po nás potopa. Kdyby alespoň tak často neměnili lidi ve státním aparátu, aby tam byli skuteční vědci a výkonní úředníci.
Zastánci stavby jaderného úložiště se možná pokusí odpor lidí zmírnit nejrůznějšími nabídkami. Například slíbí kanalizaci, vodovod, aqupark, nové silnice, peníze nebo nějaké rozvojové projekty. Neobáváte se, že spousta lidí po lákavé nabídce bude se stavbou souhlasit?
Já nevím. Nejsem prognostik. Mohu jen dát svůj hlas proti tomu, aby tu bylo jaderné úložiště. Jestli se lidé, kteří tady bydlí, rozhodnou, aby tu bylo, pak zde asi bude. Zatím jsem se s nikým, kdo by souhlasil, nesetkal. Ale i kdyby se tady úložiště jednou postavilo, já budu mít sám před sebou čisté svědomí. Vždycky jsem se snažil žít tak, abych se sám ze sebe nepozvracel. Budu mít čisté svědomí, že jsem proti tomu projektu udělal všechno.
reklama
Herec Miloslav Šimek patří k nejradikálnějším a nehlasitějším kritikům projektu. Při protestních shromážděních dokáže lidi vyburcovat svými emotivními projevy. "Nic si na ta vystoupení nepřipravuji. Vždycky improvizuji," tvrdí herec. Miloslav Šimek vždy v souvislosti s projektem skladu radioktivního odpadu zdůraňuje, že příroda je tím největším bohatstvím, které peníze nabo majetek nikdy nemohou nahradit. Herec přitom prohlašuje, že zejména přírodu Pošumaví chce ubránit. "Já tady mám kořeny. Kdybych nedělal televizní pořady a divadlo a nemusel být v Praze, tak bydlím zde. Stejně jsem tady každou volnou chvilku a pokud mi Pán Bůh dá zdraví, tak tu chci dožít," říká Miloslav Šimek.
Nedaleko Pačejova máte chalupu. Kdekoho napadne: To je hlavní důvod, proč se ten Šimek bouří, kdyby měl chalupu jinde, ani by nehles. Protestoval byste i kdyby se problém skladiště radioktivního odpadu týkal jiné lokality?
Ale já jsem byl první pro to, abychom změnili stanovy sdružení Jaderný odpad - děkujeme, nechceme! a aby organizace měla celostátní působnost. Burcuji proti úložišti jaderného odpadu po celé republice. Myslím, že Česká republika je tak malé území, že tady hlubinné úložiště jaderného odpadu nemá co dělat. Domnívám se, že je to problém celé Evropské unie, jejíž státy by se měly společně dohodnout, co budou s radioaktivním odpadem dělat. Možná by se měla vytipovat nějaká pustá krajina, pokud v Evropě je. Rozhodně ale ne srdce Evropy. Odpad přece patří do úplně jiného orgánu, rozhodně ne do srdce. To si máme takovým odpadem zasvinit celou zemi? Už bychom se konečně měli rozhodnout.
Obhájci nebo zastánci stavby úložiště jaderného odpadu mohou ale obavy vyvracet tvrzením, že se bude jednat o téměř absolutně bezpečné zařízení. Má být pět set metrů pod zemí a ve skále. Věříte, že to bude bezpečné?
Nevěřím, že to může být absolutně bezpečné. Nikdo z politiků vám písemně nedá, že to bude na sto procent bezpečné. Myslím, že pod tvrzení, že bude úložiště absolutně bezpečné, se nikdo nepodepíše. Problém s ukládáním jaderného odpadu ještě není vyřešen nikde na světě. S radioaktivním odpadem jsou všude strašné starosti. Co je tedy bezpečné? Vždyť ten radioaktivní odpad je pouze z pěti procent zpracovaný materiál. Je to hrozné, jakého džina jsme s jadernou energií pustili na svět. Za to ale nemůžeme my - občani. Domnívám se, že problém likvidace jaderného odpadu vyžaduje hluboké zamyšlení. Myslím, že by bylo zapotřebí vrazit miliardy korun do vědeckého výzkumu likvidace odpadu. Zatím by se mohl odpad skladovat u jaderných elektráren, když už je tady máme.
Nejsou ale protesty proti úložišti předčasné, když stavba je naplánována až za desítky let?
Proti úložišti voláme hned, jak jsme se o něm dozvěděli. Teď nám ještě nikdo nemůže vyčítat, že v projektu jsou obrovské peníze a že se proto musí dokončit. Dnes mají politici čas změnit své rozhodnutí. Jdeme do toho férově a hned. Až se tu začne stavět, tak už nečekejte, že se budu přivazovat k nějakým vratům nebo bagrům. To už bude pozdě. Teď se musí argumentovat a dát najevo silný odpor občanů. Pak, doufám, se politici vzpamatují.
Pokud dnes protestujete proti úložišti radioaktivního odpadu, proč jste se nebouřil proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín?
Je pravda, že jsem proti Temelínu neřekl jediné slovo. A víte proč? Protože už byla elektrárna rozestavěná. Ale nikdo se nás občanů neptal, jestli se elektrárna má začít stavět. O tom se rozhodlo za komunismu. A dnes vám upřímní politici přiznají, že se stavba Temelína měla zastavit v roce 1990. My ten Temelín totiž nepotřebujeme. My vyvážíme hodně čisté elektrické energie na Západ. Klesla cena energie, když je postavený Temelín? Jsou na tom občané lépe? Ne. Trpí tím Jihočeský kraj. Zastavily se elektrárny na uhlí? Nazastavily. Tak čemu má člověk věřit?
Na protestních shromážděních prezentujete svůj názor na vývoj civilizace a její vliv na životní prostředí. Upozorňujete, že člověk jednou přírodu a Zemi zničí. Nejste příliš velký pesimista?
Bohužel takový názor mám. Ale zároveň říkám, že existuje nějaká naděje. Ono totiž nakonec bývá všechno jinak, než si člověk původně představuje. Doufám, že něco přijde. Možná, a nechci být fantasta, pomoc přijde z jiné planety. Nebo se devastace přírody člověkem zastaví. Představte si, co se může stát v Číně, která jde ekonomicky nahoru. Co bude, až se tam vrhnou miliony aut a všechna tam začnou kouřit? Samozřejmě, že by to nebyla záležitost jednoho roku. Ale já zažil dobu, kdy se pitná voda neprodávala v lahvích a kdy jsme ve Skautu pili z každého potůčku. Já zažil dobu, kdy se oslavovalo DDT. A jakou pak udělalo paseku! Vždyť se nakonec objevilo i v mateřském mléku.
V kampani proti stavbě úložiště se často zmiňujete o politicích. Dá se říct, že jim v podstatě nemůžete přijít na jméno. Vy nevěříte, že sami dokáží problém s jaderným odpadem vyřešit i bez tlaku lidí?
Věřil bych tomu, kdyby stát nevedli politici, kteří se mění po čtyřech letech. Jak můžu v tomoto případě věřit politikům, kteří jsou ve funkci na krátkou dobu? Kdekdo zná politiky, kteří mysleli především na to, jak zabezpečit sebe a svoji rodinu, blízké a možná si říkali: Po nás potopa. Kdyby alespoň tak často neměnili lidi ve státním aparátu, aby tam byli skuteční vědci a výkonní úředníci.
Zastánci stavby jaderného úložiště se možná pokusí odpor lidí zmírnit nejrůznějšími nabídkami. Například slíbí kanalizaci, vodovod, aqupark, nové silnice, peníze nebo nějaké rozvojové projekty. Neobáváte se, že spousta lidí po lákavé nabídce bude se stavbou souhlasit?
Já nevím. Nejsem prognostik. Mohu jen dát svůj hlas proti tomu, aby tu bylo jaderné úložiště. Jestli se lidé, kteří tady bydlí, rozhodnou, aby tu bylo, pak zde asi bude. Zatím jsem se s nikým, kdo by souhlasil, nesetkal. Ale i kdyby se tady úložiště jednou postavilo, já budu mít sám před sebou čisté svědomí. Vždycky jsem se snažil žít tak, abych se sám ze sebe nepozvracel. Budu mít čisté svědomí, že jsem proti tomu projektu udělal všechno.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
