MF Dnes: Blatenský vodní kanál: energie pro lesní doly
29.12.2009 | KARLOVY VARY | MF Dnes | Martin Kašpar |
Industriální romantiku můžeme najít, tak trochu paradoxně, i v tajemně tiché přírodě vrcholových partií Krušných hor.
Dobrým příkladem může být Blatenský vodní příkop. Pojďme, čeká nás dvanáct kilometrů, právě tolik totiž toto unikátní inženýrské dílo měří.
Startujeme asi dva kilometry za Božím Darem, všude okolo jsou vodou nasáklá rašeliniště - spolu s potokem Černá zdroj vody sešněrovaný umělým kanálem. Ten vznikal v letech 1540-1554 na zakázku blatenské těžařské společnosti pro potřeby takzvaných lesních cínových dolů. Jejich pozůstatky, úzké pinky - propady po středověké důlní činnosti, najdeme na různých místech.
Známá je například Zuzana nedaleko Rýžovny a samozřejmě takzvané Vlčí jámy - deprese po těžbě v dolech Jiří a Wolfgang nad Horní Blatnou.
Vysoko v horách byla voda pro pohon vodotěžních strojů a následnou úpravu vytěžené rudniny jedinou zásadní energií.
Častým problémem ovšem bylo, kde ji vzít. Obvykle se musela v dostatečném množství odněkud přivést. Potřeba vodního kanálu byla nasnadě.
Autorem projektu byl Štěpán Lenk. Stavba vedla směrem na Myslivny, Rýžovnu a Bludnou, aby v Horní Blatné spojila svou vodu s tou v Blatenském potoce. Příkop povětšinou sleduje vrstevnici, a tak je jeho spád velmi mírný - na trase klesne o pouhých 85 metrů!
Drsné klimatické podmínky si žádaly specifická opatření: podél koryta byly zřízeny náspy pro pochůzkáře, kteří jej kontrolovali a čistili od kalu, listí, dřeva i ledu. Šíře kanálu je cirka dva metry, některá místa jsou krytá.
Z rekonstrukce z let 1926-29 se zachovala projektová dokumentace, která leccos prozrazuje: bylo evidováno pětadvacet můstků a přejezdů, dvanáct povodňových přepadů, jeden akvadukt a čtyřicet lapačů pro zadržení splavenin.
Po roce 1945 dílo téměř zaniklo. Na mnoha místech bylo narušeno, poškozeno nebo zasypáno.
Celkové rekonstrukce se dočkalo teprve v letech 1995-2001. Podél dnes vede naučná stezka.
reklama
Startujeme asi dva kilometry za Božím Darem, všude okolo jsou vodou nasáklá rašeliniště - spolu s potokem Černá zdroj vody sešněrovaný umělým kanálem. Ten vznikal v letech 1540-1554 na zakázku blatenské těžařské společnosti pro potřeby takzvaných lesních cínových dolů. Jejich pozůstatky, úzké pinky - propady po středověké důlní činnosti, najdeme na různých místech.
Známá je například Zuzana nedaleko Rýžovny a samozřejmě takzvané Vlčí jámy - deprese po těžbě v dolech Jiří a Wolfgang nad Horní Blatnou.
Vysoko v horách byla voda pro pohon vodotěžních strojů a následnou úpravu vytěžené rudniny jedinou zásadní energií.
Častým problémem ovšem bylo, kde ji vzít. Obvykle se musela v dostatečném množství odněkud přivést. Potřeba vodního kanálu byla nasnadě.
Autorem projektu byl Štěpán Lenk. Stavba vedla směrem na Myslivny, Rýžovnu a Bludnou, aby v Horní Blatné spojila svou vodu s tou v Blatenském potoce. Příkop povětšinou sleduje vrstevnici, a tak je jeho spád velmi mírný - na trase klesne o pouhých 85 metrů!
Drsné klimatické podmínky si žádaly specifická opatření: podél koryta byly zřízeny náspy pro pochůzkáře, kteří jej kontrolovali a čistili od kalu, listí, dřeva i ledu. Šíře kanálu je cirka dva metry, některá místa jsou krytá.
Z rekonstrukce z let 1926-29 se zachovala projektová dokumentace, která leccos prozrazuje: bylo evidováno pětadvacet můstků a přejezdů, dvanáct povodňových přepadů, jeden akvadukt a čtyřicet lapačů pro zadržení splavenin.
Po roce 1945 dílo téměř zaniklo. Na mnoha místech bylo narušeno, poškozeno nebo zasypáno.
Celkové rekonstrukce se dočkalo teprve v letech 1995-2001. Podél dnes vede naučná stezka.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
