Ižurnál: Bobři u Českého Švýcarska mají na ocase vysílačku
28.12.2010 | ÚSTÍ NAD LABEM | Ižurnál | Pavel Polák, Milan Kopp |
Mezi Ústím nad Labem a Českým Švýcarskem žijí bobři. Připlavali k nám po Labi před dvaceti lety z Německa. Je to docela rarita, protože bobři byli v Čechách před třemi sty lety zcela vyhubeni.
Tým vědců z České zemědělské univerzity monitoruje život bobrů už jedenáct let. A to s jediným cílem - aby je člověk svou činností opět nevyhnal za hranice. A protože jsou bobři - jak známo - tvorové noční, vyrážejí za nimi vědci až po setmění.
Vysílačka šumí a velká anténa je namířená k Labi. Na jeho břehu hledám ve tmě s Alešem Vorlem a Janou Korbelovou z katedry Ekologie bobry. „V místě, odkud přichází nejsilnější signál, se nachází bobr, plus mínus dvacet metrů," říká Aleš Vorel, který bobry v Čechách monitoruje už jedenáct let.
„Jde o to, abychom se k bobrovi dostali co nejblíže, ale abychom ho zároveň neplašili. Potřebujeme pouze zachytit jeho přesnou pozici," dodává. Jana Korbelová nese anténu a pátrá po bobřici Dudce. „Ještě je stále před námi, ale už se k ní blížíme."
Bobři mají na ocase vysílačku, která vysílá signál. Ten zachytávají vědci přijímačem a pomocí GPS zanášení přesnou polohu bobrů. Jak se dostane na bobří ocas vysílačka? „Chytáme je do pastí. Což je pro bobry zcela bezbolestné. Poté jim pak na ocas připevníme vysílačku a vypustíme zpátky do řeky," říká Aleš Vorel, který už nachytal hezkou řádku bobrů.
Tuto noc oba vědci monitorují dvě bobří rodiny. Každou půlhodinu mezi nimi pendlují - až do sedmi do rána. Za noc nachodí pěšky a s anténou deset až patnáct kilometrů. Opouštíme Dudku a přesouváme se autem k bobřímu páru Emě a Corgoňovi. Párek se za uplynulou půlhodinu rozdělil. Signál Corgoně je silný a Ema se vzdálila. Vyrážíme se jí hledat podél břehu. Až se zjistí její poloha, pojede se znovu k Dudce.
„Bobři se na Děčínsko dostali na začátku 90. let. Migrovali proti proudu a připlavali ze sousedního Německa," vysvětluje Aleš Vorel. „Český bobr neexistuje, protože byl v minulosti vyhuben. Až teď, před dvaceti třiceti lety se k nám bobři ze sousedních zemí znovu vracejí."
reklama
Vysílačka šumí a velká anténa je namířená k Labi. Na jeho břehu hledám ve tmě s Alešem Vorlem a Janou Korbelovou z katedry Ekologie bobry. „V místě, odkud přichází nejsilnější signál, se nachází bobr, plus mínus dvacet metrů," říká Aleš Vorel, který bobry v Čechách monitoruje už jedenáct let.
„Jde o to, abychom se k bobrovi dostali co nejblíže, ale abychom ho zároveň neplašili. Potřebujeme pouze zachytit jeho přesnou pozici," dodává. Jana Korbelová nese anténu a pátrá po bobřici Dudce. „Ještě je stále před námi, ale už se k ní blížíme."
Bobři mají na ocase vysílačku, která vysílá signál. Ten zachytávají vědci přijímačem a pomocí GPS zanášení přesnou polohu bobrů. Jak se dostane na bobří ocas vysílačka? „Chytáme je do pastí. Což je pro bobry zcela bezbolestné. Poté jim pak na ocas připevníme vysílačku a vypustíme zpátky do řeky," říká Aleš Vorel, který už nachytal hezkou řádku bobrů.
Tuto noc oba vědci monitorují dvě bobří rodiny. Každou půlhodinu mezi nimi pendlují - až do sedmi do rána. Za noc nachodí pěšky a s anténou deset až patnáct kilometrů. Opouštíme Dudku a přesouváme se autem k bobřímu páru Emě a Corgoňovi. Párek se za uplynulou půlhodinu rozdělil. Signál Corgoně je silný a Ema se vzdálila. Vyrážíme se jí hledat podél břehu. Až se zjistí její poloha, pojede se znovu k Dudce.
„Bobři se na Děčínsko dostali na začátku 90. let. Migrovali proti proudu a připlavali ze sousedního Německa," vysvětluje Aleš Vorel. „Český bobr neexistuje, protože byl v minulosti vyhuben. Až teď, před dvaceti třiceti lety se k nám bobři ze sousedních zemí znovu vracejí."
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
