Právo: Brzy může propuknout skokový efekt

O oteplování Země dnes už nikdo nepochybuje. Vědci však tvrdí, že nás může potkat změna teplot skokem už během století. Trvat má až 15 tisíc let. S klimatem je to stejně jako s pověstným džbánem, s nímž se chodí pro vodu až do utržení ucha. Problém je v tom, že nevíme s jistotou, kdy jsou změny ještě napravitelné a kdy nevratné. To už dalším změnám nedokážeme zabránit a zbude nám jen čekat, kdy udeří. Třeba metanové říhnutí. Akutní hrozba rychlého oteplení vychází z nových poznatků o situaci před 55 milióny lety, kdy pozvolné vytváření skleníkového efektu vystřídal nejdramatičtější skok v oteplení Země - o pět stupňů během několika desetiletí. Bez vnější příčiny náhle došlo k uvolnění obrovského objemu metanu a dalších uhlovodíků z oceánských usazenin. Na "metanové říhnutí" si ovšem Země zadělala už dřív - zvýšenou vulkanickou činností nastartovala skleníkový efekt. V podobné situaci je naše planeta i tentokrát. Náhlá změna klimatu znamenala před oněmi 55 milióny lety konec existence řady živočišných forem, zejména mořských. Na druhé straně otevřela cestu k rychlejšímu vývoji například savců, a tím i člověka. Země si říhla u Norska "Když jsme počítali, kolik plynu bylo k takovému říhnutí potřeba, vyšlo nám množství odpovídající současným celosvětovým zásobám zemního plynu," řekl Gerald Dickens z univerzity Rice v Houstonu. Proto většina geologů a klimatologů pokládá metanovou teorii za nepravděpodobnou. Norští geologové však nyní přišli s výrazným argumentem - při průzkumu ropných nalezišť v Severním moři objevili tisíce podmořských průduchů. "Podle nás tyto hydrotermální průduchy vysvětlují, jak se mohlo do atmosféry prakticky okamžitě dostat tolik plynu a způsobit klimatickou změnu," řekl Bjorn Jamtveit z univerzity v Oslo. Vědci se v podstatě shodují, že Země je v podobné předskokové situaci i nyní. V posledních desetiletích se spalováním fosilních paliv globální teploty zvyšují až 360krát rychleji. Koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší je nejvyšší za půl miliónu let a ve srovnání s dobou předhistorickou jedenapůlkrát vyšší. Klimatický setrvačník To vede k roztáčení teplotní spirály, charakterizované např. situací na pólech: větší teplo roztaví určité množství sněhu, čímž se sníží odrazivost tepelného záření a zvětší plocha odhalené a teplo přitahující půdy. Zbylý sníh je tak vystaven většímu zahřívání, takže taje rychleji, odhaluje další půdu a odráží ještě méně tepelných paprsků atd. Z toho pak vyplývá akutní hrozba opakování nového metanového říhnutí, protože např. kromě dalších zásob podmořských hydrátů (polotuhé směsi velmi chladné oceánské vody a metanu) je množství skleníkových plynů vázáno i ve věčně zmrzlé severské půdě. "Globální oteplování je skutečností - pokud v něm budeme pokračovat, co bude se zásobami metanu? Může dojít k jejich uvolnění, a tím k dalšímu globálnímu oteplení skokem?" položil řečnickou otázku časopis Nature. "Obáváme se, že odpověď zní ano."

---

reklama

---