MF Dnes: Budou chránit želvy. V Indonésii
15.9.2008 | ZLÍN | MF Dnes | Zdeněk Dvořák |
V indonéské vesnici Toyapakeh se už příští rok v lednu otevře záchranná želví stanice. Jde o česko-indonéský projekt, českou stranu zastupuje občanské sdružení Kura Kura Czech, jehož spoluzakladateli jsou Ivo Mitáček a Michaela Bradová ze Zlína.
Dvojice ze Zlína bude v Indonésii zachraňovat želvy. Ne, nejde o žádnou dobrodružnou výpravu, ale o unikátní projekt na záchranu těchto plazů. Ve vesnici Toyapakeh na indonéském ostrově Nusa Penida už finišuje výstavba záchranné želví stanice a vzdělávacího centra. Společný česko-indonéský projekt je jediný svého druhu na světě, který má podporu indonéské vlády a Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Ekologické centrum bude po dokončení pomáhat v ochraně divoké přírody a podmořského světa v Indonésii.
Českou stranu zastupuje občanské sdružení Kura Kura Czech, jehož spoluzakladateli jsou Ivo Mitáček a Michaela Bradová ze Zlína. Při výstavbě stanice sdružení spolupracuje s partnerskou indonéskou organizací Yayasan Kura Kura Nusa Penida, což je nezisková vzdělávací nadace s českým zastoupením. Slovo Kura se v názvech obou organizací nevyskytuje náhodou. „Kura je indonésky želva, dvěma slovy se vyjadřuje množné číslo,“ vysvětlil Ivo Mitáček.
Nepřítelem želv je především člověk
Mořských i sladkovodních želv v Indonésii rychle ubývá. Důvodů je celá řada. Želvy jsou především oblíbenou součástí jídelníčků. V současnosti největším odběratelem želv za účelem konzumace je Čína, která vykupuje všechny druhy a za velmi nízké ceny. Překupníci je poté prodávají za sto- až tisícinásobně vyšší částky - jde tedy o velmi výnosný obchod.
Želvám škodí i turisté, protože zneužívání těchto tvorů nevědomky podporují. Navštěvují totiž místa, kde želvy ve špinavých bazénech drží lidé, kteří se vydávají za ochránce zvířat. Želvy ale nechrání, odchytávají je v jejich přirozeném prostředí a dělají z nich atrakce. „Jsou to taková želví jatka. Turisté jsou vědomě klamaní a místo pomoci svými penězi přispívají k dalšímu odchytu želv. Upozorňování na tato místa patří k dalším cílům projektu Kura Kura. Zprávy s fotodokumentací chceme předávat příslušným úřadům,“ řekl Mitáček.
Nebezpečné je pro mořské želvy znečišťování jejich přirozeného prostředí. V oceánu končí stále víc plastových odpadků, které si želvy pletou s medúzami. Když místo medúzy sežerou plast, je to pro ně jistá smrt. Sladkovodní druhy zase doplácí na kácení pralesů a ničení přirozených ekosystémů.
Závažným problémem je i ničení želvích kladišť, tedy pláží, kde samice mořských druhů kladou vejce. Snůšky s úspěchem vybírají domorodci, protože želvy se celý život vrací na pláže, kde se narodily. Při vykrádání hnízd dochází i k zabíjení samic.
Vneposlední řadě přispívá k vymírání želv fakt, že jsou vyhledávaným objektem pro hinduistické, tedy náboženské ceremonie. Sladkovodní druhy jsou také často pašované do ciziny. „Naše sdružení se snaží chránit všechny želvy, které jsou zapsané do takzvané červené knihy ohrožených druhů zvířat. Jedná se především o karetu pravou a karetu zelenou. Záchranná stanice bude pomáhat i zraněným a nemocným zvířatům. Její základní činnost se dá rozdělit do tří fází, a to získání želv, rehabilitace a léčba a poté vypouštění do volné přírody,“ vysvětlil Mitáček.
Na Nusa Penidě budou pracovat i Češi
Samotné stavbě želví stanice na Nusa Penidě předcházel přibližně rok trvající výběr vhodného místa a vyžádání souhlasu s realizací projektu od samosprávy vesnice. Následovalo vyčištění pronajatého pozemku u pláže a kácení desítek palem, jejichž dřevo posloužilo jako materiál. „Než začaly stavební práce, bylo nutné vybudovat ochrannou zeď a oplocení celého pozemku,“ doplnil Mitáček. Dodal, že Kura Kura Czech loni věnovala na výstavbu stanice svému indonéskému partnerovi 25 tisíc korun na nákup stavebního materiálu.
První část komplexu budovali dělníci z ostrova Jáva, kteří mají s podmínkami pro stavby v dané oblasti mnohaleté zkušenosti. Posouzeno evropskými měřítky pracují ve velmi ztížených podmínkách, protože na slunci dosahuje teplota až ke 40 stupňům Celsia. „Výstavbu zkomplikovalo i letošní období silných dešťů, během nichž se nemohlo příliš rychle stavět,“ přiznala Michaela Bradová.
Na jaře se podařilo dobudovat vzdělávací centrum, během léta místní lidé stavěli 12 bazénů pro mladé, dospělé a nemocné želvy. Na podzim začne výstavba ubytování pro pracovníky stanice a technického zázemí, včetně laboratoří. „Záchrannou stanici chceme otevřít počátkem ledna příštího roku. Všichni doufáme, že se to podaří,“ svěřila se Bradová.
V záchranné želví stanici na Nusa Penidě mají pracovat i Češi, ať už studenti, vědci nebo ochránci přírody. Stálými zaměstnanci budou partneři projektu z indonéské nadace. „Letos o prázdninách nám hodně pomohli dva čeští středoškoláci ze stavební průmyslovky, kteří přímo na základně pracovali na vizualizaci celé stanice a pomáhali s řešením některých technických parametrů,“ upozornil Milan Jeglík z Yayasan Kura Kura Nusa Penida.
Provoz záchranné stanice bude ročně stát kolem 100 tisíc korun. Za tyto peníze bude zajištěná péče o želvy, tedy jejich léčba a strava, a dále provoz vzdělávacího centra. Další prostředky musí sdružení a nadace zajistit na výkup zvířat z černých trhů. „Z těchto důvodů přijímáme jak finanční, tak věcné dary,“ řekl Mitáček.
Poraněná zvířata chtějí pracovníci stanice získávat od rybářů, policistů a celníků. Právě se státní správou v Indonésii navázali dobrou spolupráci. Úředníci si totiž jsou vědomi, že v případě zadržení nelegálního transportu nemohou oslabené a dehydrované želvy hned vypustit zpět do volné přírody. „My jim nabízíme řešení a oni ho přijali,“ pochvaluje si Jeglík.
reklama
Českou stranu zastupuje občanské sdružení Kura Kura Czech, jehož spoluzakladateli jsou Ivo Mitáček a Michaela Bradová ze Zlína. Při výstavbě stanice sdružení spolupracuje s partnerskou indonéskou organizací Yayasan Kura Kura Nusa Penida, což je nezisková vzdělávací nadace s českým zastoupením. Slovo Kura se v názvech obou organizací nevyskytuje náhodou. „Kura je indonésky želva, dvěma slovy se vyjadřuje množné číslo,“ vysvětlil Ivo Mitáček.
Nepřítelem želv je především člověk
Mořských i sladkovodních želv v Indonésii rychle ubývá. Důvodů je celá řada. Želvy jsou především oblíbenou součástí jídelníčků. V současnosti největším odběratelem želv za účelem konzumace je Čína, která vykupuje všechny druhy a za velmi nízké ceny. Překupníci je poté prodávají za sto- až tisícinásobně vyšší částky - jde tedy o velmi výnosný obchod.
Želvám škodí i turisté, protože zneužívání těchto tvorů nevědomky podporují. Navštěvují totiž místa, kde želvy ve špinavých bazénech drží lidé, kteří se vydávají za ochránce zvířat. Želvy ale nechrání, odchytávají je v jejich přirozeném prostředí a dělají z nich atrakce. „Jsou to taková želví jatka. Turisté jsou vědomě klamaní a místo pomoci svými penězi přispívají k dalšímu odchytu želv. Upozorňování na tato místa patří k dalším cílům projektu Kura Kura. Zprávy s fotodokumentací chceme předávat příslušným úřadům,“ řekl Mitáček.
Nebezpečné je pro mořské želvy znečišťování jejich přirozeného prostředí. V oceánu končí stále víc plastových odpadků, které si želvy pletou s medúzami. Když místo medúzy sežerou plast, je to pro ně jistá smrt. Sladkovodní druhy zase doplácí na kácení pralesů a ničení přirozených ekosystémů.
Závažným problémem je i ničení želvích kladišť, tedy pláží, kde samice mořských druhů kladou vejce. Snůšky s úspěchem vybírají domorodci, protože želvy se celý život vrací na pláže, kde se narodily. Při vykrádání hnízd dochází i k zabíjení samic.
Vneposlední řadě přispívá k vymírání želv fakt, že jsou vyhledávaným objektem pro hinduistické, tedy náboženské ceremonie. Sladkovodní druhy jsou také často pašované do ciziny. „Naše sdružení se snaží chránit všechny želvy, které jsou zapsané do takzvané červené knihy ohrožených druhů zvířat. Jedná se především o karetu pravou a karetu zelenou. Záchranná stanice bude pomáhat i zraněným a nemocným zvířatům. Její základní činnost se dá rozdělit do tří fází, a to získání želv, rehabilitace a léčba a poté vypouštění do volné přírody,“ vysvětlil Mitáček.
Na Nusa Penidě budou pracovat i Češi
Samotné stavbě želví stanice na Nusa Penidě předcházel přibližně rok trvající výběr vhodného místa a vyžádání souhlasu s realizací projektu od samosprávy vesnice. Následovalo vyčištění pronajatého pozemku u pláže a kácení desítek palem, jejichž dřevo posloužilo jako materiál. „Než začaly stavební práce, bylo nutné vybudovat ochrannou zeď a oplocení celého pozemku,“ doplnil Mitáček. Dodal, že Kura Kura Czech loni věnovala na výstavbu stanice svému indonéskému partnerovi 25 tisíc korun na nákup stavebního materiálu.
První část komplexu budovali dělníci z ostrova Jáva, kteří mají s podmínkami pro stavby v dané oblasti mnohaleté zkušenosti. Posouzeno evropskými měřítky pracují ve velmi ztížených podmínkách, protože na slunci dosahuje teplota až ke 40 stupňům Celsia. „Výstavbu zkomplikovalo i letošní období silných dešťů, během nichž se nemohlo příliš rychle stavět,“ přiznala Michaela Bradová.
Na jaře se podařilo dobudovat vzdělávací centrum, během léta místní lidé stavěli 12 bazénů pro mladé, dospělé a nemocné želvy. Na podzim začne výstavba ubytování pro pracovníky stanice a technického zázemí, včetně laboratoří. „Záchrannou stanici chceme otevřít počátkem ledna příštího roku. Všichni doufáme, že se to podaří,“ svěřila se Bradová.
V záchranné želví stanici na Nusa Penidě mají pracovat i Češi, ať už studenti, vědci nebo ochránci přírody. Stálými zaměstnanci budou partneři projektu z indonéské nadace. „Letos o prázdninách nám hodně pomohli dva čeští středoškoláci ze stavební průmyslovky, kteří přímo na základně pracovali na vizualizaci celé stanice a pomáhali s řešením některých technických parametrů,“ upozornil Milan Jeglík z Yayasan Kura Kura Nusa Penida.
Provoz záchranné stanice bude ročně stát kolem 100 tisíc korun. Za tyto peníze bude zajištěná péče o želvy, tedy jejich léčba a strava, a dále provoz vzdělávacího centra. Další prostředky musí sdružení a nadace zajistit na výkup zvířat z černých trhů. „Z těchto důvodů přijímáme jak finanční, tak věcné dary,“ řekl Mitáček.
Poraněná zvířata chtějí pracovníci stanice získávat od rybářů, policistů a celníků. Právě se státní správou v Indonésii navázali dobrou spolupráci. Úředníci si totiž jsou vědomi, že v případě zadržení nelegálního transportu nemohou oslabené a dehydrované želvy hned vypustit zpět do volné přírody. „My jim nabízíme řešení a oni ho přijali,“ pochvaluje si Jeglík.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
