Právo: Česko se mění: luk a pastvin přibývá na úkor polí
22.8.2006 | PRAHA | Právo | Zdeněk Nevělík |
Ráz české krajiny se mění. Zatímco polí ubývá, roste rozloha tzv. trvalých travních porostů, tedy luk a pastvin. Od roku 1990 ubylo v Česku zhruba 164 tisíc hektarů zemědělské půdy. Rozloha luk a pastvin naopak vzrostla o 139 tisíc hektarů a výměra lesů o 16 tisíc hektarů.
Jedním z následků je klesající množství porostů jednoho rostlinného druhu. Úbytek polí odpovídá dlouhodobé strategii Ministerstva zemědělství České republiky (MZ), které se tak snaží snížit každoroční sklizňové přebytky. Podle odborníků je to změna k lepšímu.
„Česká republika má na evropské poměry nadstandardní zornění půdy. Z toho pramení obrovské přebytky zemědělské úrody, které musíme vyvážet do zahraničí,“ řekl Právu mluvčí MZ Tomáš Loskot. Vysoká míra zornění je dědictvím minulosti, kdy byla cílem maximalizace úrody. Přebytky se pak vyvážely do spřátelených komunistických států.
Méně polí také díky dotacím
Nejvíce zemědělské půdy bylo přeměněno na pastviny, především v podhorských a horských oblastech. Tam je půda méně úrodná a lze na ni získat státní a evropské dotace. „Finanční podpora přeměny polí na pastvinu či les hrají velmi silnou a pozitivní roli,“ řekl Právu docent České zemědělské univerzity Petr Sklenička.
Zemědělci, kteří chtějí takové dotace získat, se však musí o půdu postarat. „Musí udržovat, sekat a odvážet trávu, nebo na ní pást dobytek,“ uvedl Sklenička. Za zatravnění orné půdy dostane zemědělec od MZ 7265 korun za hektar. Za ošetřování porostů na louce inkasuje 1920 korun a na pastvině 2890 korun za hektar.
Účinek dotací je ale podle některých odborníků kontroverzní. „Ne vždycky majitelé nakládají s půdou tak, aby se zvýšila její ochrana. Otázkou také je, jestli je zatravnění dlouhodobé, či nikoliv, a jestli má půdní drn, který zadržuje vodu a snižuje erozi, čas se vytvořit, “ řekl Právu inženýr Mojmír Soukup z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy v Praze.
Podle MZ se však na zacházení s půdou dohlíží. Kontrolu půdy provádějí zemědělské agentury, které sledují zasévání, sklizeň a jejich provedení v souladu se zásadami zemědělské praxe. „Jde mimo jiné o svažitost, směr orby a nakládání s odpady,“ řekl Loskot. Veškerá půda je pak evidována na digitální mapě, na které jsou zachyceny různé parametry včetně kultur, jež jsou na ní pěstovány.
V Česku se tradičně nejvíce pěstují obiloviny jako pšenice, ječmen a kukuřice, dále brambory a cukrovka. „Poslední roky jsou ve znamení nástupu především řepky olejné, máku, slunečnice a energetických plodin, jako například šťovíku, vrb a speciálních odrůd topolu. Ty se sklízejí na hmotu, jež se pak pálí,“ uvedl Loskot.
Přírodě a lidem to jen pomůže
Experti vývoj v zemědělství oceňují. „Travnaté porosty jsou příznivé pro přežívání živočichů a rostlin a jsou druhově pestré,“ řekl Sklenička. Louky a pastviny zlepšují propojení krajiny, které usnadňuje pohyb živočichům.
Úbytek polí je přínosný i z hlediska estetického. „Krajinná mozaika se obohacuje a rozbíjejí se velké bloky orné půdy,“ uvedl Sklenička. „Doporučil bych ale také méně intenzivního a více ekologického zemědělství. To má menší dopady na krajinu,“ dodal. Na rozdíl od intenzivního zemědělství neznehodnocuje ekologické zemědělství půdu, neznečišťuje životní prostředí používáním pesticidů a umělých hnojiv a neohrožuje volně žijící druhy rostlin a živočichů rozoráním mezí a odlesněním krajiny.
Dalším pozitivním jevem je, že v českém zemědělství ubylo tzv. monokultur, to znamená porostů tvořených jedním druhem rostliny. „To zvyšuje rozmanitost rostlin a zvířat, snižuje nebezpečí eroze a zvyšuje schopnost půdy zadržovat vodu,“ řekl Sklenička. Díky tomu lze omezit možnost povodní.
Česká krajina se zpestřila i proto, že se více pěstují plodiny dříve nepěstované. „Jedná se například o amarant nebo šťovík,“ řekl Loskot. „Monokultur ubylo, což je vždycky dobře,“ uvedl Soukup. Ten však upozorňuje na důležitost obohacování kvality půdy střídavým sázením rozlišných druhů rostlin. „Je třeba měnit plodiny podle toho, jak hluboko se sázejí a jaké zbytky v půdě zanechávají. Střídání kultur obohacuje půdu o dusík bez použití hnojiv,“ poznamenal. Nejhorší je podle Soukupa přehnaná orientace na trh. „Pěstuje se jen to, co má odbyt. Často navíc na půdě nehospodaří přímo majitel, ale různá sdružení, kterým jde jen o co největší a nejrychlejší sklizeň,“ řekl Soukup.
Podle MZ úbytek polí naši potravinovou soběstačnost rozhodně neohrozí. „Naopak. Téměř každý rok vykazuje české zemědělství v hlavních komoditách přebytky, pro něž se obtížně hledá uplatnění na trhu,“ řekl Loskot. Předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský s tím ale nesouhlasí. „Ztratili jsme soběstačnost u řady položek, jako například vepřového a drůbežího masa a vajec,“ sdělil Právu Jirovský s tím, že Česko musí dovážet ze zahraničí i řepku. „Od počátku 90. let jsme přestávali vyrábět, čehož využili druzí a zabrali naše pozice,“ řekl Jirovský.
reklama
„Česká republika má na evropské poměry nadstandardní zornění půdy. Z toho pramení obrovské přebytky zemědělské úrody, které musíme vyvážet do zahraničí,“ řekl Právu mluvčí MZ Tomáš Loskot. Vysoká míra zornění je dědictvím minulosti, kdy byla cílem maximalizace úrody. Přebytky se pak vyvážely do spřátelených komunistických států.
Méně polí také díky dotacím
Nejvíce zemědělské půdy bylo přeměněno na pastviny, především v podhorských a horských oblastech. Tam je půda méně úrodná a lze na ni získat státní a evropské dotace. „Finanční podpora přeměny polí na pastvinu či les hrají velmi silnou a pozitivní roli,“ řekl Právu docent České zemědělské univerzity Petr Sklenička.
Zemědělci, kteří chtějí takové dotace získat, se však musí o půdu postarat. „Musí udržovat, sekat a odvážet trávu, nebo na ní pást dobytek,“ uvedl Sklenička. Za zatravnění orné půdy dostane zemědělec od MZ 7265 korun za hektar. Za ošetřování porostů na louce inkasuje 1920 korun a na pastvině 2890 korun za hektar.
Účinek dotací je ale podle některých odborníků kontroverzní. „Ne vždycky majitelé nakládají s půdou tak, aby se zvýšila její ochrana. Otázkou také je, jestli je zatravnění dlouhodobé, či nikoliv, a jestli má půdní drn, který zadržuje vodu a snižuje erozi, čas se vytvořit, “ řekl Právu inženýr Mojmír Soukup z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy v Praze.
Podle MZ se však na zacházení s půdou dohlíží. Kontrolu půdy provádějí zemědělské agentury, které sledují zasévání, sklizeň a jejich provedení v souladu se zásadami zemědělské praxe. „Jde mimo jiné o svažitost, směr orby a nakládání s odpady,“ řekl Loskot. Veškerá půda je pak evidována na digitální mapě, na které jsou zachyceny různé parametry včetně kultur, jež jsou na ní pěstovány.
V Česku se tradičně nejvíce pěstují obiloviny jako pšenice, ječmen a kukuřice, dále brambory a cukrovka. „Poslední roky jsou ve znamení nástupu především řepky olejné, máku, slunečnice a energetických plodin, jako například šťovíku, vrb a speciálních odrůd topolu. Ty se sklízejí na hmotu, jež se pak pálí,“ uvedl Loskot.
Přírodě a lidem to jen pomůže
Experti vývoj v zemědělství oceňují. „Travnaté porosty jsou příznivé pro přežívání živočichů a rostlin a jsou druhově pestré,“ řekl Sklenička. Louky a pastviny zlepšují propojení krajiny, které usnadňuje pohyb živočichům.
Úbytek polí je přínosný i z hlediska estetického. „Krajinná mozaika se obohacuje a rozbíjejí se velké bloky orné půdy,“ uvedl Sklenička. „Doporučil bych ale také méně intenzivního a více ekologického zemědělství. To má menší dopady na krajinu,“ dodal. Na rozdíl od intenzivního zemědělství neznehodnocuje ekologické zemědělství půdu, neznečišťuje životní prostředí používáním pesticidů a umělých hnojiv a neohrožuje volně žijící druhy rostlin a živočichů rozoráním mezí a odlesněním krajiny.
Dalším pozitivním jevem je, že v českém zemědělství ubylo tzv. monokultur, to znamená porostů tvořených jedním druhem rostliny. „To zvyšuje rozmanitost rostlin a zvířat, snižuje nebezpečí eroze a zvyšuje schopnost půdy zadržovat vodu,“ řekl Sklenička. Díky tomu lze omezit možnost povodní.
Česká krajina se zpestřila i proto, že se více pěstují plodiny dříve nepěstované. „Jedná se například o amarant nebo šťovík,“ řekl Loskot. „Monokultur ubylo, což je vždycky dobře,“ uvedl Soukup. Ten však upozorňuje na důležitost obohacování kvality půdy střídavým sázením rozlišných druhů rostlin. „Je třeba měnit plodiny podle toho, jak hluboko se sázejí a jaké zbytky v půdě zanechávají. Střídání kultur obohacuje půdu o dusík bez použití hnojiv,“ poznamenal. Nejhorší je podle Soukupa přehnaná orientace na trh. „Pěstuje se jen to, co má odbyt. Často navíc na půdě nehospodaří přímo majitel, ale různá sdružení, kterým jde jen o co největší a nejrychlejší sklizeň,“ řekl Soukup.
Podle MZ úbytek polí naši potravinovou soběstačnost rozhodně neohrozí. „Naopak. Téměř každý rok vykazuje české zemědělství v hlavních komoditách přebytky, pro něž se obtížně hledá uplatnění na trhu,“ řekl Loskot. Předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský s tím ale nesouhlasí. „Ztratili jsme soběstačnost u řady položek, jako například vepřového a drůbežího masa a vajec,“ sdělil Právu Jirovský s tím, že Česko musí dovážet ze zahraničí i řepku. „Od počátku 90. let jsme přestávali vyrábět, čehož využili druzí a zabrali naše pozice,“ řekl Jirovský.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
