Právo: Česko spolyká příliš energie
6.8.2004 | PRAHA | Právo | Tomáš Novotný |
Vědci se shodují, že změna klimatu z působená emisemi skleníkových plynů zásadně přispívá k narůstajícímu počtu světových přírodních katastrof.
Vědci se shodují, že změna klimatu z působená emisemi skleníkových plynů zásadně přispívá k narůstajícímu počtu světových přírodních katastrof. Odborníci očekávají častější a silnější záplavy, vlny sucha a vedra, bouře, hurikány a další extrémní události, jejichž důsledkem jsou ztráty lidských životů a obrovské materiální škody. Například v České republice měly povodně v letech 1997 a 2002 za následek 77 lidských obětí a více než 130miliardovou škodu.
Mezinárodní společenství si tento problém uvědomuje. Proto byla přijata Rámcová úmluva o změně klimatu, posléze doplněná Kjótským protokolem. Hodlá snížit produkci skleníkových plynů, které pocházejí hlavně ze spalování ropy, uhlí a zemního plynu, a minimalizovat tak negativní dopady na obyvatele naší planety.
Obchodování s emisemi skleníkových plynů představuje mechanismus, který sníží znečištění tím nejefektivnějším způsobem. Proto se v řadě zemí intenzívně připravuje, a výjimkou není ani Evropská unie. Klíčovým cílem je zamezit ekologickým pohromám, které co do rozsahu ztrát markantně převyšují případné ekonomické výdaje, spojené se zavedením systému obchodování.
Mechanismus, který by měl být v Evropské unii spuštěn od 1. ledna 2005, má na jedné straně vytvořit jednoznačný tlak na redukci emisí a současně nabídnout flexibilitu při jeho plnění. Obchod s redukcemi má probíhat ne na úrovni států, nýbrž mezi podniky. Členské státy EU přidělují podnikům produkujícím CO2 tzv. povolenky.
Podniky mají na výběr, zda pokryjí svou produkci povolenkami, či zda budou investovat do modernějších technologií, které produkují menší znečištění. V celoevropském měřítku tak musí být přiděleno méně povolenek, než je předpokládaná produkce skleníkového plynu v letech 2005 až 2008, jinak by podniky nebyly nuceny investovat do moderních technologií a snížit množství emisí.
Do obchodování s emisemi se chce zapojit i Česká republika. Na papíře sice splňuje redukční limit stanovený Kjótským protokolem (hlavně v důsledku restrukturalizace a krachu řady podniků těžkého průmyslu před více než deseti lety), ale v absolutních číslech patří mezi nejhorší státy EU. Energetická náročnost je v ČR takřka dvakrát vyšší, než je průměr Unie. Musíme proto začít s kroky, které pomohou vyčistit český průmysl a budou motivovat k investicím do moderních, efektivních technologií.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) připravilo návrh na přidělení povolenek na vypouštění CO2 - takzvaný národní alokační plán. Po intenzívních jednáních s příslušnými podniky, veřejností, ministerstvy a dalšími subjekty jej předloží vládě. Návrh využívá maximální strop, který umožňuje směrnice EU pro příděl povolenek.
Jedinou výjimkou z této zásady je energetika, kde se vláda ve Státní energetické koncepci zavázala zvýšit podíl energie z čistých obnovitelných zdrojů do roku 2005 na pět procent a adekvátně snížit podíl fosilních paliv, jež jsou hlavním zdrojem oxidu uhličitého. Protože část výroby nahradí obnovitelné zdroje, nepotřebuje tento sektor tolik povolenek, kolik by odpovídalo dosavadnímu znečištění.
Podniky mohou povolenky na evropském trhu prodat. Prostředky, které takto získají, budou investovat do nákupu nových technologií. Celý systém není koncipován jako dotace sloužící ke zvýšení produkce skleníkových plynů, ale jako mechanismus k jejich omezení a k podpoře moderních produktivních technologií. Evropská komise jej bude důsledně posuzovat právě s důrazem na splnění jeho cíle - redukce znečištění.
Většina podniků, kterých se obchodování týká, vítá tržní principy daného systému, jeho nízké náklady i příležitost snadno získat prostředky k investicím do nových technologií a zvýšení konkurenceschopnosti. Zároveň podporuje společenský zájem na prevenci přírodních katastrof a následků s nimi spojených, včetně obrovských hospodářských škod a narušení výroby i obchodu.
Návrh alokačního plánu, který MŽP připravilo, zajišťuje další modernizaci a zvýšení produktivity, snížení množství oxidu uhličitého, omezení nebezpečí globálních změn klimatu a zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků.
reklama
Mezinárodní společenství si tento problém uvědomuje. Proto byla přijata Rámcová úmluva o změně klimatu, posléze doplněná Kjótským protokolem. Hodlá snížit produkci skleníkových plynů, které pocházejí hlavně ze spalování ropy, uhlí a zemního plynu, a minimalizovat tak negativní dopady na obyvatele naší planety.
Obchodování s emisemi skleníkových plynů představuje mechanismus, který sníží znečištění tím nejefektivnějším způsobem. Proto se v řadě zemí intenzívně připravuje, a výjimkou není ani Evropská unie. Klíčovým cílem je zamezit ekologickým pohromám, které co do rozsahu ztrát markantně převyšují případné ekonomické výdaje, spojené se zavedením systému obchodování.
Mechanismus, který by měl být v Evropské unii spuštěn od 1. ledna 2005, má na jedné straně vytvořit jednoznačný tlak na redukci emisí a současně nabídnout flexibilitu při jeho plnění. Obchod s redukcemi má probíhat ne na úrovni států, nýbrž mezi podniky. Členské státy EU přidělují podnikům produkujícím CO2 tzv. povolenky.
Podniky mají na výběr, zda pokryjí svou produkci povolenkami, či zda budou investovat do modernějších technologií, které produkují menší znečištění. V celoevropském měřítku tak musí být přiděleno méně povolenek, než je předpokládaná produkce skleníkového plynu v letech 2005 až 2008, jinak by podniky nebyly nuceny investovat do moderních technologií a snížit množství emisí.
Do obchodování s emisemi se chce zapojit i Česká republika. Na papíře sice splňuje redukční limit stanovený Kjótským protokolem (hlavně v důsledku restrukturalizace a krachu řady podniků těžkého průmyslu před více než deseti lety), ale v absolutních číslech patří mezi nejhorší státy EU. Energetická náročnost je v ČR takřka dvakrát vyšší, než je průměr Unie. Musíme proto začít s kroky, které pomohou vyčistit český průmysl a budou motivovat k investicím do moderních, efektivních technologií.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) připravilo návrh na přidělení povolenek na vypouštění CO2 - takzvaný národní alokační plán. Po intenzívních jednáních s příslušnými podniky, veřejností, ministerstvy a dalšími subjekty jej předloží vládě. Návrh využívá maximální strop, který umožňuje směrnice EU pro příděl povolenek.
Jedinou výjimkou z této zásady je energetika, kde se vláda ve Státní energetické koncepci zavázala zvýšit podíl energie z čistých obnovitelných zdrojů do roku 2005 na pět procent a adekvátně snížit podíl fosilních paliv, jež jsou hlavním zdrojem oxidu uhličitého. Protože část výroby nahradí obnovitelné zdroje, nepotřebuje tento sektor tolik povolenek, kolik by odpovídalo dosavadnímu znečištění.
Podniky mohou povolenky na evropském trhu prodat. Prostředky, které takto získají, budou investovat do nákupu nových technologií. Celý systém není koncipován jako dotace sloužící ke zvýšení produkce skleníkových plynů, ale jako mechanismus k jejich omezení a k podpoře moderních produktivních technologií. Evropská komise jej bude důsledně posuzovat právě s důrazem na splnění jeho cíle - redukce znečištění.
Většina podniků, kterých se obchodování týká, vítá tržní principy daného systému, jeho nízké náklady i příležitost snadno získat prostředky k investicím do nových technologií a zvýšení konkurenceschopnosti. Zároveň podporuje společenský zájem na prevenci přírodních katastrof a následků s nimi spojených, včetně obrovských hospodářských škod a narušení výroby i obchodu.
Návrh alokačního plánu, který MŽP připravilo, zajišťuje další modernizaci a zvýšení produktivity, snížení množství oxidu uhličitého, omezení nebezpečí globálních změn klimatu a zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
