Právo: ČEZ chce ukládat oxid uhličitý pod zem
12.7.2007 | PRAHA | Právo | Martin Procházka |
Energetická skupina ČEZ připravuje technologie pro zachycování a ukládání oxidu uhličitého pod zem. Výrazně by se tak snížily emise z tepelných elektráren.
V Česku je podle vedoucího oddělení enviromentální agendy ČEZ Martina Cmírala zatím známa kapacita pro uložení asi 3 miliard tun CO2. Reálné využití lze podle Cmírala čekat až po roce 2020. Náklady na výstavbu separační jednotky velkého rozsahu, tedy u elektráren o výkonu ve stovkách megawattů, by podle Cmírala dosáhly několika miliard korun. Nakolik by tyto investice zvýšily ceny elektřiny, zatím podle něho není jasné.
ČEZ se výstavbou chce zapojit do projektu, který počítá s výstavbou deseti až 12 jednotek v Evropské unii. Do provozu mají být uvedeny v letech 2012 až 2015. S průmyslovým využitím se počítá až po roce 2020, do té doby mají jednotky sloužit k testovacím účelům.
V plánu jsou Hodonín a severní Čechy
ČEZ zatím plánuje výstavbu technologií na zachycování a ukládání CO2 v Hodoníně a severních Čechách. Cílem projektu je ověřit, zda lze tyto technologie provozovat u uhelných elektráren. Projekt je zatím ve stadiu úvah, investice se začne připravovat nejdříve za rok. Ukládání oxidu uhličitého snižuje emise tohoto plynu, který podle vědců přispívá ke globálnímu oteplování Země.
V severních Čechách připadá v úvahu podle Cmírala lokalita Počerady nebo Ledvice, kde se plánuje výstavba nových hnědouhelných bloků. O tom, kde se nakonec bude stavět, se má rozhodnout nejdříve za rok.
Náklady na využití této technologie v současnosti činí zhruba 25 až 60 eur (přibližně 700 až 1700 korun) na tunu CO2. Vědci se už dříve shodli, že pokud by ceny za tunu klesly pod 20 eur (zhruba 560 korun), může být technologie zavedena průmyslově během desetiletí. „Střednědobým cílem je mít alespoň jednu demonstrační jednotku této technologie při existující elektrárně či u zcela nového zdroje,“ řekl ředitel úseku rozvoje ČEZ Jiří Feist.
V severních Čechách by výhodou technologie zachycování a ukládání CO2 byl velký výkon, nevýhodou naopak nedostatek místa pro ukládání. V Hodoníně by výhoda spočívala ve společném spalování biomasy a v možnosti ukládání v blízkosti výroby. Naopak nevýhodou této lokality je menší výkon a to, že zde není odsíření.
Samotná technologie se skládá ze zachycování oxidu uhličitého, jeho přepravy potrubím a z uložení. Nejčastěji se uvažuje o ukládání do hlubokých nevyužívaných uhelných slojí nebo do vytěžených ložisek ropy a zemního plynu. Ve světě se technologie zatím pouze testuje, například v Dánsku.
ČEZ se nyní také účastní projektu EU GeoCapacity, v rámci něhož probíhá průzkum vhodných podzemních kapacit pro ukládání oxidu uhličitého ve střední a východní Evropě.
reklama
ČEZ se výstavbou chce zapojit do projektu, který počítá s výstavbou deseti až 12 jednotek v Evropské unii. Do provozu mají být uvedeny v letech 2012 až 2015. S průmyslovým využitím se počítá až po roce 2020, do té doby mají jednotky sloužit k testovacím účelům.
V plánu jsou Hodonín a severní Čechy
ČEZ zatím plánuje výstavbu technologií na zachycování a ukládání CO2 v Hodoníně a severních Čechách. Cílem projektu je ověřit, zda lze tyto technologie provozovat u uhelných elektráren. Projekt je zatím ve stadiu úvah, investice se začne připravovat nejdříve za rok. Ukládání oxidu uhličitého snižuje emise tohoto plynu, který podle vědců přispívá ke globálnímu oteplování Země.
V severních Čechách připadá v úvahu podle Cmírala lokalita Počerady nebo Ledvice, kde se plánuje výstavba nových hnědouhelných bloků. O tom, kde se nakonec bude stavět, se má rozhodnout nejdříve za rok.
Náklady na využití této technologie v současnosti činí zhruba 25 až 60 eur (přibližně 700 až 1700 korun) na tunu CO2. Vědci se už dříve shodli, že pokud by ceny za tunu klesly pod 20 eur (zhruba 560 korun), může být technologie zavedena průmyslově během desetiletí. „Střednědobým cílem je mít alespoň jednu demonstrační jednotku této technologie při existující elektrárně či u zcela nového zdroje,“ řekl ředitel úseku rozvoje ČEZ Jiří Feist.
V severních Čechách by výhodou technologie zachycování a ukládání CO2 byl velký výkon, nevýhodou naopak nedostatek místa pro ukládání. V Hodoníně by výhoda spočívala ve společném spalování biomasy a v možnosti ukládání v blízkosti výroby. Naopak nevýhodou této lokality je menší výkon a to, že zde není odsíření.
Samotná technologie se skládá ze zachycování oxidu uhličitého, jeho přepravy potrubím a z uložení. Nejčastěji se uvažuje o ukládání do hlubokých nevyužívaných uhelných slojí nebo do vytěžených ložisek ropy a zemního plynu. Ve světě se technologie zatím pouze testuje, například v Dánsku.
ČEZ se nyní také účastní projektu EU GeoCapacity, v rámci něhož probíhá průzkum vhodných podzemních kapacit pro ukládání oxidu uhličitého ve střední a východní Evropě.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
