Časopis Krkonoše: Ekozor: Česko - polská spolupráce v ekologické výchově na území KRNAP a KPN
13.10.2003 | LIBEREC | Časopis Krkonoše
Ekologická výchova má na české straně Krkonoš, v Krkonošském národním parku, lepší materiální podmínky. Není to jen existencí Krkonošského střediska ekologické výchovy na Rýchorské boudě, ale i Stanice mladých přírodovědců ve Vrchlabí. Naší výhodou je také větší počet pracovníků, kteří se vzdělávání v ochraně přírody věnují profesionálně.
Skutečnost, že Krkonoše jsou jen jedny, svedla dohromady pracovníky ekologické výchovy z obou národních parků. Zpočátku to byly nesmělé návštěvy hlavně z polské strany za poznáváním, jak to děláme u nás. Polští kolegové přijížděli se skupinami školáků, ale i učitelů. Nejprve na jednodenní exkurze, později na vícedenní akce na Rýchorskou boudu. Uskutečnil se projekt monitorování žab na území Krkonoš a Stolových hor. První prázdninová akce Ekoklubu Rýchorák na území KPN se uskutečnila v roce 2001. Navazovala vlastně na akce předcházející, kdy děti putovaly po Krkonoších a prováděly pozorování krkonošské květeny, zvířeny, vod a počasí. Tentokrát se podařilo na dva dny překročit hranice a stejná pozorování uskutečnit, s pomocí polských kolegů, i na jejich straně. Možnost nocování v Domku mysliwskim blízko Malého stawu byla tehdy pro mladé ochránce přírody velkým zážitkem.
V roce 2002 pro nás už nebyla polská část Krkonoš úplnou neznámou, a také ti, kteří se o nás starali, byli našimi přáteli. Tentokrát se naší základnou na dvě noci stalo schronisko pod Labskim szczytem, kousek pod hřebeny, blízko Sněžných jam. Cítili jsme i Krakonošův dech. Během celodenní výpravy jsme vše prozkoumali a seznámili jsme se i s místem, kde v čedičové žíle roste glaciální relikt lomikámen sněžný. A právě loni vznikla myšlenka uskutečnit prázdninové poznávací putování Ekoklubu Rýchorák společně s polskými mladými ochránci přírody. Hned od začátku roku 2003 probíhaly přípravy prázdninového putování českých a polských dětí „Krkonoše-Karkonosze“. Podporu jsme našli u obou správ národních parků. A když jsme se 6. července setkali na Alfrédce nad Harrachovem, dostavil se pocit sounáležitosti s bilaterální biosférickou rezervací, kterou naše dva parky představují. Chtěli jsme naším putováním plnit poslání tohoto společného uskupení. Naše cesta se klikatila od Harrachova po Sněžku. Čtyřikrát jsme překročili hranici, dělící oba naše národy, ale stále jsme byli v jedněch horách. V průběhu putování vznikly česko-polské družiny, ve kterých děti prováděly svá pozorování a také se lépe poznaly, společně si vařily, osvojovaly si jazyk těch druhých.
Naše debaty o Krkonoších probíhaly i v nově postaveném informačním středisku KPN ve Szklarské Porębě, kde bude také centrum pro ekologickou výchovu. Děti si všimly, že na polské straně je málo informačních panelů a středisek. U nás je jich sice dost, ale chybí informace v polštině. Na polské straně jsme navštívili jejich skvosty, vodopády Kamienczyku a Szklarky, a také Malý a Velký stav, Velkou sněžnou jámu a Černou jámu, Krakonošovo muzeum i s českými popisy, vzácné kameny valonských mistrů. Na české straně jsme si prohlédli harrachovskou sklárnu a muzeum skla, Mumlavské vodopády, Labský vodopád a pramen Labe, Růženčinu zahrádku, Harrachovy kameny, Zlaté návrší a Pančavský vodopád i obludu Labskou boudu. Na Bínovce nás se svým milým povídáním a promítáním o Krkonoších navštívil pan ing. Petr Kadleček. Nejdelší túra měřila 28 kilometrů, nejmladším účastníkům bylo 11 let, nejstarším 20 let, nejvyšším a posledním společným místem se stala Sněžka. Na Sněžce bylo víc lidí než kamení a hrozně tam foukalo, a tak jsme si poslední slova řekli v kapli sv. Vavřince, snad nám to sv. Vavřinec promine. Z těch slov vyplynulo, že příští rok uspořádáme další společnou akci. Došlo k výměně adres, vznikl česko-polský slovník nejpoužívanějších slov.
Poděkování za možnost uspořádat toto přeshraniční putování patří oběma parkům a řadě nejmenovaných pracovníků zejména ze střediska TES Harrachov. Bez fungující komunikace s paní Sabinou Tabaka by se putování nekonalo. Díky Sabino, díky Lešku.
reklama
V roce 2002 pro nás už nebyla polská část Krkonoš úplnou neznámou, a také ti, kteří se o nás starali, byli našimi přáteli. Tentokrát se naší základnou na dvě noci stalo schronisko pod Labskim szczytem, kousek pod hřebeny, blízko Sněžných jam. Cítili jsme i Krakonošův dech. Během celodenní výpravy jsme vše prozkoumali a seznámili jsme se i s místem, kde v čedičové žíle roste glaciální relikt lomikámen sněžný. A právě loni vznikla myšlenka uskutečnit prázdninové poznávací putování Ekoklubu Rýchorák společně s polskými mladými ochránci přírody. Hned od začátku roku 2003 probíhaly přípravy prázdninového putování českých a polských dětí „Krkonoše-Karkonosze“. Podporu jsme našli u obou správ národních parků. A když jsme se 6. července setkali na Alfrédce nad Harrachovem, dostavil se pocit sounáležitosti s bilaterální biosférickou rezervací, kterou naše dva parky představují. Chtěli jsme naším putováním plnit poslání tohoto společného uskupení. Naše cesta se klikatila od Harrachova po Sněžku. Čtyřikrát jsme překročili hranici, dělící oba naše národy, ale stále jsme byli v jedněch horách. V průběhu putování vznikly česko-polské družiny, ve kterých děti prováděly svá pozorování a také se lépe poznaly, společně si vařily, osvojovaly si jazyk těch druhých.
Naše debaty o Krkonoších probíhaly i v nově postaveném informačním středisku KPN ve Szklarské Porębě, kde bude také centrum pro ekologickou výchovu. Děti si všimly, že na polské straně je málo informačních panelů a středisek. U nás je jich sice dost, ale chybí informace v polštině. Na polské straně jsme navštívili jejich skvosty, vodopády Kamienczyku a Szklarky, a také Malý a Velký stav, Velkou sněžnou jámu a Černou jámu, Krakonošovo muzeum i s českými popisy, vzácné kameny valonských mistrů. Na české straně jsme si prohlédli harrachovskou sklárnu a muzeum skla, Mumlavské vodopády, Labský vodopád a pramen Labe, Růženčinu zahrádku, Harrachovy kameny, Zlaté návrší a Pančavský vodopád i obludu Labskou boudu. Na Bínovce nás se svým milým povídáním a promítáním o Krkonoších navštívil pan ing. Petr Kadleček. Nejdelší túra měřila 28 kilometrů, nejmladším účastníkům bylo 11 let, nejstarším 20 let, nejvyšším a posledním společným místem se stala Sněžka. Na Sněžce bylo víc lidí než kamení a hrozně tam foukalo, a tak jsme si poslední slova řekli v kapli sv. Vavřince, snad nám to sv. Vavřinec promine. Z těch slov vyplynulo, že příští rok uspořádáme další společnou akci. Došlo k výměně adres, vznikl česko-polský slovník nejpoužívanějších slov.
Poděkování za možnost uspořádat toto přeshraniční putování patří oběma parkům a řadě nejmenovaných pracovníků zejména ze střediska TES Harrachov. Bez fungující komunikace s paní Sabinou Tabaka by se putování nekonalo. Díky Sabino, díky Lešku.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
