MF Dnes: Gorila o holi šokuje vědce
8.10.2005 | PRAHA | MF Dnes | Michal Mocek |
Když člověk neví, do čeho jde, ohledává si cestu holí. Když to neví gorila - udělá totéž. A udělá to úplně přirozeně, bez rozmýšlení, jako by se to rozumělo samo sebo
Tak aspoň jednala gorilí samice Leah, když v bažinaté krajině konžského parku NouabaléNdoki narazila na výmol po slonech, jenž byl zalitý vodou.
Nejdříve si myslela, že je dost velká, aby prošla jen tak, bez ničeho. Gorila je velké zvíře a na podobné sebevědomí má nárok. Když však Leah po několika krocích zapadla do vody až po prsa, usoudila, že na to musí jít jinak - a hned věděla jak. Vyhrabala se z vody, popadla suchou větev a s ní začala ohledávat bažinaté dno, zakryté kalnou vodou.
„Měřila hloubku vody a neuvěřitelné na tom je, že to dělala úplně stejně jako my,“ řekl německý antropolog Thomas Breuer, jehož tým, vyslaný americkou Společností pro ochranu divokého života (WCS), celou scénu natočil.
Se špatnou pověstí
U člověka takové chování nepřekvapí. U goril bylo až dosud nepředstavitelné. „Je to senzační objev, gorily byly dlouho považovány za hloupější než ostatní velké opice,“ konstatoval americký expert Frans de Waal.
Kdyby to byl aspoň šimpanz, nikdo by se asi příliš nedivil. Ale gorila? „Šimpanzi jsou zobrazováni jako superopice, zatímco gorily jsou ty velké bestie z lesa,“ říká poněkud zahořkle de Waalův kolega Richard Carrol a hned se snaží pohled na největší lidoopy opravit: „Jsou to velmi inteligentní zvířata, ale nemusí být tak jemní jako šimpanzi. Ukazuje se však, že nížinné gorily mají schopnosti velmi podobné svým nejbližším příbuzným.“ U těch vědci sledují používání nástrojů už desítky let. U goril až do Breuerova objevu nebylo zjištěno nic podobného, i když Carrol svého času tvrdil, že divoké gorily se dovedou bránit před leopardy pomocí větví.
Proč až nyní?
Od zajatých goril už mají vědci celou řadu dokladů o používání nástrojů, ať už k získávání potravy či k metání. Přitom se ukázalo, že nejsou o nic méně vynalézavé než šimpanzí příbuzní. Nikdo však nemohl vyloučit, že mohutné opice jen předváděly něco, co okoukaly od svých věznitelů a co samy jinak nesvedou. Po výzkumech v parku Nouabalé-Ndoki je s podobnými pochybnostmi konec. Zůstává však otázka, proč se až nyní podařilo zjistit používání nástrojů u goril. Důvody mohou být dva. Předně, tito tvorové se bojí lidí mnohem více než šimpanzi. Sledovat divoké gorily není nijak jednoduché a asi ani nijak bezpečné.
Jak navíc připomíná britská expertka Gillian Sebestyen Forresteroová, která se zabývá komunikací goril, „většina případů používání nástrojů u velkých opic je založena na získávání potravy“. Tak například šimpanzi se hrabou holí v termitišti, aby se dostali k hemživé, ale chutné potravě, zatímco kamení jim pomáhá při prorážení tvrdých slupek ořechů.
Gorily to však nepotřebují. Termitiště snadno rozházejí svýma silnýma rukama a ořechy prostě rozkousnou. Lze říci, že k používání nástrojů vlastně nemají důvod.
Používání holí k ohledávání cesty, k opírání v nestabilním terénu nebo k „přemostění“ rozbahněné země je však něco jiného než vybírání termitů a louskání ořechů. Ukazuje, že opice mohou používat nástroje i v situacích, o nichž vědci dosud příliš neuvažovali.
Chování Leah nebo další samice Effi, která použila větev jako můstek přes rozbahněné místo, je pro ně překvapením, jak naznačil americký antropolog Craig Stanford. „Vůbec jsme to nečekali. Gorily nedělají spoustu věcí, které dělají jiné velké opice. Nejedí maso a neloví. Vedou i usedlejší způsob života,“ řekl časopisu National Geographic.
Nemohou být Leah či Effi výjimkou ve své tlupě, čítající asi 140 goril? Breuer upozorňuje, že již v minulosti byla nalezena řada větví, použitých k „přemostění“ bahnitých míst, u nichž byly stopy po gorilách. Chyběl jen doklad, že primáti použily tyto větve záměrně.
Nový objev není důležitý jen pro opice. Týká se i lidí. Nastoluje otázku, zda používání nástrojů, které lidé donedávna považovali za svůj typický rys, nevzniklo už před mnoha miliony let u společného předka velkých opic a dnešního člověka.
reklama
Nejdříve si myslela, že je dost velká, aby prošla jen tak, bez ničeho. Gorila je velké zvíře a na podobné sebevědomí má nárok. Když však Leah po několika krocích zapadla do vody až po prsa, usoudila, že na to musí jít jinak - a hned věděla jak. Vyhrabala se z vody, popadla suchou větev a s ní začala ohledávat bažinaté dno, zakryté kalnou vodou.
„Měřila hloubku vody a neuvěřitelné na tom je, že to dělala úplně stejně jako my,“ řekl německý antropolog Thomas Breuer, jehož tým, vyslaný americkou Společností pro ochranu divokého života (WCS), celou scénu natočil.
Se špatnou pověstí
U člověka takové chování nepřekvapí. U goril bylo až dosud nepředstavitelné. „Je to senzační objev, gorily byly dlouho považovány za hloupější než ostatní velké opice,“ konstatoval americký expert Frans de Waal.
Kdyby to byl aspoň šimpanz, nikdo by se asi příliš nedivil. Ale gorila? „Šimpanzi jsou zobrazováni jako superopice, zatímco gorily jsou ty velké bestie z lesa,“ říká poněkud zahořkle de Waalův kolega Richard Carrol a hned se snaží pohled na největší lidoopy opravit: „Jsou to velmi inteligentní zvířata, ale nemusí být tak jemní jako šimpanzi. Ukazuje se však, že nížinné gorily mají schopnosti velmi podobné svým nejbližším příbuzným.“ U těch vědci sledují používání nástrojů už desítky let. U goril až do Breuerova objevu nebylo zjištěno nic podobného, i když Carrol svého času tvrdil, že divoké gorily se dovedou bránit před leopardy pomocí větví.
Proč až nyní?
Od zajatých goril už mají vědci celou řadu dokladů o používání nástrojů, ať už k získávání potravy či k metání. Přitom se ukázalo, že nejsou o nic méně vynalézavé než šimpanzí příbuzní. Nikdo však nemohl vyloučit, že mohutné opice jen předváděly něco, co okoukaly od svých věznitelů a co samy jinak nesvedou. Po výzkumech v parku Nouabalé-Ndoki je s podobnými pochybnostmi konec. Zůstává však otázka, proč se až nyní podařilo zjistit používání nástrojů u goril. Důvody mohou být dva. Předně, tito tvorové se bojí lidí mnohem více než šimpanzi. Sledovat divoké gorily není nijak jednoduché a asi ani nijak bezpečné.
Jak navíc připomíná britská expertka Gillian Sebestyen Forresteroová, která se zabývá komunikací goril, „většina případů používání nástrojů u velkých opic je založena na získávání potravy“. Tak například šimpanzi se hrabou holí v termitišti, aby se dostali k hemživé, ale chutné potravě, zatímco kamení jim pomáhá při prorážení tvrdých slupek ořechů.
Gorily to však nepotřebují. Termitiště snadno rozházejí svýma silnýma rukama a ořechy prostě rozkousnou. Lze říci, že k používání nástrojů vlastně nemají důvod.
Používání holí k ohledávání cesty, k opírání v nestabilním terénu nebo k „přemostění“ rozbahněné země je však něco jiného než vybírání termitů a louskání ořechů. Ukazuje, že opice mohou používat nástroje i v situacích, o nichž vědci dosud příliš neuvažovali.
Chování Leah nebo další samice Effi, která použila větev jako můstek přes rozbahněné místo, je pro ně překvapením, jak naznačil americký antropolog Craig Stanford. „Vůbec jsme to nečekali. Gorily nedělají spoustu věcí, které dělají jiné velké opice. Nejedí maso a neloví. Vedou i usedlejší způsob života,“ řekl časopisu National Geographic.
Nemohou být Leah či Effi výjimkou ve své tlupě, čítající asi 140 goril? Breuer upozorňuje, že již v minulosti byla nalezena řada větví, použitých k „přemostění“ bahnitých míst, u nichž byly stopy po gorilách. Chyběl jen doklad, že primáti použily tyto větve záměrně.
Nový objev není důležitý jen pro opice. Týká se i lidí. Nastoluje otázku, zda používání nástrojů, které lidé donedávna považovali za svůj typický rys, nevzniklo už před mnoha miliony let u společného předka velkých opic a dnešního člověka.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
