Právo: Hon na mořské ryby rozsévá smrt i v pralese
9.6.2003 | PRAHA | Právo
Velmi intenzívní rybolov u afrických břehů, kam se průmyslově soustředil po vyplenění oceánských lovišť, má i své suchozemské dopady: drobní rybáři jsou stále méně úspěšní, a to zase způsobilo vyšší poptávku po mase divokých zvířat.
Ta ve zbytcích původních lesů rychle mizí, konstatovala jedna z konferencí na okraj summitu NEPAD minulý týden. Ocitneme se na planetě sami, varují nikoli v nadsázce ekologové. "Evropská unie, která vysílá své rybolovné flotily do západoafrických vod, nepřímo podněcuje nelegální lov divokých pralesních zvířat," obvinil Evropu a s ní Jižní Koreu a Japonsko šéf britské Rady ekologického výzkumu John Lawton. "Naši aktivisté odhadují, že každoročně je z pralesů západní Afriky získáno (v důsledku neúspěšného rybolovu) na milión tun masa velkých opic, antilop a dalších ohrožených druhů," dodal. Jak oceánské lodě doslova odrybňují šelfové vody, na obyvatelstvo z pobřeží s jeho bárkami už v moři nic nezbude. Potřebné proteiny proto hledá v mase velkých zvířat. Lidé z pobřeží buď přímo loví v pralese, nebo vypaluji divoké porosty, aby získali pastviny pro větší stáda dobytka. Na pobřeží žije 40 procent obyvatel západoafrických zemí. Důsledkem jejich přeorientace z rybolovu na lov a dobytkářství - to však jen v malé míře - je pak devastace počtu velkých zvířat i pralesa. EU se na konferenci NEPAD v nigerijské metropoli Abuja bránila, že její flotily odlovily z afrických vod za posledních pět let jen kolem tří procent celkového výlovu EU a ještě šlo o údajné "přebytky" ryb. V duchu ekonomické pomoci hodlá EU podle komisaře pro rybolov Franze Fischera od dohod o "přístupu k lovištím" přecházet k "partnerským dohodám". O udržitelnosti rybolovu se však jednání nevedou. Snahy pomáhat rozvoji Afriky podle euroamerických receptů nefungují ani ve východní části kontinentu. "Pomoc" nadnárodních korporací při rozvoji vnitrozemských oblastí výstavbou přehrad a těžebního průmyslu v první fázi vždy znamená vybudování infrastruktury. Stavební dělníci potřebují jíst a kvůli pokulhávajícímu zásobování jsou často odkázáni na to, co si uloví, tedy pralesní antilopy a velké opice. Jak se silnice zařezávají do pralesa nebo jen málo obydlených oblastí, zvyšuje se jejich dostupnost. To znamená i dostupnost této "zvěřiny", v africké kuchyni představující tradiční lahůdku. Ačkoliv je to v mnoha zemích zakázané, luxusní restaurace a hotely ji mají vždy na jídelníčku.
Pravdivé báchorky
Kanadští oceánologové z univerzity v Halifaxu nedávno šokovali v časopisu Nature zjištěním, že z moří vymizelo 90 procent velkých ryb. Vědci tvrdí, že námořnické zkazky o patnáctimetrových žralocích a o plachetnících, propichujících několikametrovým "mečem" dna člunů, nejsou báchorky. "Obrovská ryba, kterou ulovil Hemingwayův stařec Santiago, nebyla výplodem spisovatelovy fantazie," je přesvědčen Jeremy Jackson ze Scrippsova institutu v kalifornské La Jolla. Takových rozměrů však už jedinci dnešní decimované rybí populace nemají vůbec čas dorůst. Studie založená na stoletých záznamech rybářů ukázala nedostatečnost opatrných úvah rybného průmyslu o přechodu k udržitelnějším metodám rybolovu a k vytváření "rybích rezervací". Snížení výlovu v řádech procent a roků situaci podle ekologů nezachrání: například tuňák již u brazilských břehů vymizel. Za posledních 15 let tu japonské plovoucí konzervárny neulovily žádného, přičemž ještě za 80. léta úlovek činil 200 tisíc kusů. Nejde jen o lokální vymizení jednoho druhu - přítomnost dravců udržuje ostatní "zvěř" v dobré kondici a nutí ji k efektivnímu rozmnožování. Méně rybích dravců tedy znamená - pro někoho možná paradoxně - méně ryb. Jestliže počet dravých ryb klesl za století na polovinu až desetinu, vyžaduje jejich další přežití nejpřísnější ochranný režim - tedy i dostatek přirozené potravy. To znamená menších hejnových ryb. Moratorium na průmyslový rybolov, samo o sobě pro rybářské velmoci sotva přijatelné, by vedlo k obnově množství ikvality ryb v mořích. Ve svých důsledcích by pak ulevilo i pralesům a velkým zvířatům. Tak komplexního a dlouhodobého myšlení však na spotřebu orientovaná společnost není schopna.
Prohráváme boj o záchranu druhů
Pro záchranu živočišných druhů dělá lidstvo jen málo, říká Peter Raven, ředitel státní Botanické zahrady v Missouri a profesor botaniky na Washingtonově univerzitě v St. Louis. "Známe sotva 15 procent existujících druhů a z nich chráníme jen zlomeček," řekl v Londýně v úvodní přednášce k nedávnému Světovému dni biodiverzity. Za posledních 50 let přišlo lidstvo v důsledku rozvoje měst, přehnojování a vysušování o pětinu orné půdy, třetina lesních ploch byla vykácena bez vysazení náhradních porostů, planeta ztratila asi sedm procent ochranné ozónové vrstvy. Raven připomněl i známý výpočet ochranářů, že kdyby každý ze 6 miliard lidí chtěl žít na stejné úrovni, jaká je v nejvyspělejších státech, potřebovalo by lidstvo další dvě zeměkoule.
reklama
Pravdivé báchorky
Kanadští oceánologové z univerzity v Halifaxu nedávno šokovali v časopisu Nature zjištěním, že z moří vymizelo 90 procent velkých ryb. Vědci tvrdí, že námořnické zkazky o patnáctimetrových žralocích a o plachetnících, propichujících několikametrovým "mečem" dna člunů, nejsou báchorky. "Obrovská ryba, kterou ulovil Hemingwayův stařec Santiago, nebyla výplodem spisovatelovy fantazie," je přesvědčen Jeremy Jackson ze Scrippsova institutu v kalifornské La Jolla. Takových rozměrů však už jedinci dnešní decimované rybí populace nemají vůbec čas dorůst. Studie založená na stoletých záznamech rybářů ukázala nedostatečnost opatrných úvah rybného průmyslu o přechodu k udržitelnějším metodám rybolovu a k vytváření "rybích rezervací". Snížení výlovu v řádech procent a roků situaci podle ekologů nezachrání: například tuňák již u brazilských břehů vymizel. Za posledních 15 let tu japonské plovoucí konzervárny neulovily žádného, přičemž ještě za 80. léta úlovek činil 200 tisíc kusů. Nejde jen o lokální vymizení jednoho druhu - přítomnost dravců udržuje ostatní "zvěř" v dobré kondici a nutí ji k efektivnímu rozmnožování. Méně rybích dravců tedy znamená - pro někoho možná paradoxně - méně ryb. Jestliže počet dravých ryb klesl za století na polovinu až desetinu, vyžaduje jejich další přežití nejpřísnější ochranný režim - tedy i dostatek přirozené potravy. To znamená menších hejnových ryb. Moratorium na průmyslový rybolov, samo o sobě pro rybářské velmoci sotva přijatelné, by vedlo k obnově množství ikvality ryb v mořích. Ve svých důsledcích by pak ulevilo i pralesům a velkým zvířatům. Tak komplexního a dlouhodobého myšlení však na spotřebu orientovaná společnost není schopna.
Prohráváme boj o záchranu druhů
Pro záchranu živočišných druhů dělá lidstvo jen málo, říká Peter Raven, ředitel státní Botanické zahrady v Missouri a profesor botaniky na Washingtonově univerzitě v St. Louis. "Známe sotva 15 procent existujících druhů a z nich chráníme jen zlomeček," řekl v Londýně v úvodní přednášce k nedávnému Světovému dni biodiverzity. Za posledních 50 let přišlo lidstvo v důsledku rozvoje měst, přehnojování a vysušování o pětinu orné půdy, třetina lesních ploch byla vykácena bez vysazení náhradních porostů, planeta ztratila asi sedm procent ochranné ozónové vrstvy. Raven připomněl i známý výpočet ochranářů, že kdyby každý ze 6 miliard lidí chtěl žít na stejné úrovni, jaká je v nejvyspělejších státech, potřebovalo by lidstvo další dvě zeměkoule.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
