Právo: I dům šetřící energii zasluhuje státní dotaci
26.7.2006 | PRAHA | Právo | Jiří Svoboda |
Po volbách většinou nastává ideální doba pro započetí změn. Jedna z věcí, která si jistě změnu zaslouží, je způsob, jak dnes náš stát motivuje snižování spotřeby energie z neobnovitelných zdrojů. Ten totiž považuji za velmi nespravedlivý a neefektivní, píše Jiří Svoboda.
Ukážu to na jednoduchém příkladu. Stavím-li rodinný dům, mohu jej postavit i tak, že oproti běžně stavěnému rodinnému domu ušetřím na topení ročně například 2000 kubíků zemního plynu při navýšení investic na stavbu domu o 100 až 200 tisíc Kč. Na takový dům nemám šanci získat od státu jakoukoli dotaci.
Z množství uspořeného zemního plynu lze ročně vyrobit asi 10 000 kWh elektřiny. Postavím-li sluneční elektrárnu o stejném ročním výkonu za zhruba 1,5 až 2 milióny Kč, dostanu od státu ročně na zelených bonusech příspěvek kolem 126 000 Kč. Postavím-li větrnou elektrárnu, dostanu ročně 20 000 Kč a za malou vodní elektrárnu ročně 14 000 Kč.
Rozdílná státní dotace je nastavena tak, aby se vyrovnala ekonomická návratnost investičně různě náročných obnovitelných zdrojů. Jinými slovy, čím neefektivnější je obnovitelný zdroj, tím vyšší dotaci od státu získá. Dobře postavený rodinný dům je tak vlastně „vyznamenán“ nulovou dotací od státu. Kolik však ročně přibude špatně postavených domů a jaký je to potenciál dlouhodobých úspor energie, nebudu raději počítat.
Absurdnost státní podpory vyniká u slunečních elektráren, kdy prvních patnáct let fotovoltaické články jen „splácejí“ elektřinu vloženou do jejich výroby a přitom pobírají tučný zelený bonus. Může se však přihodit, že se vbrzku objeví obrovské množství investorů do slunečních elektráren a stát jim bude muset vyplácet vysoké zelené bonusy, či draze vykupovat vyrobenou elektřinu po dobu 15 let, aniž za tuto dobu tyto sluneční elektrárny přispějí do celkové energetické bilance jedinou kilowatthodinou.
Chceme-li brát snižování spotřeby energie z neobnovitelných zdrojů vážně, je třeba systém motivace zásadně změnit. Doufejme jen, že to nebude způsobem, že vznikne řada dalších institucí udělujících státní dotace. Každopádně je to téma hodné zamyšlení a diskuse.
reklama
Z množství uspořeného zemního plynu lze ročně vyrobit asi 10 000 kWh elektřiny. Postavím-li sluneční elektrárnu o stejném ročním výkonu za zhruba 1,5 až 2 milióny Kč, dostanu od státu ročně na zelených bonusech příspěvek kolem 126 000 Kč. Postavím-li větrnou elektrárnu, dostanu ročně 20 000 Kč a za malou vodní elektrárnu ročně 14 000 Kč.
Rozdílná státní dotace je nastavena tak, aby se vyrovnala ekonomická návratnost investičně různě náročných obnovitelných zdrojů. Jinými slovy, čím neefektivnější je obnovitelný zdroj, tím vyšší dotaci od státu získá. Dobře postavený rodinný dům je tak vlastně „vyznamenán“ nulovou dotací od státu. Kolik však ročně přibude špatně postavených domů a jaký je to potenciál dlouhodobých úspor energie, nebudu raději počítat.
Absurdnost státní podpory vyniká u slunečních elektráren, kdy prvních patnáct let fotovoltaické články jen „splácejí“ elektřinu vloženou do jejich výroby a přitom pobírají tučný zelený bonus. Může se však přihodit, že se vbrzku objeví obrovské množství investorů do slunečních elektráren a stát jim bude muset vyplácet vysoké zelené bonusy, či draze vykupovat vyrobenou elektřinu po dobu 15 let, aniž za tuto dobu tyto sluneční elektrárny přispějí do celkové energetické bilance jedinou kilowatthodinou.
Chceme-li brát snižování spotřeby energie z neobnovitelných zdrojů vážně, je třeba systém motivace zásadně změnit. Doufejme jen, že to nebude způsobem, že vznikne řada dalších institucí udělujících státní dotace. Každopádně je to téma hodné zamyšlení a diskuse.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
