Ižurnál: Režisér Cameron podnikl první sólový ponor do Mariánského příkopu
26.3.2012 | Ižurnál | Lucie Maňourová |
Teprve třetí člověk v historii se podíval na nejhlubší místo planety, vůbec poprvé pak v sólovém ponoru. Do téměř jedenáctikilometrové hloubky na dno Mariánského příkopu sestoupil hollywoodský režisér James Cameron, tvůrce velkofilmu Titanic, ale také nadšený amatérský oceánolog a potápěč.
Cameron byl v ponorce připojen datovým kabelem na mateřskou loď a ta posílala jeho zprávy v přímém přenosu na sociální síť Twitter. „Nemůžu se dočkat, až se s vámi podělím o to, co tady vidím,“ psal při sestupu.
Do extrémních hloubek se ponořil už několikrát.
„Když začíná ponor, je to ohromně vzrušující. Jenom vidět, jak mizí hladina, jak se potápěči kolem mění v malé figurky, a vidíte, jak lodě prostě mizí. A vy jen klesáte do temnoty a dlouho, dlouho padáte dolů. Kolem vás se míhá plankton a pak zmizí i ten a voda je naprosto čirá. Jde to hrozně rychle – za dvacet, třicet minut proletíte kolem hloubky, ve které leží Titanic. Pak minete bod, kam se za vámi mohou vydat ostatní ponorky, a klesáte pořád dál,“ popsal Cameron v rozhovoru pro BBC pocity z minulých ponorů.
Na dno Mariánského příkopu se snesl v jednomístném batyskafu, který ho chránil před tlakem vody dosahujícím na dně příkopu 1100 barů. „Fyzická náročnost sestupu v batyskafu je zanedbatelná, nicméně tlak na psychiku je obrovský. Představte si, že tam je úplně sám a nad sebou má 11 kilometrů vody,“ říká instruktor potápění Martin Vrtiška.
Cesta dolů trvala Cameronovi jen dvě hodiny, zpátky byl už za 70 minut. Potápění v batyskafu totiž šetří čas, který se musí věnovat při volném potápění ohledům na organismus.
„Rekord s přístrojem s takzvaným otevřeným okruhem drží Pascal Bernabe, a to do hloubky 330 metrů. Sestup mu trval zhruba 45 minut a výstup 9 a půl hodiny. Bylo to kvůli dekompresním zastávkám a kvůli tomu, aby se jeho organismus vypořádal s nadměrným množstvím dusíku rozpuštěným v tkáních,“ vysvětluje Vrtiška.
Ponorem na dno Mariánského příkopu sledoval Cameron své vědecké a filmařské zájmy. „Cameron je obrovský nadšenec pro oceány a moře. Dnes víme o hodně víc o vesmíru než o hlubinách oceánů. Nemyslím si, že by to pro něj bylo zviditelnění, spíš přínos pro vědu, co by tam mohlo být, a pro lidstvo,“ potvrzuje Vrtiška.
„Už jako dítě jsem snil o tom, že se potopím na dno oceánu, do nejhlubších hloubek. Bylo to pro mě něco jako Svatý Grál. Nikdo neví, co tam dole můžeme najít. Ale každý ponor přinese určitě nějaký objev,“ řekl režisér BBC.
„Tam dole jsou magická místa, která nikdy nikdo předtím nespatřil. A to mě na tom láká – pokaždé uvidím něco nového, naberu nějaké vzorky a natočím to ve 3D. Má to vědecký rozměr, ale taky to pak můžu ukázat ostatním lidem, kteří by si něco takového nikdy nedokázali představit,“ vysvětlil.
Tak extrémní ponor absolvovali před Cameronem pouze Američan Don Walsh a švýcarský oceánograf Jacques Piccard ve speciálním batyskafu Trieste v lednu 1960.
reklama
Do extrémních hloubek se ponořil už několikrát.
„Když začíná ponor, je to ohromně vzrušující. Jenom vidět, jak mizí hladina, jak se potápěči kolem mění v malé figurky, a vidíte, jak lodě prostě mizí. A vy jen klesáte do temnoty a dlouho, dlouho padáte dolů. Kolem vás se míhá plankton a pak zmizí i ten a voda je naprosto čirá. Jde to hrozně rychle – za dvacet, třicet minut proletíte kolem hloubky, ve které leží Titanic. Pak minete bod, kam se za vámi mohou vydat ostatní ponorky, a klesáte pořád dál,“ popsal Cameron v rozhovoru pro BBC pocity z minulých ponorů.
Na dno Mariánského příkopu se snesl v jednomístném batyskafu, který ho chránil před tlakem vody dosahujícím na dně příkopu 1100 barů. „Fyzická náročnost sestupu v batyskafu je zanedbatelná, nicméně tlak na psychiku je obrovský. Představte si, že tam je úplně sám a nad sebou má 11 kilometrů vody,“ říká instruktor potápění Martin Vrtiška.
Cesta dolů trvala Cameronovi jen dvě hodiny, zpátky byl už za 70 minut. Potápění v batyskafu totiž šetří čas, který se musí věnovat při volném potápění ohledům na organismus.
„Rekord s přístrojem s takzvaným otevřeným okruhem drží Pascal Bernabe, a to do hloubky 330 metrů. Sestup mu trval zhruba 45 minut a výstup 9 a půl hodiny. Bylo to kvůli dekompresním zastávkám a kvůli tomu, aby se jeho organismus vypořádal s nadměrným množstvím dusíku rozpuštěným v tkáních,“ vysvětluje Vrtiška.
Ponorem na dno Mariánského příkopu sledoval Cameron své vědecké a filmařské zájmy. „Cameron je obrovský nadšenec pro oceány a moře. Dnes víme o hodně víc o vesmíru než o hlubinách oceánů. Nemyslím si, že by to pro něj bylo zviditelnění, spíš přínos pro vědu, co by tam mohlo být, a pro lidstvo,“ potvrzuje Vrtiška.
„Už jako dítě jsem snil o tom, že se potopím na dno oceánu, do nejhlubších hloubek. Bylo to pro mě něco jako Svatý Grál. Nikdo neví, co tam dole můžeme najít. Ale každý ponor přinese určitě nějaký objev,“ řekl režisér BBC.
„Tam dole jsou magická místa, která nikdy nikdo předtím nespatřil. A to mě na tom láká – pokaždé uvidím něco nového, naberu nějaké vzorky a natočím to ve 3D. Má to vědecký rozměr, ale taky to pak můžu ukázat ostatním lidem, kteří by si něco takového nikdy nedokázali představit,“ vysvětlil.
Tak extrémní ponor absolvovali před Cameronem pouze Američan Don Walsh a švýcarský oceánograf Jacques Piccard ve speciálním batyskafu Trieste v lednu 1960.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
