Ižurnál: Ryba, která měla být mrtvá
29.8.2011 | OSLO | Ižurnál
Až si dáte k večeři tresku, vzdejte jí úctu. Máte před sebou obratlovce s imunitním systémem, který vědce vyvedl z míry.
Až dosud se věřilo, že všichni obratlovci včetně ryb sdílejí stejný základní princip imunitního systému, který zdědili po společných předcích. Atlantická treska obecná (Gadus morhua ) však o tomto předpokladu zřejmě nikdy neslyšela. Po osekvenování jejího genomu totiž vyšlo najevo, že zcela postrádá část imunitního systému, která chrání organismus před bakteriálními infekcemi a parazity. „Podle konvenčního povědomí by treska měla být mrtvá,“ říká profesor Kjetill Jakobsen z Univerzity v Oslu, který vedl projekt sekvenování tresčího genomu.
Treska obecná je však velice živým druhem, který se rozšířil po většině chladných moří severní polokoule. Důvodem je to, že své nedostatky dokázala kompenzovat expanzí genů pro jiné složky imunitního systému. Mezi geny, které treska postrádá, jsou ty, které kódují molekuly hlavního histokompatibilního komplexu MHC II. Jejich úkolem je rozpoznat přítomnost nebezpečného mikroorganismu a prostřednictvím dalších buněk (takzvaných pomocných T lymfocytů) ji oznámit B lymfocytům, které vytvářejí protilátky. U tresky tuto funkci převzaly molekuly MHC I. Ty u jiných živočichů spolupracují s cytotoxickými T lymfocyty, které zabíjejí nakažené buňky. Genů pro MHC I má treska extrémně vysoké množství a odlišné jsou i další části jejího imunitního systému.
Unikátní imunita tresky obecné není jen překvapivým objevem. Dotýká se samých základů fungování imunitního systému obratlovců a vědci předpokládají, že rozšíří naše znalosti o autoimunitních chorobách a alergiích.
reklama
Treska obecná je však velice živým druhem, který se rozšířil po většině chladných moří severní polokoule. Důvodem je to, že své nedostatky dokázala kompenzovat expanzí genů pro jiné složky imunitního systému. Mezi geny, které treska postrádá, jsou ty, které kódují molekuly hlavního histokompatibilního komplexu MHC II. Jejich úkolem je rozpoznat přítomnost nebezpečného mikroorganismu a prostřednictvím dalších buněk (takzvaných pomocných T lymfocytů) ji oznámit B lymfocytům, které vytvářejí protilátky. U tresky tuto funkci převzaly molekuly MHC I. Ty u jiných živočichů spolupracují s cytotoxickými T lymfocyty, které zabíjejí nakažené buňky. Genů pro MHC I má treska extrémně vysoké množství a odlišné jsou i další části jejího imunitního systému.
Unikátní imunita tresky obecné není jen překvapivým objevem. Dotýká se samých základů fungování imunitního systému obratlovců a vědci předpokládají, že rozšíří naše znalosti o autoimunitních chorobách a alergiích.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
