MF Dnes: Jak ochladit Zemi? Zastiňme Slunce či postavme sopku
19.3.2007 | PRAHA | MF Dnes
Jak přibrzdit globální oteplování? Vědci s gustem bádají nad spásným řešením, avšak mnoho zvažovaných projektů připomíná spíš díla autorů science fiction.
Když slunce příliš ohřívá Zemi, proč mu do cesty nepostavit nějaké mohutné stínítko? Anebo co zkusit něco na způsob umělé sopky a dostat do vzduchu oxidy síry, které dokážou záření odrážet?
Ač podobné návrhy zní často neuvěřitelně, mnozí vědci opakují: i sebešílenější nápady mohou ukázat cestu k řešení. Podobně postupují tajné služby, které například analyzují laciné špionážní romány či futuristické příběhy, neboť se v nich může skrývat nějaká netušená myšlenka či spásný nápad.
Spásný nápad hledá i NASA
Proto se do „honu“ na zbraň proti oteplování zapojuje i NASA, americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku. „Každý seriózní vědec musí k těmto nápadům přistupovat s mimořádnou opatrností,“ citovala vloni stanice ABC Jamese Hansena, experta z NASA. „Zároveň se ale snažíme, aby o podobných věcech přemýšlelo víc a víc vědců. Čas se krátí, nějaké řešení musíme najít co nejdříve.“
Zběžný pohled na projekt „stínítka“ ukazuje, v čem je zakopaný pes: byla by to akce opravdu megalomanská. Stínící bariéra by se totiž skládala z masy nevelkých disků, jichž by do vesmíru bylo třeba dopravit 16 trilionů. „Každý z nich by vážil zhruba gram a do vesmíru by byly dopravovány v dávkách po osmi stech tisících,“ uvádí autor projektu, astronom Roger Angel, na internetových stránkách své University of Arizona. Do kosmu by tyto součástky muselo vynést na dvacet milionů startů raket, a i cena by tedy byla zcela astronomická: 4 triliony dolarů.
Jako přitažený za vlasy zní i nápad vybudovat „umělé sopky“, tedy simulovat situaci, kdy oxidy síry vymrštěné do atmosféry po explozi vulkánu odrážejí část slunečních paprsků. A jak toho dosáhnout? Jednoduše: vypouštět síru do atmosféry například z letadel či speciálních trysek. V těchto měsících se vlivná americká instituce, Národní centrum pro výzkum atmosféry, zabývá počítačovým modelováním toho, zda by to mohlo fungovat. Výsledky jsou zatím spíše pochybné, do ovzduší by se musely napumpovat desetitisíce tun oxidů síry. „Z praktického hlediska je to zcela šílené,“ citovala agentura AP tamního vědce Caspara Ammanna. „Bylo by samozřejmě mnohem snazší zaměřit se na řešení původního problému.“ To je argument řady další kritiků podobných nápadů. Říkají, že je třeba soustředit se spíše na snížení emisí oxidu uhličitého, který má dle většiny vědců klíčový podíl na globálním oteplování.
Další kategorií úvah je snaha imitovat přírodu a stvořit „umělé stromy“, tedy zařízení, která jsou schopna oxid uhličitý zachycovat z atmosféry. I zde však platí: bylo by to nesmírně technicky i finančně náročné.
reklama
Ač podobné návrhy zní často neuvěřitelně, mnozí vědci opakují: i sebešílenější nápady mohou ukázat cestu k řešení. Podobně postupují tajné služby, které například analyzují laciné špionážní romány či futuristické příběhy, neboť se v nich může skrývat nějaká netušená myšlenka či spásný nápad.
Spásný nápad hledá i NASA
Proto se do „honu“ na zbraň proti oteplování zapojuje i NASA, americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku. „Každý seriózní vědec musí k těmto nápadům přistupovat s mimořádnou opatrností,“ citovala vloni stanice ABC Jamese Hansena, experta z NASA. „Zároveň se ale snažíme, aby o podobných věcech přemýšlelo víc a víc vědců. Čas se krátí, nějaké řešení musíme najít co nejdříve.“
Zběžný pohled na projekt „stínítka“ ukazuje, v čem je zakopaný pes: byla by to akce opravdu megalomanská. Stínící bariéra by se totiž skládala z masy nevelkých disků, jichž by do vesmíru bylo třeba dopravit 16 trilionů. „Každý z nich by vážil zhruba gram a do vesmíru by byly dopravovány v dávkách po osmi stech tisících,“ uvádí autor projektu, astronom Roger Angel, na internetových stránkách své University of Arizona. Do kosmu by tyto součástky muselo vynést na dvacet milionů startů raket, a i cena by tedy byla zcela astronomická: 4 triliony dolarů.
Jako přitažený za vlasy zní i nápad vybudovat „umělé sopky“, tedy simulovat situaci, kdy oxidy síry vymrštěné do atmosféry po explozi vulkánu odrážejí část slunečních paprsků. A jak toho dosáhnout? Jednoduše: vypouštět síru do atmosféry například z letadel či speciálních trysek. V těchto měsících se vlivná americká instituce, Národní centrum pro výzkum atmosféry, zabývá počítačovým modelováním toho, zda by to mohlo fungovat. Výsledky jsou zatím spíše pochybné, do ovzduší by se musely napumpovat desetitisíce tun oxidů síry. „Z praktického hlediska je to zcela šílené,“ citovala agentura AP tamního vědce Caspara Ammanna. „Bylo by samozřejmě mnohem snazší zaměřit se na řešení původního problému.“ To je argument řady další kritiků podobných nápadů. Říkají, že je třeba soustředit se spíše na snížení emisí oxidu uhličitého, který má dle většiny vědců klíčový podíl na globálním oteplování.
Další kategorií úvah je snaha imitovat přírodu a stvořit „umělé stromy“, tedy zařízení, která jsou schopna oxid uhličitý zachycovat z atmosféry. I zde však platí: bylo by to nesmírně technicky i finančně náročné.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
