Haló noviny: Jak se dívám na zákon o ochraně přírody
5.12.2003 | PRAHA | Haló noviny | Kateřina Konečná |
Zákony, které jsou přijímány v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, mají svoji historii a vývoj. Jedním ze zákonů, který prošel historií delší, než je obvyklé, byla i novelizace zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Na začátku této novelizace byla snaha Ministerstva životního prostředí o implementaci směrnic EU do českého právního řádu. Je nutno zdůraznit, že tato implementace je nutná vzhledem k našemu vstupu do EU k 1. 5. 2004.
V případě výše uvedeného zákona ovšem došlo k tomu, že formou pozměňovacích návrhů, jak z výborů, tak od jednotlivých poslanců, se nabalila na tento dokument řada protichůdných snah. Tím se stala novela kontroverzním materiálem, ve kterém se implementace směrnic dostala do roviny osobních zájmů a představ nejen ministra, ale také některých poslanců.
Tyto zájmy se projevily především ve snaze zřídit nový správní úřad s názvem Správa ochrany přírody, který měl převzít řadu současných kompetencí Ministerstva životního prostředí. Jeho vznik na základě existujících správ chráněných krajinných oblastí (CHKO) by znamenal pouhé přenesení problémového výkonu státní správy z území jednotlivých CHKO na území celého státu. Je přitom obecně známo, že v případě správ CHKO dochází již více než 10 let k podivnému promíchání výkonu státní správy s odbornou prací v oboru ochrany přírody. Má-li tedy dojít ke zkvalitnění jejich práce jako orgánu ochrany přírody, měla by být oddělena především činnost správní od činnosti odborné a ne zřizován nový správní úřad, který by tento dlouholetý nesoulad jenom znásoboval. Při podrobných konzultacích s odborníky, jak z veřejné správy, tak ekologických iniciativ, jsem osobně došla k závěru, že efektivnější, méně administrativně a organizačně náročné by bylo přenesení kompetencí navrhovaného správního úřadu na existující krajské úřady.
Nelze přehlédnout ani snahu ministra o vznik Správy ochrany přírody, jako speciální státní správy , jejichž definice nejen v českém právním systému neexistuje, ale svým výkladem v praxi je vymyšlenou konstrukcí, která by spojovala nespojitelné, a to správní a odbornou činnost jednotlivých institucí. Mezi další problematické oblasti této novely bychom mohli zařadit například komplikované řešení náhrad za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření, snahu předkladatelů uzákonit přísnější ochranu evropsky významných území, než jakou vyžadují evropské směrnice 79/409 EHS a 92/43 EHS a mnoho, troufám si tvrdit desítky, dalších sporných míst.
Především tyto důvody mě vedly k vyjádření nesouhlasu s předkládanou novelou. Pevně přitom věřím, že jsem svým hlasování nepřipravila Českou republiku o dotace, které po neschválení novely neustále zmiňuje pan ministr Ambrozek. Naopak by mu více slušelo, aby se neskrýval za tzv. euronovely a své představy o řízení resortu předkládal jako samostatné zákony. Podle mých posledních informací je na Ministerstvu životního prostředí připravena čistá euronovela, u které nevidím problémy při schvalování v zákonodárném sboru ČR a která se bude zabývat nevyhnutelnými změnami v souvislosti se vstupem do EU. Měli bychom se totiž při každém zákonu, který je spojován se vstupem ČR do EU, především zamýšlet nad tím, co je nutnost a ne jen líbivá politika některých ministrů.
reklama
Tyto zájmy se projevily především ve snaze zřídit nový správní úřad s názvem Správa ochrany přírody, který měl převzít řadu současných kompetencí Ministerstva životního prostředí. Jeho vznik na základě existujících správ chráněných krajinných oblastí (CHKO) by znamenal pouhé přenesení problémového výkonu státní správy z území jednotlivých CHKO na území celého státu. Je přitom obecně známo, že v případě správ CHKO dochází již více než 10 let k podivnému promíchání výkonu státní správy s odbornou prací v oboru ochrany přírody. Má-li tedy dojít ke zkvalitnění jejich práce jako orgánu ochrany přírody, měla by být oddělena především činnost správní od činnosti odborné a ne zřizován nový správní úřad, který by tento dlouholetý nesoulad jenom znásoboval. Při podrobných konzultacích s odborníky, jak z veřejné správy, tak ekologických iniciativ, jsem osobně došla k závěru, že efektivnější, méně administrativně a organizačně náročné by bylo přenesení kompetencí navrhovaného správního úřadu na existující krajské úřady.
Nelze přehlédnout ani snahu ministra o vznik Správy ochrany přírody, jako speciální státní správy , jejichž definice nejen v českém právním systému neexistuje, ale svým výkladem v praxi je vymyšlenou konstrukcí, která by spojovala nespojitelné, a to správní a odbornou činnost jednotlivých institucí. Mezi další problematické oblasti této novely bychom mohli zařadit například komplikované řešení náhrad za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření, snahu předkladatelů uzákonit přísnější ochranu evropsky významných území, než jakou vyžadují evropské směrnice 79/409 EHS a 92/43 EHS a mnoho, troufám si tvrdit desítky, dalších sporných míst.
Především tyto důvody mě vedly k vyjádření nesouhlasu s předkládanou novelou. Pevně přitom věřím, že jsem svým hlasování nepřipravila Českou republiku o dotace, které po neschválení novely neustále zmiňuje pan ministr Ambrozek. Naopak by mu více slušelo, aby se neskrýval za tzv. euronovely a své představy o řízení resortu předkládal jako samostatné zákony. Podle mých posledních informací je na Ministerstvu životního prostředí připravena čistá euronovela, u které nevidím problémy při schvalování v zákonodárném sboru ČR a která se bude zabývat nevyhnutelnými změnami v souvislosti se vstupem do EU. Měli bychom se totiž při každém zákonu, který je spojován se vstupem ČR do EU, především zamýšlet nad tím, co je nutnost a ne jen líbivá politika některých ministrů.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
