MF Dnes: Jako děti. Nebo si dají říci?
26.7.2003 | BRNO | MF Dnes
Na internetových stránkách ministerstva průmyslu a obchodu si každý zájemce může prohlédnout navrhované scénáře naší energetické budoucnosti. Za největšího favorita považuje variantu „zelenou“, která počítá s rozšířením počtu jaderných bloků a s prolomením těžebních limitů na hnědé uhlí. Nepředpokládá příliš velké zastoupení obnovitelných zdrojů. Do roku 2030 by to mělo být kolem deseti procent
Křičící Duha
Zřejmě nejostřeji kritizuje návrh Hnutí Duha, jedno z našich největších ekologických hnutí. Jeho zástupci mají v mnohém pravdu. Spalujeme ještě pořád zbytečně mnoho energetického uhlí, produkujeme spoustu skleníkových plynů, máme velkou energetickou náročnost výroby, málo se uplatňují alternativní zdroje energie a obrovské jsou třeba rezervy ve využití biomasy.
Duha křičí, jak jsou ti úředníci v Praze nemožní. Ukazuje příklady ze zahraničí, jak to dělají jinde, ale na rozdíl od pražských úředníků nenesou „úředníci“ z Duhy nejmenší zodpovědnost za budoucnost naší energetiky. Chová se jako malé dítě, které kouká do výlohy hračkářství a vzteká se: „Já tu hračku chci! Sousedů Karlík ji už má!“ Jenže peněženku má v ruce taťka.
Podobně jsou na tom i čeští úředníci včetně ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana. Oni vidí do té „peněženky“, oni musí rozhodnout, co, kdy a za kolik. V tomto případě je to však mnohem složitější než s koupí hračky. Kromě peněz tu jde o závislost na dovážených energetických surovinách, o pracovní místa horníků a energetiků, o regulovatelnost energetické soustavy, o zásahy do krajiny či peněženek obyvatel.
Ministr životního prostředí Libor Ambrozek mluvil na téma budoucnost energetiky v rádiu BBC mnohem opatrněji. I jemu jde stejně jako Duze o čisté životní prostředí. Jenže na rozdíl od ní do té pomyslné peněženky vidí.
Nejlepší energie je energie ušetřená
Když byl řadovým poslancem, také si přál mnohé „hračky“. Chtěl například zastavit výstavbu Temelína. Dnes si jako ministr přeje, aby se vyvinuly reaktory, které budou lépe využívat energii ze štěpení uranu (současné reaktory to dovedou jen asi ze čtyř procent).
Ví třeba i to, že po vstupu do EU musíme uskutečnit spoustu ekologických projektů, mimo jiné postavit desítky čističek odpadních vod; Ambrozkovo ministerstvo spočítalo, že nás to bude stát 285 miliard Kč. Budeme také chtít do roku 2010 zvýšit podíl vyrobené energie z alternativních zdrojů na osm procent. To nás bude stát podle odhadu Urbanova ministerstva dalších přibližně 200 miliard korun. Nejlepší energie je energie ušetřená. Měli bychom tedy snižovat energetickou náročnost naší výroby, masově zateplovat paneláky, měnit staré elektrospotřebiče za nové. Náklady na třicetiprocentní úspory v naší zemi se vyčíslují na 1300 miliard korun. Podtrženo a sečteno: osmnáct Temelínů. A to je jenom část nákladů, které nás čekají.
Český taťka na to prostě nemá. A Duha se svým ročním rozpočtem v řádu několika milionů nám s tím moc nepomůže. I když nic jí nebrání vypracovat vlastní koncepci. Může do ní zahrnout vše, co je na západ od našich hranic dobré, vše, co by si přála - a nezapomenout přitom na účet, zjevně nepředstavitelně tučný.
Taťka může říci: „Dobře, já ti teda tu drahou hračku koupím. Ale budeme nějaký čas bydlet ve stanu a jíst jenom chleba s máslem.“ A dítě přesto může na „své“ hračce trvat. Vždyť přece sousedovic Karlík už ji má!
Nevysvětlíte mu, že Karlíkův tatík, třeba v Bavorsku, má peněženku tlustší. Některým „dětem“ prostě nevysvětlíte nic.
Autor je směnovým inženýrem JE Temelín a šéfem sdružení Jihočeští taťkové
reklama
Zřejmě nejostřeji kritizuje návrh Hnutí Duha, jedno z našich největších ekologických hnutí. Jeho zástupci mají v mnohém pravdu. Spalujeme ještě pořád zbytečně mnoho energetického uhlí, produkujeme spoustu skleníkových plynů, máme velkou energetickou náročnost výroby, málo se uplatňují alternativní zdroje energie a obrovské jsou třeba rezervy ve využití biomasy.
Duha křičí, jak jsou ti úředníci v Praze nemožní. Ukazuje příklady ze zahraničí, jak to dělají jinde, ale na rozdíl od pražských úředníků nenesou „úředníci“ z Duhy nejmenší zodpovědnost za budoucnost naší energetiky. Chová se jako malé dítě, které kouká do výlohy hračkářství a vzteká se: „Já tu hračku chci! Sousedů Karlík ji už má!“ Jenže peněženku má v ruce taťka.
Podobně jsou na tom i čeští úředníci včetně ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana. Oni vidí do té „peněženky“, oni musí rozhodnout, co, kdy a za kolik. V tomto případě je to však mnohem složitější než s koupí hračky. Kromě peněz tu jde o závislost na dovážených energetických surovinách, o pracovní místa horníků a energetiků, o regulovatelnost energetické soustavy, o zásahy do krajiny či peněženek obyvatel.
Ministr životního prostředí Libor Ambrozek mluvil na téma budoucnost energetiky v rádiu BBC mnohem opatrněji. I jemu jde stejně jako Duze o čisté životní prostředí. Jenže na rozdíl od ní do té pomyslné peněženky vidí.
Nejlepší energie je energie ušetřená
Když byl řadovým poslancem, také si přál mnohé „hračky“. Chtěl například zastavit výstavbu Temelína. Dnes si jako ministr přeje, aby se vyvinuly reaktory, které budou lépe využívat energii ze štěpení uranu (současné reaktory to dovedou jen asi ze čtyř procent).
Ví třeba i to, že po vstupu do EU musíme uskutečnit spoustu ekologických projektů, mimo jiné postavit desítky čističek odpadních vod; Ambrozkovo ministerstvo spočítalo, že nás to bude stát 285 miliard Kč. Budeme také chtít do roku 2010 zvýšit podíl vyrobené energie z alternativních zdrojů na osm procent. To nás bude stát podle odhadu Urbanova ministerstva dalších přibližně 200 miliard korun. Nejlepší energie je energie ušetřená. Měli bychom tedy snižovat energetickou náročnost naší výroby, masově zateplovat paneláky, měnit staré elektrospotřebiče za nové. Náklady na třicetiprocentní úspory v naší zemi se vyčíslují na 1300 miliard korun. Podtrženo a sečteno: osmnáct Temelínů. A to je jenom část nákladů, které nás čekají.
Český taťka na to prostě nemá. A Duha se svým ročním rozpočtem v řádu několika milionů nám s tím moc nepomůže. I když nic jí nebrání vypracovat vlastní koncepci. Může do ní zahrnout vše, co je na západ od našich hranic dobré, vše, co by si přála - a nezapomenout přitom na účet, zjevně nepředstavitelně tučný.
Taťka může říci: „Dobře, já ti teda tu drahou hračku koupím. Ale budeme nějaký čas bydlet ve stanu a jíst jenom chleba s máslem.“ A dítě přesto může na „své“ hračce trvat. Vždyť přece sousedovic Karlík už ji má!
Nevysvětlíte mu, že Karlíkův tatík, třeba v Bavorsku, má peněženku tlustší. Některým „dětem“ prostě nevysvětlíte nic.
Autor je směnovým inženýrem JE Temelín a šéfem sdružení Jihočeští taťkové
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
