Právo: Jaslovským Bohunicím hrozila v roce 1976 černobylská zkáza
9.1.2008 | PRAHA | Právo
Bývalému Československu hrozila v roce 1976 katastrofa jaderné elektrárny srovnatelná se zkázou, jež v ukrajinském Černobylu propukla o deset let později.
O havárii v Jaslovských Bohunicích v SR, kterou komunistický režim pečlivě tajil, promluvil pro deník SME dozimetrista Milan Antolík (59).
Ten před několika dny převzal z rukou slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče vysoké státní vyznamenání společně s tehdejším kolegou Viliamem Pačesem. Kříž Milana Rastislava Štefánika III. třídy získali za záchranu lidských životů a značných materiálních hodnot s nasazením vlastního života. Oba totiž pomohli po havárii odvrátit katastrofu mnohem větších rozměrů.
Palivo v reaktoru prvního bloku jaderné elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích se v roce 1976 vyměňovalo za plného provozu. Při výměně jednoho palivového článku došlo k poruše. Článek doslova vystřelil do výšky, trefil jeřáb a rozbil se.
„Do reaktorové haly začal unikat chladicí plyn – oxid uhličitý. Kolegové, kteří článek vyměňovali, museli okamžitě utéct, protože by se zadusili,“ popisoval tehdejší drama Antolík.
„Po vystřelení článku zůstal technologický kanál otevřený a plyn s hukotem unikal do ovzduší. Třásla se celá budova. Kdyby se kanál nepodařilo utěsnit, za půl hodiny až hodinu by plyn unikl do ovzduší a reaktor by nebylo možné chladit. Pak by teplota nezadržitelně stoupala do takové výše, že by se palivové články začaly tavit. Potom by už hrozil podobný scénář jako v Černobylu,“ dodal Antolík.
Havárie se odehrála v době oběda a většina lidí se naštěstí zdržovala mimo hlavní blok. „Chtěl jsem jít také, když jsem uslyšel obrovskou ránu. Když jsem vyběhl z kanceláře, viděli jsme hustou mlhu z unikajícího plynu. Utíkali jsme ven. Na schodech jsem uviděl kolegu, který byl dezorientovaný a dusil se. Na chodbě jsem se nadechl a vrátil se pro něj. Při havárii zahynuli dva lidé – likvidátoři jaderného odpadu, kteří pracovali pod reaktorovou halou. Když ucítili unikající plyn, snažili se dostat nahoru. Běželi však tam, kde to bylo nejhorší,“ vzpomíná Antolík.
Společně s Pačesem se Antolík v chemickém oděvu a s kyslíkovými přístroji vrátili do haly. „U hlavního vchodu byla tak vysoká radioaktivita, že ji nebylo možné vůbec změřit. V sále jsme museli uklidit úlomky palivovového článku, abychom mohli utěsnit otevřený kanál a zabránit dalšímu úniku plynu. Nebylo to žádné hrdinství. Byl to strach z toho, co se může stát. Tehdy jsem byl mladý, měl jsem tři děti a ženu,“ vysvětluje.
Musel na výslech StB
Navzdory všemu nedá Antolík na jadernou energetiku dopustit. „Stále si myslím, že je to nejefektivnější způsob získávání energie. Jiné východisko nevidím. Ropa a uhlí se vyčerpají, požadavky jsou stále větší a Evropa už dnes čelí energetické krizi.“
Pracovníky jaderné elektrárny později vyslýchala Státní bezpečnost. „Snažili se dostat havárii do polohy sabotáže. Bylo nepředstavitelné říci, že selhala sovětská technologie, že havaroval sovětský reaktor,“ říká Antolík. V roce 1987 dostal vyznamenání Za zásluhy výstavbu. „Při předávání vyznamenání se tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal potil, třásla se mu ruka a nebyl schopen slova. Nevím, jestli se nebál, že jsem ozářený.“
reklama
Ten před několika dny převzal z rukou slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče vysoké státní vyznamenání společně s tehdejším kolegou Viliamem Pačesem. Kříž Milana Rastislava Štefánika III. třídy získali za záchranu lidských životů a značných materiálních hodnot s nasazením vlastního života. Oba totiž pomohli po havárii odvrátit katastrofu mnohem větších rozměrů.
Palivo v reaktoru prvního bloku jaderné elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích se v roce 1976 vyměňovalo za plného provozu. Při výměně jednoho palivového článku došlo k poruše. Článek doslova vystřelil do výšky, trefil jeřáb a rozbil se.
„Do reaktorové haly začal unikat chladicí plyn – oxid uhličitý. Kolegové, kteří článek vyměňovali, museli okamžitě utéct, protože by se zadusili,“ popisoval tehdejší drama Antolík.
„Po vystřelení článku zůstal technologický kanál otevřený a plyn s hukotem unikal do ovzduší. Třásla se celá budova. Kdyby se kanál nepodařilo utěsnit, za půl hodiny až hodinu by plyn unikl do ovzduší a reaktor by nebylo možné chladit. Pak by teplota nezadržitelně stoupala do takové výše, že by se palivové články začaly tavit. Potom by už hrozil podobný scénář jako v Černobylu,“ dodal Antolík.
Havárie se odehrála v době oběda a většina lidí se naštěstí zdržovala mimo hlavní blok. „Chtěl jsem jít také, když jsem uslyšel obrovskou ránu. Když jsem vyběhl z kanceláře, viděli jsme hustou mlhu z unikajícího plynu. Utíkali jsme ven. Na schodech jsem uviděl kolegu, který byl dezorientovaný a dusil se. Na chodbě jsem se nadechl a vrátil se pro něj. Při havárii zahynuli dva lidé – likvidátoři jaderného odpadu, kteří pracovali pod reaktorovou halou. Když ucítili unikající plyn, snažili se dostat nahoru. Běželi však tam, kde to bylo nejhorší,“ vzpomíná Antolík.
Společně s Pačesem se Antolík v chemickém oděvu a s kyslíkovými přístroji vrátili do haly. „U hlavního vchodu byla tak vysoká radioaktivita, že ji nebylo možné vůbec změřit. V sále jsme museli uklidit úlomky palivovového článku, abychom mohli utěsnit otevřený kanál a zabránit dalšímu úniku plynu. Nebylo to žádné hrdinství. Byl to strach z toho, co se může stát. Tehdy jsem byl mladý, měl jsem tři děti a ženu,“ vysvětluje.
Musel na výslech StB
Navzdory všemu nedá Antolík na jadernou energetiku dopustit. „Stále si myslím, že je to nejefektivnější způsob získávání energie. Jiné východisko nevidím. Ropa a uhlí se vyčerpají, požadavky jsou stále větší a Evropa už dnes čelí energetické krizi.“
Pracovníky jaderné elektrárny později vyslýchala Státní bezpečnost. „Snažili se dostat havárii do polohy sabotáže. Bylo nepředstavitelné říci, že selhala sovětská technologie, že havaroval sovětský reaktor,“ říká Antolík. V roce 1987 dostal vyznamenání Za zásluhy výstavbu. „Při předávání vyznamenání se tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal potil, třásla se mu ruka a nebyl schopen slova. Nevím, jestli se nebál, že jsem ozářený.“
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
