MF Dnes: Je to jako život v septiku, říkají lidé z Makova
8.6.2010 | MAKOV | MF Dnes
Lidé nemají šanci bránit se proti zápachu. Například obyvatelé Makova, kde firma chov prasat změnila tak, že podmínky pro zvířata se zlepšily, ale lidem v okolí se žije hůř. Podobně již sedm let bojují s páchnoucí lakovnou lidé v Dašicích. A úřady krčí rameny, že jim není pomoci.
„Pracuji v zemědělství, něco vydržím. Nám to ale smrdí patnáct hodin v tahu, ale ne jako z kravína, je to jako když žijete v septiku,“ říká Václav Tměj zMakova.
„I když jsou zavřená okna, zápach jimi proniká, je cítit ze všeho. Bydlíme tu už 12 let a celou dobu to trvá, je to spíš čím dál tím horší,“ říká Nina Poloková, která bydlí přes ulici. Sto metrů odtud stojí farma pro více než sedm set prasnic.
Příběh z Makova u Litomyšle je svým způsobem typický. Zemědělské družstvo tam v sedmdesátých letech postavilo hned za vesnicí prasečák. Dnes by jim něco takového úřady tak blízko zástavby nedovolily.
„Pro lidi, kteří u toho bydlí, to je kalamita, katastrofa,“ uvedla starostka Makova Dana Drahošová.
Zákon, který umožňoval podniky trestat za „pouhý“ zápach, už čtyři roky neplatí. Úřady jsou tak proti takovému problému bezzubé. Česká inspekce životního prostředí pouze zjišťuje, zda zápach nezpůsobila firma tím, že porušila některou ze svých povinností. Pokud je vše v pořádku, lidé se pomoci nedočkají.
Jako v Makově. „Nezjistili jsme, že by firma něco zanedbala. Používají nejlepší dostupnou techniku pro chov prasat, přidávají do kejdy enzymatické přípavky, aby omezily zápach,“ říká Soňa Staňková, vedoucí oddělení ochrany ovzduší hradecké pobočky České inspekce životního prostředí.
Paradoxem je, že firma Drupork před čtyřmi lety provedla modernizaci farmy, vyměnila vzduchotechniku, postavila nové nádrže na kejdu. „Všechna opatření provedená firmou Drupork stála obrovské prostředky a přinesla podstatné pozitivní změny,“ uvedl v dopise obci místopředseda představenstva firmy Zdeněk Jandejsek.
Jenže podle lidí se tím všechno zhoršilo. „Zaměstnanci Druporku, ze kterých to bylo vždycky hrozně cítit, už nesmrdí. Uvnitř se podmínky zlepšily, o to je to horší venku,“ řekla starostka Drahošová.
Má cenu popisovat, jak občanské sdružení lidí z Makova marně rozesílá dopisy ministerstvu životního prostředí, inspekci, odboru životního prostředí kraje, ombudsmanovi, hejtmanovi? Nedosáhli zatím ničeho.
„My do toho zasáhnout nemůžeme,“ říká například Bohumil Havel z Krajské hygienické stanice.
„Kdyby to byla nová stavba, tak bychom do toho mohli vstoupit, ale teď už nemáme právo podnikatele omezovat,“ uvedl vedoucí odboru životního prostředí Pardubického kraje Josef Hejduk.
„Podle papírů mají všechno v pořádku, ale my tu nemůžeme žít,“ říká Václav Tměj.
reklama
„I když jsou zavřená okna, zápach jimi proniká, je cítit ze všeho. Bydlíme tu už 12 let a celou dobu to trvá, je to spíš čím dál tím horší,“ říká Nina Poloková, která bydlí přes ulici. Sto metrů odtud stojí farma pro více než sedm set prasnic.
Příběh z Makova u Litomyšle je svým způsobem typický. Zemědělské družstvo tam v sedmdesátých letech postavilo hned za vesnicí prasečák. Dnes by jim něco takového úřady tak blízko zástavby nedovolily.
„Pro lidi, kteří u toho bydlí, to je kalamita, katastrofa,“ uvedla starostka Makova Dana Drahošová.
Zákon, který umožňoval podniky trestat za „pouhý“ zápach, už čtyři roky neplatí. Úřady jsou tak proti takovému problému bezzubé. Česká inspekce životního prostředí pouze zjišťuje, zda zápach nezpůsobila firma tím, že porušila některou ze svých povinností. Pokud je vše v pořádku, lidé se pomoci nedočkají.
Jako v Makově. „Nezjistili jsme, že by firma něco zanedbala. Používají nejlepší dostupnou techniku pro chov prasat, přidávají do kejdy enzymatické přípavky, aby omezily zápach,“ říká Soňa Staňková, vedoucí oddělení ochrany ovzduší hradecké pobočky České inspekce životního prostředí.
Paradoxem je, že firma Drupork před čtyřmi lety provedla modernizaci farmy, vyměnila vzduchotechniku, postavila nové nádrže na kejdu. „Všechna opatření provedená firmou Drupork stála obrovské prostředky a přinesla podstatné pozitivní změny,“ uvedl v dopise obci místopředseda představenstva firmy Zdeněk Jandejsek.
Jenže podle lidí se tím všechno zhoršilo. „Zaměstnanci Druporku, ze kterých to bylo vždycky hrozně cítit, už nesmrdí. Uvnitř se podmínky zlepšily, o to je to horší venku,“ řekla starostka Drahošová.
Má cenu popisovat, jak občanské sdružení lidí z Makova marně rozesílá dopisy ministerstvu životního prostředí, inspekci, odboru životního prostředí kraje, ombudsmanovi, hejtmanovi? Nedosáhli zatím ničeho.
„My do toho zasáhnout nemůžeme,“ říká například Bohumil Havel z Krajské hygienické stanice.
„Kdyby to byla nová stavba, tak bychom do toho mohli vstoupit, ale teď už nemáme právo podnikatele omezovat,“ uvedl vedoucí odboru životního prostředí Pardubického kraje Josef Hejduk.
„Podle papírů mají všechno v pořádku, ale my tu nemůžeme žít,“ říká Václav Tměj.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
