MF Dnes: Klausův boj s globálním oteplováním: Zhasínejte!
16.5.2007 | PRAHA | MF Dnes | Václav Dolejší, Jan Gazdík |
Dosud jsme znali Václava Klause hlavně jako ekonoma a kritika Evropské unie. Teď rozšířil záběr – zaměřil se na klima. Dnes vyjde jeho nová kniha nazvaná Modrá, nikoli zelená planeta.
Globální oteplování zpochybňuje. „Souhlasím s názorem, že budoucí generace se budou trochu pobaveně divit, že na počátku 21. století svět propadl panice kvůli globálnímu zvýšení teploty o několik desetin stupně,“ píše.
Pokud se přece teploty zvýší, Václav Klaus v tom nevidí velký problém: sice zmizí ostrůvky v oceánu, ale zase rozmrzne Sibiř. V knize je kreslený obrázek, na němž jako by se Klaus stylizoval do Husovy role bojovníka za pravdu. Stojí na hořící hranici a inkvizitoři se ho ptají: „Tak co, už věříte v oteplování?“
Alespoň v jedné pasáži si však Klaus ekology usmiřuje. Volá po šetření („zhasínejte žárovky“) a větším používání veřejné dopravy. „Neříkejme jí socka, což mne velmi osobně uráží.“
Přečíst si jen stranu 126 s radami, jak bojovat s globálním oteplováním, člověk by málem propadl dojmu, že jejím autorem je Václav Havel, nikoliv Václav Klaus.
„Nemějme největší možná auta. Neříkejme veřejné dopravě socka, což mne osobně velmi uráží. Nemaximalizujme vlastnictví co největšího počtu věcí, pokud možno dovezených z co největší dálky,“ volá prezident Klaus ve své nové knize Modrá, nikoli zelená planeta po ekologickém chování.
A připomíná zážitek z cesty po Japonsku, kde na ostrově Kjúšú s minerálními prameny dostal k obědu ve „skleněných, tedy těžkých lahvích“ francouzský Evian. „Velmi jsem přemýšlel, jak musí být ekologicky náročné přes půl světa dovážet obyčejnou vodu. Přesně to je o ekologii, o šetrném zacházení s přírodou.“ Nad tímtéž se tradičně pohoršoval i jeho předchůdce a věčný rival Václav Havel. „Proč nekonečné řady kamionů převážejí máslo od nás do Dánska a z Dánska zase máslo k nám?“
Tím však podobnost končí. Klaus ve své „klimatologické“ knize, kterou zítra čeká křest, bojuje s globálním oteplováním. Klima se podle něho měnilo vždy, takže nemá cenu s tím bojovat a vynakládat na tomiliardy. „Každé malé dítě se učí ve škole o kolísání teplot, o době ledové, o úplně jiné vegetaci ve středověku než dnes,“ píše Klaus.
V díle, které dával dohromady tři měsíce, se hodně zaštiťuje názory dánského statistika Bjorna Lomborga, autora knihy Skeptický ekolog.
Pro prezidenta, hrdého na titul profesora ekonomie, se klimatické oteplování stalo novým tématem po kritice Evropské unie.
Zatímco řada ekologů varuje před katastrofou, Klaus na teplejším klimatu vidí klady. Některé svérázné: „Sice pod vodou zmizí pár ostrůvku v oceánu, ale zase rozmrzne Sibiř; levnější ovoce a zeleninu si bude moci dovolit více lidí, takže jich pak bude míň umírat na rakovinu; nebude tolik lidí umrzat, zatímco vedra jich tolik neskolí.“
Klimatologové komentují Klausovu prvotinu v jejich oboru rozporuplně. Nápad se jim sice líbí jako provokující pobídka k diskusi, ale s obsahem knihy mají problém.
„Pasuje ekonomiku do pozice všemocné nadvědy,“ vyčítá prezidentovi klimatolog Jan Pretel. „Navíc hází do jednoho pytle extrémní environmentalisty s umírněnými zelenými i respektovanými ekology, jimž není lhostejné životní prostředí.“
„Jako svědek celosvětové debaty už nejsem jenom znepokojen. Já už se zlobím. Proto ta kniha.“
reklama
Pokud se přece teploty zvýší, Václav Klaus v tom nevidí velký problém: sice zmizí ostrůvky v oceánu, ale zase rozmrzne Sibiř. V knize je kreslený obrázek, na němž jako by se Klaus stylizoval do Husovy role bojovníka za pravdu. Stojí na hořící hranici a inkvizitoři se ho ptají: „Tak co, už věříte v oteplování?“
Alespoň v jedné pasáži si však Klaus ekology usmiřuje. Volá po šetření („zhasínejte žárovky“) a větším používání veřejné dopravy. „Neříkejme jí socka, což mne velmi osobně uráží.“
Přečíst si jen stranu 126 s radami, jak bojovat s globálním oteplováním, člověk by málem propadl dojmu, že jejím autorem je Václav Havel, nikoliv Václav Klaus.
„Nemějme největší možná auta. Neříkejme veřejné dopravě socka, což mne osobně velmi uráží. Nemaximalizujme vlastnictví co největšího počtu věcí, pokud možno dovezených z co největší dálky,“ volá prezident Klaus ve své nové knize Modrá, nikoli zelená planeta po ekologickém chování.
A připomíná zážitek z cesty po Japonsku, kde na ostrově Kjúšú s minerálními prameny dostal k obědu ve „skleněných, tedy těžkých lahvích“ francouzský Evian. „Velmi jsem přemýšlel, jak musí být ekologicky náročné přes půl světa dovážet obyčejnou vodu. Přesně to je o ekologii, o šetrném zacházení s přírodou.“ Nad tímtéž se tradičně pohoršoval i jeho předchůdce a věčný rival Václav Havel. „Proč nekonečné řady kamionů převážejí máslo od nás do Dánska a z Dánska zase máslo k nám?“
Tím však podobnost končí. Klaus ve své „klimatologické“ knize, kterou zítra čeká křest, bojuje s globálním oteplováním. Klima se podle něho měnilo vždy, takže nemá cenu s tím bojovat a vynakládat na tomiliardy. „Každé malé dítě se učí ve škole o kolísání teplot, o době ledové, o úplně jiné vegetaci ve středověku než dnes,“ píše Klaus.
V díle, které dával dohromady tři měsíce, se hodně zaštiťuje názory dánského statistika Bjorna Lomborga, autora knihy Skeptický ekolog.
Pro prezidenta, hrdého na titul profesora ekonomie, se klimatické oteplování stalo novým tématem po kritice Evropské unie.
Zatímco řada ekologů varuje před katastrofou, Klaus na teplejším klimatu vidí klady. Některé svérázné: „Sice pod vodou zmizí pár ostrůvku v oceánu, ale zase rozmrzne Sibiř; levnější ovoce a zeleninu si bude moci dovolit více lidí, takže jich pak bude míň umírat na rakovinu; nebude tolik lidí umrzat, zatímco vedra jich tolik neskolí.“
Klimatologové komentují Klausovu prvotinu v jejich oboru rozporuplně. Nápad se jim sice líbí jako provokující pobídka k diskusi, ale s obsahem knihy mají problém.
„Pasuje ekonomiku do pozice všemocné nadvědy,“ vyčítá prezidentovi klimatolog Jan Pretel. „Navíc hází do jednoho pytle extrémní environmentalisty s umírněnými zelenými i respektovanými ekology, jimž není lhostejné životní prostředí.“
„Jako svědek celosvětové debaty už nejsem jenom znepokojen. Já už se zlobím. Proto ta kniha.“
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Ekologie v širších souvislostech - 16. 5. 2007 - PavelJe smutné, že řešení vážných problémů se téměř vždy změní v souboj různých názorových a zájmových skupin. "Nesmiřitelní" by měli nejprve shromáždit a analyzovat všechna dostupná fakta. Potom (možná) pochopí priority a způsoby řešení největších problémů. Řešení nemusí být příliš bolestné - pokud přehodnotíme kritéria úspěchu a kvality života.Základní fakta o změnách klimatu: 1. Měření koncentrace skleníkových plynů je dostatečně přesné a je prováděno v mnoha místech na Zemi. Každý z těchto plynů má jinou velikost odrazného faktoru v závislosti na vlnové délce záření. Celkový vliv na zadržování tepelného záření zpětně vyzařovaného Zemí do kosmu je (zjednodušeně) dán integrací koncentrací skleníkových plynů a jejich odrazných koeficientů. Odrazné koeficienty složitých uhlovodíků jsou až o několik řádů vyšší, než oxidu uhličitého a metanu. Přesto mají tyto dva jmenované plyny největší vliv na skleníkový efekt Země. Po přepočtu vlivu všech skleníkových plynů je možné přibližně určit, že od doby počátku průmyslové revoluce byl integrovaný skleníkový efekt zvýšen asi na dvojnásobek. Přírodní vlivy včetně periodických změn sluneční aktivity, zaznamenaných erupcí sopečných plynů apod. nestačí k tak velkému nárůstu koncentrace skleníkových plynů. 2. Vzhledem k relativně velkému skupenskému teplu tání vody je obrovské množství tepla vázáno v ledu. Led a sníh má kromě toho malou pohltivost tepelného a světelného záření. Proto zaledněné a zasněžené oblasti velmi zpomalují teplotní změny. Atmosféra a především hydrosféra se systémem hlubokomořské tepelné cirkulace je velmi složitý systém, který způsobuje protikladné lokální důsledky nárůstu skleníkového efektu. Lokálně se může i výrazně ochlazovat. Na rozdíl od Venuše, kde vlivem geologických a jiných faktorů skleníkový efekt dosáhl téměř saturovaného stavu s teplotou až 500 st. Celsia a na rozdíl od Marsu, kde naopak byl zcela potlačen a teplota planety silně kolísá s průměrem na mnohem nižší hodnotě, než odpovídá její vzdálenosti od Slunce, byl a stále ještě je (i když již méně) účinných regulátorem skleníkového jevu a celého klimatu - život. Fytoplankton, zelené rostliny, živočichové používající ke stavbě vápenných schránek kromě jiného oxid uhličitý, snížili jeho počáteční vysokou hodnotu a byly po stamilióny let zpětnou vazbou regulující koncentrace plynů v atmosféře, rozpuštěných v moři a koncentraci dalších látek. Spotřebou fosilních paliv, vápence a jiných surovin lidstvo v poměrně krátké době změnilo rovnovážný stav koncentrací. Pokud by teplotní změny v hydrosféře a především glaciosféře neměly setrvačnost desítek až stovek let, byly by důsledky změn koncentrace skleníkových plynů mnohem větší. 3. V historii Země docházelo k velkých změnám nejen v koncentraci plynů, ale i v poloze kontinentů, prodlužování délce dne a dalším zásadním faktorům. Po dopadu asteroidů několikrát vyhynula většina biologických druhů. Dnešní Země je v jedné skutečnosti jiná - nikdy v její historii (alespoň o tom nevíme) nebyla její souš tolik pozměněna pro potřeby jednoho biologického druhu - člověka. Také jeho počet vzhledem ke hmotnosti je nebývalý - na 1 obyvatele Země připadá pouze 2,4 hektaru souše, z níž polovina je obtížně obyvatelná (zalednění, pouště, hory). Příliš velká část souše je změněna v zemědělské oblasti, monokulturní lesy a plochu zastavěnou. To značně omezuje možnosti přizpůsobení biologických druhů změnám, jejich migraci, změn ekosystémů. Není pravda, že lidstvo je nezávislé na přírodě. Většina úrody by bez působení složitého ekosystému nebyla možná (ani u geneticky modifikovaných druhů) a půda nebo oceán by rychle ztratily biologickou produktivitu. Nejvyšší biologickou produktivitu (produkci živočišné a rostlinné biomasy) mají ekosystémy s nejvyšší biodiverzitou, nikoli monokultury. Pokud dojde ke zhroucení ekosystémů, bude velký problém uživit stávající počet lidí. 4. Suroviny a energetické zdroje jsou spotřebovávány mnohonásobně vyšší rychlostí, než jsou vytvářeny. Největší disproporcí je těžba některých rud, jejichž zásoby jsou odhadovány na desetiletí. Jejich ložiska vznikala geologickými pochody po dobu až stamiliónů let. Doprava surovin z jiných planet není reálná, jejich výroba recyklací odpadu a skládek je velmi nákladná. Kam chce civilizace stále růst? 5. Extenzivní růst neznamená automaticky růst kvality života. Řešení? Musí být snížen dopad transferu hmoty a energie způsobeného lidstvem na planetu Zemi jako celek. Částečně toho lze dosáhnout novými technologiemi, ale v případě potravinové produkce a výrobě energií jen málo. Ať se nám (nebo spíše ekonomům a politikům) to líbí nebo ne, jedinou účinnou cestou k udržitelné rovnováze je postupné snížení počtu obyvatel Země. Měrné zatížení (způsobené 1 člověkem) biosféry, potravinových, surovinových a energetických zdrojů je příliš velké a přes všechna opatření stále roste. Nové technologie nerovnováhu zatím nesnižují a v některých základních životních potřebách ani snižovat nemohou - pokud se nechceme vrátit do společnosti primitivní. |
