MF Dnes: Klonování musíme zkoušet na zvířatech
26.1.2004 | PRAHA | MF Dnes
Pokrok v oblasti klonování je překotný. Vědci jsou pod velkým tlakem veřejnosti, která si od nich slibuje vymizení mnoha dosud nevyléčitelných chorob - na druhou stranu jejich kroky ostře sledují moralisté, teologové, politici i právníci. Na otázky, které se objevují, nikdo dříve ani nepomyslel.
Kdy člověk začíná být člověkem? Tou základní etickou otázkou, od níž se vše ostatní odvíjí, je, zda je přípustná jakákoli manipulace s embryi, lidskými zárodky. Ne kvůli vzniku nových jedinců, tam jsou v současnosti věřící, politici i seriózní vědci zajedno - zakázat! Spor se však již vede o to, zda za cenu zničení a vytváření embryí získávat náhradní tkáně pro člověka, který má infarktem poničené srdce, pro ochrnuté pacienty po poranění páteře, pro rostoucí počet osob trpících Alzheimerovou chorobu či pro beznadějně neplodné lidi, kteří nemají žádné pohlavní buňky. Podle většiny jsou nové možnosti léčby těchto chorob dobrým důvodem, proč napínat úsilí vědců tímto směrem. Problém je, že nejlepší "hmotou", ze které lze tvarovat jakoukoli lidskou tkáň, jsou buňky embrya. Získané buď ze zárodků, které zbudou při umělém oplodňování (odborníci vždy vytvářejí o něco více embryí – jen některé se totiž "ujmou"), nebo právě z embryí vytvořených z darovaného vajíčka a jakékoli tělní buňky pacienta přímo s cílem získat a množit embryonální kmenové buňky a ty pak použít jako náhradu zničených tkání. Podle odpůrců těchto postupů je každé oplozené vajíčko počátkem života nového jedince a ten má právo na ochranu, nemůže být proto využit coby léčebný materiál pro jiné lidi. Většina genetiků s tím nesouhlasí. "Domnívám se, že nový život vzniká od chvíle, kdy se embryo uhnízdí v těle matky," říká přední evropský experimentální biolog Josef Fulka jr. Podle něho je embryo životaschopné až od tohoto okamžiku, předtím jde spíše o "pouhý shluk buněk". "Nejsem však věřící," poznamenává jediný Čech, který úspěšně zvládá techniku klonování savců a nyní se věnuje výzkumu rozmnožování a postupů, které mohou mít uplatnění v medicíně. Jak říká Josef Fulka, dobrých 70 procent podobných shluků buněk navíc nikdy nemá šanci se vyvinout, zanikne samovolně, nikdy z nich nevzniknou děti. Ostatně, tisíce nevyužitých embryí čekají v mrazicích boxech na klinikách asistované reprodukce - a tiše se o nich mlčí, protože nikdo neví, co s nimi. Jak připouští Josef Fulka, jiný význam mají pochopitelně embryonální buňky v tomto stadiu vývoje pro ženu, která ještě nemá dítě, a jiný pro ženu, která již má tři – třeba i díky asistované reprodukci - a další dítě nechce. Vyhraněný pohled na věc mají jistě i rodiče zcela ochrnutého syna nebo příbuzní pacienta s Alzheimerovou chorobou, kterým by implantované embryonální kmenové buňky mohly pomoci. Vytváření nových linií embryonálních kmenových buněk je nicméně v mnoha zemích (i v USA) zakázáno, některé státy usilují o úplný zákaz tohoto výzkumu.
Nebezpečné klonování
Nedávno před klonováním člověka, jak reproduktivním, tak i terapeutickým, varoval v časopise Nature sám "otec" první naklonované ovce Dolly Ian Wilmut. Neznámých při klonování je příliš mnoho, rodí se příliš často defektní klony a nikdo netuší, zda se nemohou implantované embryonální buňky v těle pacienta zvrhnout v nádorové. Na druhou stranu ovečka Dolly se narodila teprve před šesti lety a teprve pět let jsou známy úžasné vlastnosti kmenových buněk - není divu, že existuje na tomto poli zatím řada neznámých. Takže skutečně nikdo zatím netuší, jaká rizika může tato tkáňová terapie přinést. Nikdo ještě nevyzkoušel embryonální kmenové buňky na člověku (například kmenové buňky implantované před časem u nás pacientovi po úrazu páteře pocházely z jeho vlastní kostní dřeně). I Josef Fulka jr. připouští, že kmenové buňky se svým velkým potenciálem mohou být ošidné: "Nikdo zatím nemůže vyloučit, že lékaři vnesou nemocnému s alzheimerem embryonální kmenové buňky do mozku a ony by místo toho, aby se chovaly, tak jak mají, začaly produkovat inzulin či se začaly nekontrolovaně dělit - jsou to věci nevyzkoušené." Jakým směrem tedy momentálně bádá Josef Fulka, který působí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v Centru buněčné terapie a tkáňových náhrad a také v ISCARE-IVF? "Snažíme se vytvořit linii embryonálních kmenových buněk u prasat," říká. Důvod je prostý: na lidech se nedá experimentovat a přitom tlak na praktické využití nejnovějších poznatků je enormní a koneckonců i dobře pochopitelný. V prasatech by vědci získali ideální modelové živočichy, neboť nejčastěji užívané myši jsou příliš malé. Pokud se týmu Josefa Fulky bude dařit, budou mít evropští vědci první linii kmenových buněk prasat na světě. Proto na tomto úkolu spolupracuje s kolegy z Itálie a Anglie, s nimiž společně požádali o grant Evropské unie.
Biolog je částí přírody
Dalším směrem, kterým se výzkum ubírá, je "opravování" poškozených ženských pohlavních buněk. Z čistě biologického hlediska ideální věk pro těhotenství je mezi 18 a 30 lety, pak už ženské vaječníky nefungují tak, jak by měly, vejce jsou různě poškozená, tudíž nastávají potíže s početím a je i vyšší riziko, že narozené děti budou zdravotně postižené. "Dnešní ženy odkládají rodičovství na pozdější dobu. To je trend, který nezvrátíte nějakým přesvědčováním. Prostě to musíte brát jako fakt. Společnost je se svým důrazem na pracovní výkon zaměřena proti biologické přirozenosti ženy. Stejně tak se dnes snižuje i plodnost mužů. A na vědcích a lékařích je, aby pomohli, když to budou umět," říká doktor Fulka. To jde i bez klonování - zdokonalováním současných postupů léčby neplodnosti a asistované reprodukce. "Neskromně musím říct, že málokdo ví o vejci tolik co já a umí s ním tak dobře manipulovat. A tak této schopnosti využívám, věnuji se hledání defektů na vejci a možnostem nápravy," vysvětluje doktor Fulka. Ženské vajíčko je velká buňka složená z jádra, cytoplazmy, organel. "Když třeba jádro ženského vejce vnesete do jiné cytoplazmy, můžete zabránit určitým poruchám u dítěte - a to je přece úžasné," připomíná Fulka. Nejsou to však jen ženy, které trápí neplodnost. Dnes už v polovině případů neschopnost páru počít dítě padá na mužovu hlavu. Hlavním viníkem je zhoršování kvality spermií. "Dnes se ve světě zkoumá, zda je možné použít k oplození místo spermie některou buňku z těla. Zatím se podařilo u myší dosáhnout přeměny embryonálních kmenových buněk ve varlatech, naposled vznikly spermie přímo ve zkumavce. K tomuto výzkumu samozřejmě přispívají i poznatky získané díky klonování," dodává Fulka. Vytváření spermií, opravování vajíček - není to všechno proti přírodě? Nezhoršujeme podobnými zásahy genofond lidstva? "Lidi jsou přece součástí přírody," namítá Josef Fulka. Připouští, že se z generace na generaci některé dědičné defekty přenášejí, zejména ty, které jsou vázány na ošidný mužský chromozom Y, na syny, a ti tedy budou muset podstoupit zase stejnou terapii. Zároveň v tisících případech o možnost mít dítě připravil ženu například jen úraz, vyšší věk, zánět vejcovodu, chemoterapie. "Lze někomu z těch, kteří nemohou, říct - tobě nepomůžeme? Já děti mám - a šlo to samo – a jsem rád, když můj výzkum nakonec vede k tomu, aby i jiní lidé mohli mít potomky, které tolik chtějí. A že by to bylo proti přírodě? S tím nesouhlasím. V biologii můžete dělat jenom to, co vám příroda umožní, nic víc," dodává Josef Fulka.
reklama
Nebezpečné klonování
Nedávno před klonováním člověka, jak reproduktivním, tak i terapeutickým, varoval v časopise Nature sám "otec" první naklonované ovce Dolly Ian Wilmut. Neznámých při klonování je příliš mnoho, rodí se příliš často defektní klony a nikdo netuší, zda se nemohou implantované embryonální buňky v těle pacienta zvrhnout v nádorové. Na druhou stranu ovečka Dolly se narodila teprve před šesti lety a teprve pět let jsou známy úžasné vlastnosti kmenových buněk - není divu, že existuje na tomto poli zatím řada neznámých. Takže skutečně nikdo zatím netuší, jaká rizika může tato tkáňová terapie přinést. Nikdo ještě nevyzkoušel embryonální kmenové buňky na člověku (například kmenové buňky implantované před časem u nás pacientovi po úrazu páteře pocházely z jeho vlastní kostní dřeně). I Josef Fulka jr. připouští, že kmenové buňky se svým velkým potenciálem mohou být ošidné: "Nikdo zatím nemůže vyloučit, že lékaři vnesou nemocnému s alzheimerem embryonální kmenové buňky do mozku a ony by místo toho, aby se chovaly, tak jak mají, začaly produkovat inzulin či se začaly nekontrolovaně dělit - jsou to věci nevyzkoušené." Jakým směrem tedy momentálně bádá Josef Fulka, který působí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v Centru buněčné terapie a tkáňových náhrad a také v ISCARE-IVF? "Snažíme se vytvořit linii embryonálních kmenových buněk u prasat," říká. Důvod je prostý: na lidech se nedá experimentovat a přitom tlak na praktické využití nejnovějších poznatků je enormní a koneckonců i dobře pochopitelný. V prasatech by vědci získali ideální modelové živočichy, neboť nejčastěji užívané myši jsou příliš malé. Pokud se týmu Josefa Fulky bude dařit, budou mít evropští vědci první linii kmenových buněk prasat na světě. Proto na tomto úkolu spolupracuje s kolegy z Itálie a Anglie, s nimiž společně požádali o grant Evropské unie.
Biolog je částí přírody
Dalším směrem, kterým se výzkum ubírá, je "opravování" poškozených ženských pohlavních buněk. Z čistě biologického hlediska ideální věk pro těhotenství je mezi 18 a 30 lety, pak už ženské vaječníky nefungují tak, jak by měly, vejce jsou různě poškozená, tudíž nastávají potíže s početím a je i vyšší riziko, že narozené děti budou zdravotně postižené. "Dnešní ženy odkládají rodičovství na pozdější dobu. To je trend, který nezvrátíte nějakým přesvědčováním. Prostě to musíte brát jako fakt. Společnost je se svým důrazem na pracovní výkon zaměřena proti biologické přirozenosti ženy. Stejně tak se dnes snižuje i plodnost mužů. A na vědcích a lékařích je, aby pomohli, když to budou umět," říká doktor Fulka. To jde i bez klonování - zdokonalováním současných postupů léčby neplodnosti a asistované reprodukce. "Neskromně musím říct, že málokdo ví o vejci tolik co já a umí s ním tak dobře manipulovat. A tak této schopnosti využívám, věnuji se hledání defektů na vejci a možnostem nápravy," vysvětluje doktor Fulka. Ženské vajíčko je velká buňka složená z jádra, cytoplazmy, organel. "Když třeba jádro ženského vejce vnesete do jiné cytoplazmy, můžete zabránit určitým poruchám u dítěte - a to je přece úžasné," připomíná Fulka. Nejsou to však jen ženy, které trápí neplodnost. Dnes už v polovině případů neschopnost páru počít dítě padá na mužovu hlavu. Hlavním viníkem je zhoršování kvality spermií. "Dnes se ve světě zkoumá, zda je možné použít k oplození místo spermie některou buňku z těla. Zatím se podařilo u myší dosáhnout přeměny embryonálních kmenových buněk ve varlatech, naposled vznikly spermie přímo ve zkumavce. K tomuto výzkumu samozřejmě přispívají i poznatky získané díky klonování," dodává Fulka. Vytváření spermií, opravování vajíček - není to všechno proti přírodě? Nezhoršujeme podobnými zásahy genofond lidstva? "Lidi jsou přece součástí přírody," namítá Josef Fulka. Připouští, že se z generace na generaci některé dědičné defekty přenášejí, zejména ty, které jsou vázány na ošidný mužský chromozom Y, na syny, a ti tedy budou muset podstoupit zase stejnou terapii. Zároveň v tisících případech o možnost mít dítě připravil ženu například jen úraz, vyšší věk, zánět vejcovodu, chemoterapie. "Lze někomu z těch, kteří nemohou, říct - tobě nepomůžeme? Já děti mám - a šlo to samo – a jsem rád, když můj výzkum nakonec vede k tomu, aby i jiní lidé mohli mít potomky, které tolik chtějí. A že by to bylo proti přírodě? S tím nesouhlasím. V biologii můžete dělat jenom to, co vám příroda umožní, nic víc," dodává Josef Fulka.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
